ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.228.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 228/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce J. F., zastoupeného Mgr. Martinem Peškem, advokátem se sídlem Ruda nad Moravou, Hrabenov 187, proti žalované AUTO HÉGR, a. s. se sídlem Olomouc, Hněvotínská 658/54a, identifikační číslo: 258 69 833, zastoupené JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem Olomouc, Riegrova 376/12, o zaplacení částky 934.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 20 C 312/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 24. října 2013, č. j. 69 Co 175/2013-212, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 7. února 2013, č. j. 20 C 312/2011-135, zamítl žalobu o zaplacení částky 700.500,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 17. 1. 2009 do zaplacení (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 233.500,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 24. října 2013, č. j. 69 Co 175/2013-212, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil, ve výroku I. jej změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 700.500,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání neobsahuje žádný údaj o tom, v čem žalovaná spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., tedy postrádá náležitost dovolání vyžadovanou §241a odst. 2 o. s. ř. Žalovaná přitom tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas, tj. ve lhůtě podle §241b odst. 3 o. s. ř., neodstranila.
Nad rámec uvedeného je nutn é konstatovat, že předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. nejsou splněny i proto, že žalovaná podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) ve skutečnosti neuplatnila způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. Právní posouzení věci totiž zpochybňuje na základě odlišné verze skutkového stavu věci, než z jaké vyšel při rozhodování odvolací soud. Přehlíží, že skutkové zjištění, které bylo podkladem pro posouzení věci odvolacím soudem, jakož i samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řízení ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2014
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu