ECLI:CZ:NS:2014:32.ND.112.2014.1
sp. zn. 32 Nd 112/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci oprávněné Telefónica Czech Republic, a. s. , se sídlem v Praze 4 – Michli, Za Brumlovkou 266/2, PSČ 140 22, identifikační číslo osoby 60193336, zastoupené Mgr. Romanem Ambrožem, advokátem, se sídlem v Brně, Vinohrady 794/45, PSČ 639 00, proti povinné J. Ď. , o návrhu na nařízení exekuce pro 10.720,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 31 EXE 866/2013, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 31 EXE 866/2013 se podle §11 odst. 3 občanského soudního řádu přikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Kroměříži.
Odůvodnění:
Soudní exekutorka Mgr. Lenka Černošková podala dne 19. prosince 2013 u Okresního soudu v Kroměříži žádost o pověření a nařízení exekuce podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 29. dubna 2013, č. j. 5 EC 32/2012-38.
Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne 13. února 2014, č. j. 31 EXE 866/2013-17, vyslovil svoji místní nepříslušnost ve věci s tím, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti podle ustanovení §11 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Okresní soud dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti nelze zjistit, neboť podle exekučního návrhu má povinná bydliště ve Slovenské republice a o jejím nynějším pobytu na území České republiky nebylo nic zjištěno.
Podle ustanovení §28 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném od 1. ledna 2013, exekuci vede ten exekutor, kterého v exekučním návrhu označí oprávněný a který je zapsán v rejstříku zahájených exekucí. Úkony exekutora se považují za úkony exekučního soudu.
Podle ustanovení §35 exekučního řádu se exekuční řízení zahajuje na návrh (odstavec 1). Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy exekuční návrh došel exekutorovi (odstavec 2). Exekutor může začít zjišťovat a zajišťovat majetek povinného nejdříve poté, kdy soud vydal pověření podle §43a (odstavec 3).
Podle ustanovení §45 exekučního řádu věcně příslušným exekučním soudem je okresní soud (odstavec 1). Místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek (odstavec 2).
Podle ustanovení §52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle článku 22 bod 5 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001ze dne 22. prosince 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, bez ohledu na bydliště mají výlučnou příslušnost pro řízení, jejichž předmětem je výkon rozhodnutí, soudy členského státu, na jehož území výkon rozhodnutí byl nebo má být proveden.
Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že povinná měla povolen pobyt na území České republiky od 19. dubna 2006 do 18. dubna 2011, kdy byl pobyt ukončen; v současné době u povinné nebyl zjištěn trvalý pobyt ani jiné místo pobytu na území České republiky.
Protože povinná nemá bydliště v České republice ani se v ní nezdržuje, byl by místně příslušným k projednání a rozhodnutí v této věci soud, v jehož obvodu má povinná majetek. Skutečnost, zda povinná má na území České republiky majetek, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, případně vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je tudíž zjevné, že v posuzovaném případě byly naplněny podmínky pro předložení věci Nejvyššímu soudu v souladu ustanovením §11 odst. 3 o. s. ř., neboť jde o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, a podmínky místní příslušnosti zde chybějí nebo je nelze zjistit.
Nejvyšší soud proto rozhodl podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení tak, že jako místně příslušný soud v dané věci určil soud, u něhož bylo řízení zahájeno, tj. Okresní soud v Kroměříži.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. června 2014
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu