ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.230.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 230/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce P. N., místem podnikání Davle, Sloup, V Kopanské 50 (dříve Praha-Zbraslav, Lomařsská 387), identifikační číslo osoby 66490626, zastoupeného Mgr. Jakubem Vavříkem, advokátem se sídlem Praha 8, Peckova 9, proti žalovaným 1) J. T. a 2) N. T. , zastoupeným Mgr. Filipem Smějou, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 938/37, o zaplacení 50.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 21 C 480/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. května 2013, č. j. 25 Co 141/2013-168, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.052,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Filipu Smějovi, advokátu se sídlem v Praze 2, Vinohradská 938/37.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 5. října 2012, č. j. 21 C 480/2010-122, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci 50.000,- Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,75 % od 9. srpna 2010 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. května 2013, č. j. 25 Co 141/2013-168, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání dovozuje žalobce z toho, že právní otázky
- „zda smluvní strana odpovídá za zmaření uzavření zprostředkovávané smlouvy, pokud uzavření smlouvy zmařil advokát jí zvolený k zajištění úschovy finančních prostředků, který tuto smluvní stranu dlouhodobě zastupuje “, a
- „ zda lze ústní dohodou doplnit či měnit obchodní podmínky písemně uzavřené smlouvy “,
které předložil k dovolacímu přezkumu, Nejvyšší soud dosud ve své rozhodovací činnosti neřešil.
Je namístě předestřít, že otázka, na jejímž řešení není rozhodnutí odvolacího soudu postaveno, nemůže vést k závěru o jeho zásadním právním významu, i kdyby jinak splňovala kritéria uvedená v §237 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C.H.Beck, svazku 1, pod č. C 23 a C 71).
Žalobce v dovolání zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že mu nevznikl nárok na smluvní pokutu (podle smluvní terminologie „náhradu škody“). V souvislosti s prvně zmiňovanou právní otázkou oproti odvolacímu soudu prosazuje, že žalovaní porušili „Nevýhradní smlouvu o zprostředkování prodeje nemovitosti“ uzavřenou dne 28. 5. 2010, resp. zmařili splnění jejího předmětu, a proto jim podle článku V. odst. 1 této smlouvy vznikla povinnost zaplatit mu sjednanou sankci (smluvní pokutu). Právní otázka odpovědnosti zastoupeného za jednání, resp. nečinnost jeho zástupce v dané věci přípustnost dovolání nemůže založit již proto, že žalobce vychází ze skutkových zjištění, které soudy v řízení neučinily. Přičítat zastoupenému úkony činěné jeho zástupcem lze jen při existenci jejich právního vztahu (v dané věci přímého zastoupení žalovaných advokátem, do jehož úschovy měla být podle ujednání obsaženého ve smlouvě o zprostředkování prodeje bytu složena kupní cena). V posuzovaném případě však v řízení nebylo především zjištěno, že by advokát JUDr. Pavel Čadra žalované v době uzavření smlouvy o zprostředkování prodeje bytu zastupoval. Ve smlouvě o zprostředkování prodeje bytu patřícího žalovaným bylo pouze sjednáno, že kupní cena ve výši 1.450.000,- Kč bude zájemcem o koupi, kterého žalobce pro žalované vyhledá, složena - a to aniž JUDr. Pavel Čadra některou ze smluvních stran zastupoval - do advokátní úschovy tohoto advokáta. Odvolací soud tak správně dovodil, že žalovaní nemohli zmařit plnění předmětu zprostředkovatelské smlouvy tím, že se žalobci nepodařilo s advokátem, jehož výběr provedli žalovaní, sjednat úschovu kupní ceny. Předestírá-li žalobce v dovolání vlastní (od odvolacího soudu odlišnou) skutkovou verzi, ze které následně dovozuje od soudu odlišné právní závěry, neuplatňuje přípustný dovolací důvod nesprávného právního posouzení, ale brojí proti skutkovým závěrům, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vycházel. Námitkami, které primárně směřují proti skutkovým závěrům, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vycházel, není dovolací důvod ve skutečnosti uplatněn.
Řešení právní otázky „ zda lze ústní dohodou doplnit či měnit obchodní podmínky písemně uzavřené smlouvy “ je pro rozhodnutí v dané věci bez významu. Žalobce namítá, že splnil podle smlouvy o zprostředkování prodeje bytu svou povinnost nalézt „kvalifikovaného“ potencionálního kupce (tj. osobu, která zaplatí kupní cenu 1.450.000,- Kč složením do advokátní úschovy JUDr. Pavla Čadry), jestliže žalovaným předložil písemnou smlouvu o rezervaci uzavřenou se zájemkyní o koupi bytu R. R., která mu žalovanými (tj. prodávajícími) vymíněné podmínky pro uzavření kupní smlouvy odsouhlasila, byť jen ústně (v písemné smlouvě o rezervaci se zavázala složit kupní cenu do úschovy advokáta Mgr. Jakuba Vavříka). Závěr o tom, co si smluvní strany ujednaly, resp. co v posuzovaném případě musel žalobce coby zprostředkovatel podle smlouvy o zprostředkování prodeje bytu vykonat, aby nastaly touto smlouvou předvídané důsledky pro žalované (aby jim vznikla povinnost uzavřít žalobcem zprostředkovávanou kupní smlouvu), je skutkovým zjištěním. V druhé větě článku V. odst. 1 smlouvy o zprostředkování prodeje bytu se strany dohodly, že „ Po obdržení kopie rezervační smlouvy, kterou zprostředkovatel uzavře s klientem, který projeví vážný zájem o koupi předmětu zprostředkování, bude budoucí prodávající realizovat další obchodní kroky prostřednictvím zprostředkovatele a nebude uzavírat budoucí nebo kupní smlouvy k předmětné nemovitosti prostřednictvím jiného zprostředkovatele “. Z uvedeného vyplývá, že vznik povinnosti žalovaných „ realizovat prodej nemovitosti výhradně prostřednictvím žalobce “ byl podle smlouvy o zprostředkování tohoto prodeje vázán na „obdržení kopie rezervační smlouvy“ obsahující dohodnuté podmínky (tedy i projev vůle potencionálního kupce složit kupní cenu do úschovy advokáta JUDr. Čady); to logicky vzato předpokládá písemnou formu předkládané smlouvy. Jelikož dohodu, v níž žalobce s potenciální kupující sjednal změnu jejich písemného ujednání ohledně způsobu zaplacení kupní ceny, nemohl žalovaným (v kopii) předložit, neboť byla uzavřena ústně, je nadbytečné zabývat se právní otázkou, zda bylo možné písemně uzavřenou smlouvu s potencionálním kupcem ústně změnit.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 22. července 2014
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu