ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.146.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 146/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně VARIA , spol. s r.o. , Luhačovice , se sídlem v Luhačovicích, Úprkova 224, zastoupené JUDr. Stanislavou Vrchotovou, advokátkou se sídlem v Brně, Vachova 36/1, proti žalovanému Ing. L. S. , o 138.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 20 C 207/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 16. 8. 2012, č.j. 60 Co 200/2012-356, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 9. 2012, č.j. 60 Co 200/2012-362, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 16. 8. 2012, č.j. 60 Co 200/2012-356, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 9. 2012, č.j. 60 Co 200/2012-362, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 24. 1. 2012, č.j. 20 C 207/2004-320, Okresní soud ve Zlíně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 138.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o nákladech řízení. Nárok žalobkyně soud prvního stupně opřel o ustanovení §641 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“), neboť v dokončení venkovního bazénu jí zabránilo to, že žalovaný neposkytl součinnost a neuhradil sjednanou zálohu za dosud provedené práce. Dopisem z 18. 7. 2003 proto po právu odstoupila s účinností k 1. 8. 2003 od smlouvy o dílo.
Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 16. 8. 2012, č.j. 60 Co 200/2012-356, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 9. 2012, č.j. 60 Co 200/2012-362, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že z dopisu z 18. 7. 2003 nevyplývá důvod odstoupení od smlouvy o dílo, tj. nemožnost dokončit stavbu bazénu pro nezaplacení zálohy. Neurčitost ve specifikaci důvodu odstoupení nelze odstranit ani výkladem, takže jde o absolutně neplatný jednostranný právní úkon (§37 odst. 1 obč. zák.). Právní vztah založený smlouvou o dílo podle odvolacího trvá a nárok na zaplacení 138.000,- Kč žalobkyni „ve smyslu podané žaloby“ nevznikl.
V dovolání, jímž žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, zpochybnila – mimo jiné – posouzení odstoupení od smlouvy o dílo jako právního úkonu neplatného pro neurčitost ve vymezení důvodu odstoupení. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu obvinila odvolací soud z toho, že se uchýlil k přílišnému formalismu; shledal-li odstoupení neplatným, měl se zabývat tím, zda neexistuje jiný právní důvod, na základě kterého by bylo možné žalobou uplatněné právo přiznat. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve vyjádření ztotožnil se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu a požadoval zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., dále opět jen „o.s.ř.“).
Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozsudku, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), a je i opodstatněné.
Při vázanosti uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (srov. §242 odst. 3, větu první, o.s.ř.) se dovolacímu přezkumu předestírá kontrola závěru odvolacího soudu o (absolutní) neplatnosti jednostranného právního úkonu, jímž žalobkyně odstoupila od smlouvy o dílo (§37 odst. 1 obč. zák.).
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §35 odst. 2 obč. zák. je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Podle ustanovení §37 odst. 1 obč. zák. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.
Odvolací soud převzal skutkové zjištění soudu prvního stupně, podle něhož účastníci uzavřeli na přelomu června a července 2001 ústní smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala vybudovat na specifikovaných pozemcích označených žalovaným venkovní bazén. Smlouvu účastníci změnili (co do specifikace díla, podmínek a ceny) písemnou smlouvou z 10. 3. 2003 ( „dohoda o provedení výstavby bazénu“ ), podle níž měla žalobkyně dokončit dílo do 30. 4. 2003 za předpokladu, že žalovaný zaplatí za již provedené práce (zálohu) 137.774,- Kč. V dopise z 18. 7. 2003 žalobkyně zrekapitulovala události týkající se výstavby bazénu, odkázala na písemnou dohodu z 10. 3. 2003, zdůraznila, že po ukončení první fáze prací vystavila zálohovou fakturu na 16.226,- Kč, která nebyla zaplacena, a učinila návrh na řešení situace (zaplatí-li žalovaný 378.000,- Kč /cena provedených prací a materiálové náklady/, dokončí a zprovozní celé dílo). Závěrem dopisu uvedla: „Pokud do konce července 2003 nedojde k uzavření této věci, sděluji …, že k 1. 8. 2003 odstupuje společnost VARIA, spol. s r.o., od smlouvy o dílo, jejímž předmětem byla dodávka bazénu 8x4 tak, jak je uvedeno v dohodě ze dne 10. 3. 2003“ .
Sankce neplatnosti právního úkonu se ustanovením §37 odst. 1 obč. zák. váže k náležitostem projevu vůle; projev vůle je neurčitý, je-li sice po jazykové stránce srozumitelný, avšak nejednoznačný (tím neurčitý) je jeho věcný obsah.
Jde-li – jako v projednávaném případě – o výslovný jednostranný právní úkon, je třeba rozlišovat, zda vada spočívá jen v nepřesné nebo neúplné identifikaci toho, k čemu směřuje a z jakých důvodů, kterou lze odstranit postupem podle §35 odst. 2 obč. zák., nebo zda jde o takový nedostatek, který ani podle použitého jazykového vyjádření, ani podle vůle jednajícího účastníka, nemůže učinit jednoznačným, co sleduje a z jakého důvodu. Jazykové vyjádření právního úkonu musí být vykládáno nejprve prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Kromě toho soud na základě provedeného dokazování posoudí, jaká byla skutečná vůle účastníka v okamžiku, kdy jednal. Podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníka je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření právního úkonu. Interpretace obsahu právního úkonu soudem podle §35 odst. 2 obč. zák. nemůže nahrazovat či měnit již učiněné projevy vůle; použití zákonných výkladových pravidel směřuje pouze k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době jednání.
Nejvyšší soud se neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož je odstoupení od smlouvy o dílo neplatným právním úkonem proto, že nejednoznačnost ve vymezení důvodu odstoupení nelze odstranit výkladem podle §35 odst. 2 obč. zák.
Z dopisu z 18. 7. 2003 vyplývá, že žalobkyně (zhotovitelka) odstoupila od smlouvy o dílo k 1. 8. 2003, čímž poskytla žalovanému (objednateli) časový prostor k odvrácení účinků odstoupení (§48 odst. 2 obč. zák.) tím, že zaplatí konečnou cenu díla (378.000,- Kč). Důvodem, pro který žalobkyně odstoupila od smlouvy, však bylo – jak se podává z rekapitulace událostí týkajících se výstavby bazénu – nezaplacení zálohy, kterou účastníci sjednali v písemné dohodě z 10. 3. 2003. Právo požadovat zálohy v průběhu provádění díla vyplývá z ustanovení §634 odst. 2, věty druhé, obč. zák. Nezaplatil-li objednatel zálohu řádně a včas, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu (§517 odst. 1, věta první, obč. zák.) a zhotovitelce vzniklo – při splnění podmínek vymezených v §517 odst. 1, věty druhé, obč. zák. – právo od smlouvy o dílo odstoupit.
Protože odvolací soud otázku platnosti právního úkonu z hlediska jeho určitosti posoudil nesprávně, Nejvyšší soud jeho rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud (soud prvního stupně) rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. ledna 2014
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu