ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.1751.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 1751/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce K. Z. , zastoupeného JUDr. Václavem Markem, advokátem se sídlem v Kladně, Vančurova 1548, proti žalovanému Z. Š. , zastoupenému Mgr. Renatou Wachtlovou, advokátkou se sídlem v Hořovicích, Pražská 346/33, o zaplacení 323.216,- s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 12 C 38/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2013, č.j. 29 Co 232/2013-209, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.003,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Václava Marka, advokáta.
Odůvodnění:
Žalovaný napadl dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí ve výrocích, jimiž krajský soud změnil rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 24. 1. 2013, č.j. 12 C 38/2009-163, tak že žalovanému uložil zaplatit žalobci 323.216,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení (výrok pod bodem I. písm. a/ rozhodnutí odvolacího soudu), nahradit státu náklady řízení 18.799,- Kč (výrok pod bodem I. písm. f/ rozhodnutí odvolacího soudu) a nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů 117.899,- Kč (výrok pod bodem II. rozhodnutí odvolacího soudu).
Výrokem pod bodem I. písm. a) rozhodl odvolací soud o dvou samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem, a to o nároku na zaplacení jedné poloviny kupní ceny za byt z titulu vypořádání společného jmění ve výši 294.775,- Kč a o nároku na zaplacení jedné poloviny investic ze společného jmění manželů do výlučného majetku manželky žalobce z titulu vypořádání společného jmění ve výši 28.441,- Kč. Přípustnost dovolání se ve smyslu §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“), posuzuje ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96).
Dovolání proti výroku I. písm. a) napadeného rozsudku v části, jíž bylo rozhodnuto o nároku ve výši 294.775,- Kč (s úroky z prodlení), není přípustné, neboť dovolací soud oproti názoru dovolatele nedospěl k závěru, že odvolací soud vyřešil předestřenou otázku procesního práva v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Nelze totiž přisvědčit výtce žalovaného, že na něj odvolací soud v rozporu se závěry přijatými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2670/98, nepřípustně přenesl důkazní břemeno ohledně pravdivosti kvitance o zaplacení kupní ceny. Jak se podává z odůvodnění napadeného rozhodnutí, odvolací soud, respektive soud prvního stupně, jehož skutková zjištění odvolací soud převzal a ztotožnil se i s jeho právními závěry, se nespokojil s pouhým popřením pravosti a pravdivosti uvedené soukromé listiny, nýbrž provedl dokazování jak k její pravosti (dovodil, že podpis žalobce je „s největší pravděpodobností falzifikátem“ ), tak k její pravdivosti a provedené důkazy, včetně důkazu spornou listinou zhodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o.s.ř. Samotné hodnocení důkazů nelze v dovolání úspěšně napadnout.
Vyšel-li odvolací soud ze zjištění, že žalovaný kupní cenu žalobci ani jeho manželce nezaplatil (a toto skutkové zjištění nelze v dovolacím řízení přezkoumávat viz §241a odst. 1 o.s.ř. a contrario), postrádají význam výhrady dovolatele, jimiž odvolacímu soudu dále vytkl, že se nezabýval otázkou, zda manželka žalobce byla oprávněna převzít celou kupní cenu v rámci běžné správy společného majetku.
Přípustnost dovolání proti zbývající části výroku I. písm. a) napadeného rozsudku (28.441,- Kč s úroky z prodlení), je vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč a nejde přitom o vztah ze spotřebitelské smlouvy, o pracovněprávní vztah či o věc uvedenou v §120 odst. 2 o.s.ř.
Totéž platí o dovolání proti výroku I. písm. f) napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a proti výroku II. napadeného rozhodnutí v části, jíž byla žalobci proti žalovanému přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení (30.147,- Kč).
Dovolání proti zbývající části výroku II. napadeného rozhodnutí, jíž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (87.752,- Kč) trpí (stejně jako dovolání proti výroku I. písm. f/ a proti výroku II. v části o náhradě nákladů odvolacího řízení, která již byla výše shledána objektivně nepřípustnými) vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, neboť ve vztahu k tomuto výroku dovolatel nevymezil důvod dovolání ani neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o.s.ř.) a o tyto náležitosti již nemůže být dovolání doplněno (§241b odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1, věty první, o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 17. července 2014
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu