ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.873.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 873/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně AGRO LEASING J.Hradec s.r.o. , se sídlem v Jindřichově Hradci, Sládkova 309, PSČ 377 01, identifikační číslo osoby 60 85 12 52, proti žalovanému J. P. , zastoupenému JUDr. Pavlem Srbem, advokátem se sídlem v Praze 2, Žitná 562/10, o zaplacení částky 190.769,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 49 Cm 102/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. září 2013, č. j. 2 Cmo 331/2012-462, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15. května 2012, č. j. 49 Cm 102/2004-385, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 1. srpna 2012, č. j. 49 Cm 102/2004-397, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 151.889,20 Kč s 2% úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení ve výši 29.265,10 Kč (výrok I.), žalobu o zaplacení částky 38.880,- Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení státu ve výši 14.704,- Kč (výrok III.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 163.769,20 Kč s 2% úrokem z prodlení, a ve výroku II. tak, že žalobu o zaplacení částky 27.000,- Kč s příslušenstvím zamítl (první výrok), změnil jej rovněž ve výroku o náhradě nákladů řízení státu tak, že tuto povinnost ve výši 3.060,20 Kč uložil žalobkyni (druhý výrok). Dále žalovanému uložil zaplatit na nákladech řízení státu v odvolacím řízení částku 11.643,70 Kč a žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 29.265,10 Kč (třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž co do přípustnosti odkázal na ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního i hmotného práva, v níž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel tvrdí, že řízení před soudem prvního stupně i před odvolacím soudem trpí vadami, které podrobně popisuje, a obsáhle argumentuje ve prospěch názoru o nesprávnosti postupu soudů obou stupňů v řízení, aniž by však jakoukoliv otázku procesního práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, formuloval, a aniž by judikaturu dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud odchýlit, uvedl. Tvrzené vady řízení měly podle dovolatele vliv na správnost rozhodnutí o nárocích žalobkyně.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje všechny údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty pro dovolání.
Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Obsahuje-li rozsudek odvolacího soudu několik výroků, z nichž některé jsou ve prospěch dovolatele, přičemž v částce měnícího prvního výroku rozsudku je obsaženo více nároků žalobkyní uplatněných z titulu vypořádání leasingové smlouvy, je uvedení rozsahu, v jakém je rozsudek odvolacího soudu dovoláním napaden, nutným předpokladem posouzení přípustnosti dovolání a určení přezkumné činnosti dovolacího soudu. Tomuto požadavku dovolatel nedostál, neboť neuvedl, v jakém rozsahu rozsudek odvolacího soudu napadá a z dovolání ani nevyplývá, že by byl napaden v celém rozsahu.
Uvedený nedostatek již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula dne 23. prosince 2013.
Nejvyšší soud proto dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. srpna 2014
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu