ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.1984.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 1984/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně B. K. , zastoupené JUDr. Petrem Veselým, advokátem se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou bránou 21/365, proti žalovanému Ing. K. Z., CSc., zastoupenému JUDr. Jiřím Rybářem, advokátem se sídlem v Praze 9, Bečvářská 529, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 18 C 293/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2011, č. j. 26 Co 310/2011-99, takto:
Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.300,- Kč k rukám JUDr. Jiřího Rybáře, advokáta.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. července 2013, č. j. 33 Cdo 1696/2012-131, odmítl dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2011, č. j. 26 Co 310/2011-99 (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost, zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463,- Kč k rukám JUDr. Jiřího Rybáře, advokáta (výrok II.).
Ústavní soud nálezem ze dne 6. května 2014, sp. zn. III. ÚS 3497/13, rozhodl tak, že výrokem II. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2013, č. j. 33 Cdo 1696/2012-131, bylo porušeno základní právo stěžovatelky (rozuměj žalobkyně) na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a základní právo stěžovatelky na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (výrok I.), výrok II usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2013, č. j. 33 Cdo 1696/2012-131, zrušil (výrok II.) a ve zbylé části ústavní stížnost odmítl (výrok II.).
Za situace, kdy je výrok usnesení ze dne 31. července 2013, č. j. 33 Cdo 1696/2012-131, jímž bylo dovolání žalobkyně odmítnuto, pravomocný, rozhodl Nejvyšší soud o náhradě nákladů dovolacího řízení podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bod 3., §8 odst. 1, §9 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění do 31. 12. 2012 (srovnej čl. II. vyhlášky č. 486/2012 Sb., čl. II. vyhlášky č. 390/2013 Sb., a čl. II. vyhlášky č. 120/2014 Sb. - dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 1.000,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. července 2014
JUDr. Václav Duda
předseda senátu