ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.133.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 133/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Minima reality, s. r. o. se sídlem v Praze 6, Lužná 794/17, identifikační číslo 27185486, zastoupené Mgr. Lukášem Máchalem, advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská 1972/158, proti žalované M. B. , zastoupené Mgr. Zuzanou Valouškovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Husova 5, o 1.046.480,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 33 C 18/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. června 2013, č. j. 69 Co 231/2013-73, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dovolání proti v záhlaví označenému rozhodnutí, jímž Městský soud v Praze změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. listopadu 2012, č. j. 33 C 18/2012-49, tak, že žalobu o zaplacení částky 1.046.480,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení zamítl, a rozhodl o nákladech řízení.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Námitkou proti závěru, že korespondencí účastnic řízení (dopisy žalované ze dne 26. 10. 2011 a ze dne 11. 11. 2011, dopisy žalobkyně ze dne 8. 11. 2011 a ze dne 21. 11. 2011 a fakturou č. VF 201108 ze dne 21. 11. 2011) došlo k předložení návrhu na změnu smlouvy ze dne 3. 7. 2010 ohledně výše odměny žalobkyně a k jeho akceptaci, neuplatnila žalobkyně jediný možný dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.; zpochybňuje totiž správnost zjištěného skutkového stavu věci a nikoli právní posouzení věci. Pro úplnost nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Domáhá-li se dovolatelka revize řešení několika otázek, ať již hmotného či procesního práva, musí ve vztahu ke každé z nich splnit shora uvedený zákonný požadavek, tj. vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní.
Dovolatelka podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) ve vztahu k řešení otázky jednání žalované odporujícímu dobrým mravům a vlastnímu jednání v tísni shora uvedenému požadavku nedostála.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. července 2014
JUDr. Václav Duda
předseda senátu