ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.1691.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 1691/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Ing. P. N., zastoupeného Mgr. Janem Lipavským, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalované P. T., zastoupené JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem Hradec Králové, Orlická 163/18, o zaplacení 85.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 EC 364/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. listopadu 2013, č. j. 20 Co 478/2013-220, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.808,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jana Lipavského, advokáta se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 5. dubna 2013, č. j. 17 EC 364/2010-174, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 85.000,- Kč spolu s blíže specifikovanými úroky z prodlení v měsíčních splátkách po 5.000,- Kč splatných do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem květnem 2013, pod ztrátou výhody splátek s tím, že tato povinnost zaniká plněním L. R. (dalšího žalovaného), který se ke splnění povinnosti k zaplacení žalované částky zavázal v separátním smíru, který byl usnesením ze dne 2. 1. 2012, č. j. 17 EC 364/2010-72 schválen (výrok I.), žalobu o zaplacení smluvní pokuty ve výši 33.105,- Kč zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.).
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. listopadu 2013, č. j. 20 Co 478/2013-220, rozsudek soudu prvního stupně, vyjma odvoláním nenapadeného výroku II., potvrdil s tou změnou, že splatnost 1. splátky podle výroku I. a III. nastane 20. dne měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. článek II bod 1., 7. zákona č. 404/2012 Sb. a článek II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, a to, zda za skutkových okolností tohoto případu „se může stát živnostenský podnik, existující před uzavřením manželství s nezletilým, společným jměním manželů“, která dosud v rozhodovací činnosti (zřejmě dovolacího soudu) nebyla řešena.
Kromě toho, že napadené rozhodnutí na řešení takto nastolené otázky nezávisí, nelze přehlížet, že žalovanou uplatněné námitky nevystihují jediný v úvahu přicházející dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř., neboť nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž vytýkají nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění, na nichž je založen právní závěr, že závazek z půjčky ze dne 29. 7. 2009 tvoří ve smyslu §143 odst. 1 písm. b/ zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „obč. zák.“ (srov. §3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb.), společné jmění manželů. V posuzovaném případě vyšly soudy ze zjištění, že smlouva o půjčce ze dne 29. 7. 2009 byla uzavřena mezi žalobcem (věřitelem) a žalovanou a jejím manželem (dlužníky) a že peněžní prostředky, představující předmět půjčky, byly předány jim oběma. Naopak v řízení nebylo prokázáno, že peněžní prostředky z této půjčky byly použity pro podnikatelské účely manžela žalované. Oproti takto zjištěnému skutkovému stavu věci žalovaná prosazuje, že v řízení bylo prokázáno, že půjčka byla poskytnuta výlučně jejímu tehdejšímu manželovi, který takto získané prostředky použil pro své podnikání, a na těchto skutkových námitkách pak zakládá kritiku právního posouzení věci. Vzhledem k tomu, že podstatou úvahy o správnosti právního posouzení věci je prověření, zda zjištěný skutkový stav dovoloval učinit příslušný právní závěr, je evidentní, že žalovanou užitá argumentace dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci nevystihuje; o zpochybnění právního posouzení věci se nejedná, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Na podkladě výše uvedených skutkových zjištění, která nemohou být v rámci dovolacího přezkumu zpochybněna, nelze usoudit na nesprávnost závěru odvolacího soudu, že závazek z předmětné půjčky je součástí společného jmění žalované a jejího tehdejšího manžela (§143 odst. 1 písm. b/ obč. zák.).
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 27. května 2014
JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu