ECLI:CZ:NS:2014:32.ND.157.2014.1
sp. zn. 32 Nd 157/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Debian Collector Ltd. , se sídlem ve Victoria, Revolition Ave, Mahé, Seychelská republika, registrační číslo IBC 104653, zastoupené JUDr. Martinem Soukupem, advokátem se sídlem v Praze –Vinohradech, Římská 191/16, PSČ 120 00, proti žalovaným 1) T. F. , zastoupenému Mgr. Adélou Kristkovou, advokátkou se sídlem v Bruntále, Komenského 12/1, PSČ 792 01, 2) V. K. , a 3) NOTUS s. r. o. , se sídlem ve Velemíně, Březno 31, PSČ 410 02, identifikační číslo osoby 49810529, o zaplacení částky 25.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 283/2012, o návrhu prvního žalovaného na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 283/2012 se nepřikazuje Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové se žalobkyně domáhá zaplacení směnečné pohledávky ve výši 25.000,- Kč s příslušenstvím.
Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 27. června 2013 první žalovaný navrhl, aby věc byla přikázána Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, a to z důvodu vhodnosti, jenž spatřuje v tom, že došlo ke změně sídla třetí žalované z obvodu Krajského soudu v Hradci Králové do obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem a v obvodu Krajského soudu v Hradci Králové již nemá žádný z účastníků své bydliště ani své sídlo, přičemž v obvodu Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci mají bydliště první dva žalovaní a místo placení směnky je rovněž v tomto obvodu.
Žalobkyně s návrhem na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci nesouhlasila.
Podle ustanovení §12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) může být přikázána věc jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze v ojedinělých případech, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudů a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod); důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně opodstatňovaly průlom do tohoto ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2010, sp. zn. 4 Nd 417/2009, ze dne 26. září 2012, sp. zn. 32 Nd 289/2012, ze dne 17. února 2014, sp. zn. 32 Nd 347/2013, a ze dne 23. června 2014, sp. zn. 32 Nd 168/2014, které jsou veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Důvody uváděné prvním žalovaným dostatečně pádným argumentem pro zásah do zásady zákonného soudce nejsou. Okolnosti toho druhu, že někteří z účastníků řízení nemají bydliště v obvodu místně příslušného soudu a při cestě k soudu musí překonat větší vzdálenost, jsou běžné povahy a přikázání věci jinému soudu samy o sobě opodstatnit nemohou. To platí tím spíše v situaci, v níž by delegace vedla ke ztížení postavení druhého účastníka, resp. jeho zmocněnce, tak jak by se stalo v souzené věci.
Nejvyšší soud proto návrhu prvního žalovaného nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. července 2014
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu