ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2316.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 2316/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobce JUDr. V. U. , proti žalovanému J. B. , zastoupeného JUDr. Milanem Schwarzem, advokátem se sídlem v Bruntále, Mánesova 975/6, o 50.437,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 17 C 47/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. června 2013, č. j. 8 Co 234/2013-515, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný podal dovolání proti shora uvedenému rozsudku, kterým krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 26. října 2012, č. j. 17 C 47/2009-443, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci 50.437,70 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení.
Podle §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Posuzováno podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) žalovaný shora uvedenému požadavku nedostál (k obsahu podání ze dne 13. 10. 2013 a 20. 10. 2013, v němž vymezil, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu a označil důvody dovolání, aniž byla splněna podmínka povinného zastoupení podle §241 o. s. ř., nelze vzhledem k ustanovení §241a odst. 5 o. s. ř. přihlédnout). Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013 ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. července 2014
JUDr. Václav Duda
předseda senátu