ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2467.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 2467/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce Ing. L. P. , zastoupeného Mgr. Filipem Petrášem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Sokolská 418, proti žalovanému V. J. , zastoupenému Mgr. Ing. Miroslavem Pagáčem, advokátem se sídlem v Lukově, Padělky 163, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ze zaniklého sdružení, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55 Cm 79/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. února 2013, č. j. 8 Cmo 378/2012-683, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou ze dne 14. 5. 2004 podanou u Okresního soudu ve Zlíně, domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze sdružení podnikatelů.
Rozsudkem ze dne 21. srpna 2008, č. j. 20 C 142/2004-591, Okresní soud ve Zlíně zastavil řízení ohledně hodnoty majetku ve výši 851.000,50 Kč a částky 425.499,80 Kč (výrok I.), zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků ze zaniklého sdružení V. J. – MYKO, Lukov 307, ohledně majetku ke dni 12. 4. 2001 v peněžní hodnotě 644.164,58 Kč a celý majetek přikázal do vlastnictví žalovaného (výrok II.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 397.907,29 Kč (výrok III.), zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vypořádání majetku v hodnotě 577.020,- Kč a vyplacení částky 212.684,95 Kč s ročním 8 % úrokem z prodlení z částky 610.592,24 Kč od 15. 4. 2001 do zaplacení (výrok IV.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.), a že žalobce je povinen zaplatit 71.993,50 Kč a žalovaný je povinen zaplatit 44.879,- Kč na nákladech řízení státu (výroky VI. a VII.).
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. března 2010, č. j. 60 Co 56/2009-608, rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ve výrocích II., III., IV. v části, ve které byla žaloba, jíž se žalobce domáhal vypořádání majetku v hodnotě 577.020,- Kč a po žalovaném zaplacení částky 212.684,95 Kč, zamítnuta, a ve výrocích V., VI. a VII. zrušil a věc v tomto rozsahu postoupil Krajskému soudu v Brně jako soudu věcně příslušnému.
Na základě dohody o narovnání žalobce podáním ze dne 12. 8. 2012 vzal žalobu zcela zpět, navrhl zastavení řízení s tím, že podle uzavřené dohody se oba účastníci vzdali práva na náhradu nákladů řízení.
Krajský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 24. srpna 2012, č. j. 55 Cm 79/2010-667, zastavil řízení (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), žalobci a žalovanému uložil, aby každý z nich zaplatil na státem zálohovaných nákladech řízení 53.436,25 Kč (výroky III. a IV.). S odkazem na §148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uzavřel, že za situace, kdy stát vynaložil na nákladech znaleckého dokazování částku 116.872,50 Kč a každý z účastníků složil na tyto náklady zálohu ve výši 5.000,- Kč, zbývá zaplatit na nákladech řízení vzniklých státu 106.872,50 Kč. Jelikož řízení neskončilo meritorním rozhodnutím, a nelze tak určit míru procesního úspěchu jednotlivých účastníků řízení, zavázal účastníky zaplatit tyto náklady rovným dílem.
K odvolání obou účastníků Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. února 2013, č. j. 8 Cmo 378/2012-683, usnesení soudu prvního stupně ve výrocích III. a IV. potvrdil; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Na základě rekapitulace dosavadního průběhu řízení, cituje §148 odst. 1 o. s. ř., uzavřel, že dotčené ustanovení vychází z předpokladu, že stát má právo na náhradu nákladů, které v průběhu řízení vynaložil v souvislosti s uplatňováním práv účastníků řízení, nejsou-li u nich dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Jestliže bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí žaloby, které bylo důsledkem uzavřené dohody mezi účastníky řízení, potom platí, že vzniklé náklady státu hradí účastnící rovným dílem. Podle odvolacího soudu na rozhodnutí o nákladech řízení státu nemá vliv okolnost, že řízení probíhalo nejprve u věcně nepříslušného okresního soudu. Zdůraznil, že to byl žalobce, který žalobu podal u věcně nepříslušného soudu a který přes opakované poučení o možnosti namítat věcnou nepříslušnost Okresního soudu ve Zlíně, tohoto práva nevyužil. Procesní pochybení okresního soudu, jenž vedl řízení a prováděl dokazování přes svou věcnou nepříslušnost, nezbavuje účastníky povinnosti, nahradit státu jím vynaložené náklady. Není rozhodující, že náklady státu nevznikly až před věcně příslušným Krajským soudem v Brně jako soudem prvního stupně, ale před okresním soudem.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, které považuje za přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodnutích dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Rozhodnutí o své povinnosti zaplatit státu náklady řízení spočívající ve vynaloženém znalečném nepovažuje za správné. Akcentuje, že vypracování znaleckého posudku nařídil věcně nepříslušný soud a že naopak věcně příslušný soud do okamžiku zpětvzetí žaloby nenařídil ani jedno jednání. Má proto zato, že věcně příslušnému soudu prvního stupně (Krajskému soudu v Brně) nemohly vzniknout žádné náklady. Nesprávné právní posouzení věci je založeno na chybné aplikaci §148 odst. 1 o. s. ř. Navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno po 1. 1. 2013, Nejvyšší soud o něm rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 – srov. bod 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Za podmínek uvedených v §237 o. s. ř. je dovolání přípustné (s přihlédnutím k omezením podle §238 o. s. ř.) též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí. V daném případě k těmto akcesorickým výrokům patří výrok napadeného rozhodnutí, kterým odvolací soud ve vztahu k dovolateli potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení vzniklých státu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, totiž na posouzení, zda lze účastníka řízení zavázat k náhradě nákladů vzniklých státu podle §148 odst. 1 o. s. ř., představující vyplacené znalečné za znalecký posudek, který uložil vypracovat věcně nepříslušný soud.
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v mezích právní otázky vymezené dovoláním - zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §137 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů , odměna notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotové výdaje, odměna správce dědictví a jeho hotové výdaje, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle §100 odst. 3.
Podle §141 odst. 2 o. s. ř. náklady důkazů, které nejsou kryty zálohou, jakož i hotové výdaje ustanoveného zástupce, který není advokátem, a náklady spojené s tím, že účastník jedná ve své mateřštině nebo se dorozumívá některým z komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob, platí stát.
Podle §148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
Zákon předpokládá, že v občanském soudním řízení dojde k vynaložení různých výdajů, majících vztah ke konkrétnímu probíhajícímu řízení, které jsou potřebné k tomu, aby řízení mohlo proběhnout podle požadavků práva na spravedlivý proces, včetně nákladů účastníků a dalších osob (fyzických a právnických) zúčastněných na řízení (zástupce, notáře jako soudního komisaře, správce dědictví, svědka, znalce, tlumočníka, osoby povinné podat informaci apod.). Podle §137 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady důkazů veškeré náklady, které vznikají za řízení soudu v souvislosti s prováděním dokazování, tj. především svědečné, znalečné, tlumočné, finanční úhrady za vydání potvrzení nebo odborného vyjádření ve smyslu §127 odst. 4 a výdaje osob, kterým soud uložil při dokazování nějakou povinnost. Jestliže soud rozhodl, že provede důkaz znaleckým posudkem, který sice žádný z účastníků nenavrhl, avšak jeho provedení je potřebné ke zjištění skutkového stavu věci, můžou vzniknout v souvislosti s jeho podáním náklady představující vyplacené znalečné. Náklady takového důkazu, které nebyly uhrazeny ze zálohy, zejména proto, že byly vyšší než složená záloha, zaplatí stát (příslušný procesní soud); ten má pak právo, aby mu náklady, které platil, nahradili účastníci podle výsledku řízení. Pro závěr, který z účastníků je povinen podle §148 odst. 1 o. s. ř. nahradit státu jeho náklady řízení, je rozhodující ve sporném řízení výsledek řízení, jímž se rozumí procesní úspěch účastníků ve věci. V řízení, které bylo zastaveno, hradí náklady řízení státu ten z účastníků, kterému byla podle §146 odst. 2 o. s. ř. uložena povinnost nahradit náklady druhému účastníkovi (druhé straně). Bylo-li o náhradě nákladů mezi účastníky rozhodnuto podle §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř., hradí oba účastníci (obě strany) náklady státu rovným dílem (srovnej Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II, edice Velké komentáře, 1. vydání, Praha: C. H. BECK, 2009, str. 997 – 1001).
V souzené věci dne 14. 5. 2004 podal žalobce u Okresního soudu ve Zlíně žalobu o vypořádání věcí, které mělo sdružení podnikatelů (účastníků řízení) vystupující pod společným názvem V. J. – MYKO ke dni jeho zániku v podílovém spoluvlastnictví. Ve dnech 10. 3. 2005 a 14. 4. 2005 před okresním soudem proběhla jednání, na jejichž počátku byli oba účastníci řízení (zastoupení advokáty) poučeni o tom, že mohou namítat věcnou nepříslušnost soudu, přičemž žádný z nich takovou námitku neuplatnil. Jednání dne 14. 4. 2005 soud ukončil usnesením, jímž jednání odročil za účelem vypracování znaleckého posudku z oboru účetnictví, a to nikoli z iniciativy účastníků řízení, nýbrž soudu. Usnesením ze dne 3. 6. 2005, č. j. 20 C 142/2004-130, bylo uloženo znalci z oboru ekonomiky, cen a odhadů, účetní evidence Ing. Miroslavu Kolbovi zpracovat písemně znalecký posudek, jímž měl zjistit na základě účetnictví hodnotu majetku sdružení ke dni jeho zániku (tj. 12. 4. 2001) včetně zásob zakoupeného a neprodaného zboží, „sdělit“, zda hodnota majetku tak, jak ji vyčíslil žalobce v žalobě, odpovídá zjištěné hodnotě a zda je reálné rozdělení podle požadavku žalobce. Zároveň každému z účastníků soud uložil složit zálohu na náklady znaleckého posudku ve výši 2.000,- Kč. Usnesením ze dne 18. července 2006, č. j. 20 C 142/2004-210, bylo znalci Ing. Miroslavu Kolbovi přiznáno znalečné ve výši 5.428,50 Kč, které bylo na základě platebního poukazu Okresního soudu ve Zlíně ze dne 5. července 2007, č. j. 20 C 142/2004-220, znalci vyplaceno. Usnesením ze dne 5. ledna 2007, č. j. 20 C 142/2004-217, byl Ing. Miroslav Kolb zproštěn povinnosti vypracovat doplňující znalecký posudek a usnesením z téhož dne, č. j. 20 C 142/2004-218, byla Ostravská znalecká a. s. se sídlem v Ostravě-Přívoze, Špálova 469/6, ustanovena jako znalecký ústav pro zpracování znaleckého posudku, na jehož základě měla provést rekonstrukci účetnictví sdružení účastníků a v návaznosti na to zjistit hodnotu majetku sdružení ke dni jeho zániku, reálnost rozdělení věcí podle petitu žalobce s přihlédnutím k námitkám právní zástupkyně žalobce. Účastníkům byla uložena povinnost ke složení zálohy na náklady důkazu po 3.000,- Kč. Usnesením ze dne 5. února 2008, č. j. 20 C 142/2004-517, bylo znaleckému ústavu přiznáno za vypracování znaleckého posudku znalečné ve výši 106.089,- Kč, a na základě usnesení ze dne 16. června 2008, č. j. 20 C 142/2004-574, za doplnění znaleckého posudku znalečné 5.355,- Kč; podle platebního poukazu Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. srpna 2008, č. j. 20 C 142/2004-576, bylo znalečné znaleckému ústavu proplaceno. Rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. srpna 2008, č. j. 20 C 142/2004-591, jímž bylo o žalobě rozhodnuto, Krajský soud v Brně-pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 19. března 2010, č. j. 60 Co 56/2009-608, ve výrocích II., III., IV. v části, ve které byla žaloba, jíž se žalobce domáhal vypořádání majetku v hodnotě 577.020,- Kč a po žalovaném zaplacení částky 212.684,95 Kč, zamítnuta, a ve výrocích V., VI. a VII. zrušil a věc v tomto rozsahu postoupil Krajskému soudu v Brně jako soudu věcně příslušnému. Podáním ze dne 12. 8. 2012 vzal žalobce žalobu zpět s odůvodněním, že účastníci uzavřeli téhož dne dohodu o narovnání, přičemž oba se vzdali práva na náhradu nákladů právního zastoupení.
Je nepochybné, že Okresní soud ve Zlíně vedl řízení, obstarával důkazy a prováděl ve věci dokazování, aniž byl soudem věcně příslušným. To ovšem neznamená, že vznikly-li státu v řízení před věcně nepříslušným soudem náklady, nemá právo na jejich náhradu. Ustanovení §148 odst. 1 o. s. ř. nezbavuje účastníky řízení povinnosti takové náklady státu nahradit, neboť je nepochybné, že byly státem vynaloženy v souvislosti se zajištěním práva na spravedlivý proces; otázka náhrady nákladů řízení státu není založena na kritériu účelnosti důkazního prostředku, ale pouze na tom, zda v souvislosti s řízením stát platil náklady obstarání a provedení důkazů. Okolnost, že věcně nepříslušný soud (Okresní soud ve Zlíně) nechal vypracovat znalecký posudek, který se mu jevil potřebným pro zjištění skutkového stavu věci, neznamená neupotřebitelnost takového důkazního prostředku v řízení před již věcně příslušným soudem (Krajským soudem v Brně). Jestliže podle §125 věty prvé o. s. ř. za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků, pak se zřetelem k §132 část věty za středníkem o. s. ř. by věcně příslušný soud znalecký posudek nesměl pominout.
Z toho, co je shora uvedeno, je zřejmé, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) nebyl uplatněn důvodně. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné [§243d písm. a) o. s. ř.], a dovolání žalobce zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovanému v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalobci právo (§243c odst. 3 věta prvá, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. ledna 2014
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu