ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.209.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 209/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně EFES, s. r. o. se sídlem v Praze 5, K Radotínu 492, identifikační číslo 41189710, zastoupené Mgr. Michaelou Jindrákovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Belgická 32, proti žalovaným 1) SALIA, s. r. o. se sídlem ve Zlatníkách-Hodkovicích, K Vrbičkám 263, identifikační číslo 25541382, zastoupené Mgr. Milanem Vrchotkou, advokátem se sídlem v Praze 3, Domažlická 1, a 2) České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 17 C 44/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2013, č. j. 54 Co 201/2013-282, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dovolání proti v záhlaví označenému rozhodnutí, jímž Městský soud v Praze ve výroku o věci samé potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. března 2013, č. j. 17 C 44/2011-249, zamítající žalobu o určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými dne 3. 2. 2011. Dovolání má za přípustné podle §237 o. s. ř., jelikož směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo odvolací řízení skončeno, a které závisí na posouzení právní otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena; dovolací důvod spočívá v nesprávném právním posouzení věci.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Námitkami, že se odvolací soud neseznámil s obsahem spisu, nehodnotil důkazy po stránce věcné správnosti, nehodnotil skutečnost předání nájemní smlouvy vítězi výběrového řízení ani motiv první žalované ke koupi pozemků parc. č. 609/69 a parc. č. 609/79 v k. ú. T., že nesprávným vypsáním výběrového řízení se do něj přihlásily subjekty, které by o pozemky neměly zájem a nebyly by připraveny zaplatit minimální cenu stanovenou pro druhé kolo výběrového řízení, pokud by znaly jejich stav, s nímž byla seznámena pouze žalobkyně, což ji vedlo k tomu, že nenabídla nejvyšší cenu, že kupní cena neodpovídá ceně v místě a čase obvyklé a že „pozemek“ je zapsán jako ZPF a nevede k němu žádná komunikace, neuplatnila žalobkyně jediný možný dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.; zpochybňuje totiž správnost zjištěného skutkového stavu věci a nikoli právní posouzení věci. Pro úplnost nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Dovolatelka podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) shora uvedenému požadavku nedostála.
Nejvyšší soud proto její dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. července 2014
JUDr. Václav Duda
předseda senátu