ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.1474.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 1474/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně Via Geretta s.r.o. se sídlem v Praze 6, Koulova 1568/3 (identifikační číslo osoby 284 10 432), zastoupené Mgr. Karlem Fischerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, proti žalovaným 1) O. B. , zastoupenému JUDr. Martinem Korbařem, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 507/8, a 2) MAXIMA REALITY, s. r. o. se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1624/5 (identifikační číslo osoby 251 49 610), zastoupené Mgr. Janem Zapotilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 794/38, o zaplacení 226.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 11 C 29/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. října 2013, č. j. 31 Co 142/2013-158, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému O. B. na nákladech dovolacího řízení 11.520,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Martina Korbaře, advokáta.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou MAXIMA REALITY, s. r. o. nemá žádná z těchto účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. října 2013, č. j. 31 Co 142/2013-158, potvrdil rozsudek ze dne 19. listopadu 2012, č. j. 11 C 29/2011-116, jímž Okresní soud Praha - východ zamítl žalobu o zaplacení 226.000,- Kč s příslušenstvím; ve výrocích o nákladech řízení jej změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Žalovaný O. B. ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že s dovoláním nesouhlasí a ztotožňuje se jak se skutkovými, tak s právními závěry odvolacího soudu. Akcentuje, že žalobkyně podniká v oboru pronájmu bytů, měla možnost byt si prohlédnout (popř. i přeměřit) a byla seznámena s tím, že cena bytu není prodávajícím určena za m2, nýbrž za nemovitost jako celek. Tvrzení, že výměra bytu byla vymíněnou vlastností, neprokázala.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Dovolání žalobkyně shora uvedený postulát nesplňuje, neboť konstatování, že „ napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která dosud nebyla dovolacím soudem řešena “, aniž je tato otázka specifikována, není řádným vymezením přípustnosti dovolání v režimu §237 o. s. ř.
Zmíněné konstatování dovolatelka v textu dovolání rozvedla výtkou, že soudy „ ve výčtu dotčených ustanovení sice zmiňují §596 a §597 OZ (rozuměj zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./ - dále jen „obč. zák.“), ale dále se jimi již nezabývají “ a „ vykládají a aplikují pouze §499 OZ“ , při zpochybnění právního posouzení věci odvolacím soudem, který rozhodnutí založil na závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že určení rozlohy bytu (předmětu kupní smlouvy) bylo jeho vymíněnou vlastností, však prosazuje vlastní (odlišnou) skutkovou verzi. Stejně tak k požadavku poměřovat skutkový stav věci ustanovením §597 obč. zák. žalobkyně připíná vlastní - v řízení neprokázané - tvrzení, že byla prodávajícím, resp. realitní kanceláří (žalovanými) ujištěna, že převáděný byt má rozlohu 54 m2. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti v dovolání ani neuplatnila jediný způsobilý dovolací důvod, jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. totiž není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého při právním posouzení věci vyšel odvolací soud. Jinak řečeno, správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze poměřovat námitkami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní; skutkový základ sporu totiž nelze zpochybnit a nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario).
Výtky žalobkyně, že ji soud nesprávně, resp. nedostatečně poučil v rámci §118a o. s. ř., což se projevilo při posouzení jejího požadavku, aby jí žalovaná částka byla případně přiznána z titulu náhrady škody, nelze podřadit žádnému kritériu přípustnosti vyjmenovanému v §237 o. s. ř. (nejde o tzv. „spor o právo“ ve smyslu výkladu či aplikace procesních norem); protože dovolání nebylo shledáno přípustným, dovolací soud se touto námitkou nezabýval (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výroky o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněny (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. dubna 2014
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu