ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.1226.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 1226/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně B. D. , zastoupené Mgr. Václavem Jindrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Balbínova 223/5, proti žalované NAIVE s.r.o. , se sídlem v Brně, Masarykova 506/37 (identifikační číslo osoby 27707890), zastoupené Mgr. Jakubem Poláčkem, advokátem se sídlem v Brně, Starobrněnská 286/13, o 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 220 C 163/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2013, č.j. 15 Co 456/2012-70, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.534,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Václava Jindry, advokáta.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 3. 2012, č.j. 220 C 163/2010-32, rozhodl, že „žalobce je povinen zaplatit žalobkyni“ 100.000,- Kč s 8 % úroky z prodlení do 30. 6. 2010 a dále s úroky z prodlení ve výši odpovídající výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované, a na náhradě nákladů řízení 33.880,- Kč. Soud prvního stupně rozhodl bez nařízení jednání. Z předložených listin (kupní smlouvy o prodeji inventáře ze dne 14. 10. 2009, jejíž součástí je předávací protokol, a e-mailová korespondence z 4. 2. 2010) vzal za prokázáno, že účastnice uzavřely kupní smlouvu (§588 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“), na základě níž má žalovaná povinnost doplatit žalobkyni 100.000,- Kč na kupní cenu v celkové výši 141.750,- Kč.
Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozsudek odvolacího soudu „změnil jen tak“, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 100.000,- Kč s 8 % úroky z prodlení z této částky od 1. 2. 2010 do 30. 6. 2010 a dále s úroky z prodlení ve výši odpovídající výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované, do zaplacení, a náklady řízení 33.880,- Kč (výrok I. rozhodnutí odvolacího soudu), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozhodnutí odvolacího soudu). Odvolací soud doplnil dokazování (nedatovaným) pokladním dokladem na částku 14.750,- Kč (jako důkazem uplatněným žalovanou v odvolacím řízení v souladu s ustanovením §205a odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též jen „o.s.ř.“) a dohodou (uplatněnou žalovanou) ze dne 14. 10. 2009, v níž se účastnice dohodly, že za sjednání podmínek nájemní smlouvy s vlastníky domu, a za prodej vybavení (mimo kupní ceny sjednané kupní smlouvou) náleží žalobkyni úplata 100.000,- Kč, která je splatná při podpisu smlouvy, a žalobkyně podpisem stvrzuje, že peníze jí byly vyplaceny. Poté zejména uzavřel, že se žalované nepodařilo uplatněním nového důkazu zpochybnit věrohodnost žalobkyní předložené kupní smlouvy, v jejímž bodě III. si účastnice sjednaly, že dohodnutá kupní cena bude zaplacena tak, že její část ve výši 41.750,- Kč zaplatí žalovaná v hotovosti při podpisu smlouvy, zbytek ve výši 100.000,- Kč zaplatí do 31. 1. 2010. Jako prokázané měl, že žalovaná žalobkyni zaplatila 141.750,- Kč, z toho však pouze 41.750,- Kč na kupní cenu podle kupní smlouvy, zbylých 100.000,- Kč představovalo úhradu úplaty sjednané v dohodě z 14. 10. 2009 za sjednání podmínek nájemní smlouvy a za prodej vybavení.
Rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o věci samé napadla žalovaná dovoláním. Odvolacímu soudu vytkla, že provedl v odvolacím řízení důkaz dohodou ze dne 14. 10. 2009, který žalobkyně uplatnila jako nový důkaz v rozporu s §205a odst. 1 o.s.ř., a podmínky pro výjimku ve smyslu §211a o.s.ř. nenastaly, neboť žalobě bylo zcela vyhověno. Uplatnění tohoto důkazu ve svém důsledku znamenalo rozšíření žalobního návrhu. Pro případ, že nebude dohoda vyhodnocena jako nepřípustné novum, namítá její neplatnost pro neurčitost, nesrozumitelnost, nemožnost plnění a pro rozpor s dobrými mravy. Pro splnění dluhu je podstatné, že při plnění určila, že plní na dluh z kupní smlouvy. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření uvedla, že dohoda nebyla předložena odvolacímu soudu jako novum, nýbrž byla založena do spisu v průběhu řízení u soudu prvního stupně „minimálně“ na základě podání ze dne 24. 10. 2012. Upozornila, že závazek z dohody zanikl splněním a není předmětem tohoto sporu. Navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto, případně zamítnuto.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání je přípustné, protože napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (§237, §239 o.s.ř.), tj. otázky, zda poté, co odvolatel v odvolání uplatnil nové skutečnosti a důkazy podle §205a odst. 1 písm. c/ o.s.ř., může uplatnit nové skutečnosti a důkazy i jiný účastník; důvodné však není.
Z úřední povinnosti - i když nebyly v dovolání uplatněny - přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř. (tzv. „zmatečnostem“), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.). Dovolatelka existenci takových vad nenamítá a ani z obsahu spisu se jejich výskyt nepodává.
Podle §205a odst. 1 o.s.ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže
a) se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu;
b) jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci;
c) jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně;
d) jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle §118a odst. 1 až 3;
e) odvolatel nebyl řádně poučen podle §119a odst. 1;
f) nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně.
Podle §211a o.s.ř. jiní účastníci řízení než odvolatel mohou u odvolacího soudu namítat skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jen za podmínek uvedených v §205a nebo tehdy, neplatí-li pro odvolatele omezení odvolacích důvodů podle §205a odst. 1.
Odvolací řízení v souzené věci je založeno na systému neúplné apelace. Ustanovení §205a odst. 1 o.s.ř. obsahuje jednak obecný zákaz uvádění nových skutečností a důkazů v odvolání, a dále stanoví výjimky z tohoto zákazu. Nastane-li některá z výjimek uvedená pod písmeny a/ až f/ tohoto zákonného ustanovení, jsou způsobilým odvolacím důvodem – a to v rozsahu, v jakém z těchto výjimek vyplývají – také skutkové a důkazní novoty. Jednou z těchto výjimek jsou nové skutečnosti a důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně (§205a odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Závěr soudu o věrohodnosti důkazního prostředku, který je často rozhodující pro zjištění skutkového stavu věci, se účastník zpravidla dozví až z odůvodnění rozhodnutí soudu. Výjimka ze zákazu skutkových a důkazních novot uvedená v §205a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. proto zajišťuje možnost zpochybnit správnost hodnocení důkazních prostředků z hlediska jejich věrohodnosti také pomocí nových skutečností a nových důkazů. Ustanovení §211a o.s.ř. je pak výrazem principu rovného postavení účastníků občanského soudního řízení (§18 odst. 1 o.s.ř.); zajišťuje, aby stejným způsobem jako odvolatel byli v možnosti uvádět nové skutečnosti a důkazy omezeni i ostatní účastníci odvolacího řízení. Smí-li naopak nové skutečnosti a důkazy uvádět odvolatel, mohou tak činit i ostatní účastníci odvolacího řízení. Jestliže odvolatel uplatnil v odvolání (nebo za odvolacího řízení) nové skutečnosti nebo důkazy, jimiž zpochybnil věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně, musí být nutně s ohledem na zásadu rovného postavení účastníků občanského soudního řízení umožněno i ostatním účastníkům na uplatněné novoty reagovat, a to rovněž i novými skutečnostmi a důkazy.
Žalovaná v odvolání uplatnila novou skutečnost a nový důkaz s odůvodněním, že jimi má být zpochybněna věrohodnost listin, ze kterých vycházel soud prvního stupně, a odvolací soud jejich uplatnění akceptoval. Jednalo se o tvrzení, že při podpisu smlouvy převzala žalobkyně nikoli 41.750,- Kč (jak je uvedeno v kupní smlouvě), nýbrž celou částku kupní ceny 141.750,- Kč, k jehož prokázání předložila nedatovaný pokladní doklad o zaplacení uvedené částky. Za této situace nelze odvolacímu soudu vytýkat, akceptoval-li nové skutečnosti a důkazy, které žalobkyně uplatnila v reakci na odvolání žalované.
Úvaha dovolatelky, že žalobkyně, jejíž žalobě bylo zcela vyhověno, nemůže užít výjimek uvedených v ustanovení §205a odst. 1 písm. a/, b/, c/ a f/ o.s.ř., je mylná; odporuje obsahu ustanovení §211a o.s.ř. a – ostatně – ani nemá oporu v odborné literatuře, na niž v této souvislosti poukazuje.
K dovolacím námitkám je třeba ještě dodat, že otázka platnosti dohody ze dne 14. 10. 2009 není předmětem tohoto sporu. Odvolací soud přezkoumával věrohodnost důkazních prostředků, na nichž je založeno rozhodnutí soudu prvního stupně, proto má význam pouze zjištění, že žalovaná 100.000,- Kč plnila na závazek z této (eventuálně neplatné) dohody a nikoli z kupní smlouvy. Je-li tato dohoda podle dovolatelky stižena neplatností, může svá práva z toho vyplývající odpovídajícím způsobem uplatnit; navíc neplatnost dovozuje i ze skutkových tvrzení, které uplatnila nově v dovolání v rozporu s ustanovením §241a odst. 6 o.s.ř. Pro dovolací přezkum nemá význam ani výtka, že při plnění určila, že plní na dluh z kupní smlouvy; jedná se totiž o výhradu směřující proti skutkovému zjištění, která nevystihuje jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o.s.ř.)
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bodu 5, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 5.100,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 1.134,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. května 2014
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu