ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2503.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 2503/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. J. Š. s místem podnikání Praha 4, Valentova 1729/17, identifikační číslo: 147 82 944, zastoupeného JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 2, Slavíkova 1568/23, proti žalovanému Sportovnímu klubu Slavia Praha se sídlem Praha 10, Vladivostocká 1460/10, identifikační číslo: 005 48 693, zastoupenému JUDr. Romanem Ráczem, advokátem se sídlem Praha 10, Kubánské náměstí 11, o zaplacení 220.750,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 23 C 241/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. března 2013, č. j. 72 Co 571/2012-89, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.519,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Romana Rácze, advokáta se sídlem Praha 10, Kubánské náměstí 11.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. března 2013, č. j. 72 Co 571/2012-89, potvrdil ve výrocích I. a III. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. září 2012, č. j. 23 C 241/2010-67, jimiž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 220.750,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu nesplňuje předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb.), neboť žalobce podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) neuplatnil jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Dovoláním uplatněné námitky nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž vytýkají nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění, na nichž je založen právní závěr, že žalobce nemá právo na zaplacení částky 220.750,- Kč (s příslušenstvím) jako dlužné odměny za jeho činnost podle účastníky uzavřené příkazní smlouvy. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu (tj. že účastníci si v příkazní smlouvě nesjednali žádnou odměnu) , než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a sice že účastníci si v příkazní smlouvě sjednali odměnu ve výši 50.000,- Kč, kterou žalovaný žalobci uhradil.
Předpoklad přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. není oproti očekávání žalobce splněn tím, že odvolací soud se při posouzení otázky, jaká odměna náleží příkazníkovi v případě, že nebyla smluvně sjednána, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1034/2011), neboť na jejím řešení rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 18. února 2014
JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu