ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.1631.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 1631/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce M. B. , zastoupeného Mgr. Davidem Rolným, advokátem se sídlem v Liberci 2, Chrastavská 273/30, proti žalovanému Mgr. J. P. , zastoupenému JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem se sídlem v Praze 4, Kvestorská 5, o zaplacení 594.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 40 EC 539/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 7. prosince 2012, č. j. 40 EC 539/2011-88, a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 14. ledna 2014, č. j. 29 Co 142/2013-130, takto:
I. Dovolací řízení ve věci dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 7. prosince 2012, č. j. 40 EC 539/2011-88, se zastavuje .
II. Dovolání proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 14. ledna 2014, č. j. 29 Co 142/2013-130, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 7. prosince 2012, č. j. 40 EC 539/2011-88, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 594.000,- Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,75 % od 2. 11. 2011 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do částek 25.000,- Kč s příslušenstvím a 6.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 14. ledna 2014, č. j. 29 Co 142/2013-130, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Žalovaný podal proti rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé a proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu dovolání.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle §104 odst. 1 věty první ve spojení s §243b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/13 Sb.) - dále jen „o. s. ř.“ - řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně, zastavil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 45/2000).
Dovolání proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu není přípustné (§237 o. s. ř.), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Dovolání žalovaného shora uvedený postulát nesplňuje, neboť v něm žalovaný nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 o. s. ř.).
Nadto se sluší uvést, že žalovaný v dovolání ani neuplatnil jediný způsobilý dovolací důvod, jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 o. s. ř.). Dovolací námitky totiž ve skutečnosti směřují proti skutkovým zjištěním, na nichž je založen závěr odvolacího soudu, že žalobce má právo na zaplacení 594.000,- Kč, protože žalovaný se o tuto částku, kterou přijal jako zálohu na kupní cenu nemovitostí, na jeho úkor bezdůvodně obohatil (§451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb.). Nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario).
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. května 2014
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu