ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2523.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 2523/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobkyně JEŠTĚDSKÉ SPORTOVNÍ spol. s r.o. se sídlem v Liberci 1, Tržní náměstí 1338, identifikační číslo 47783176, zastoupené Alexandrem Petričko, advokátem se sídlem v Liberci 2, Chrastavská 188/27, proti žalovanému J. H. , zastoupenému Mgr. Martinem Vondroušem, advokátem se sídlem v Liberci, 8. března 21/13, o zaplacení 180.205,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 22 C 103/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 6. listopadu 2013, č. j. 29 Co 85/2011-275, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení 10.454,40 Kč k rukám Alexandra Petričko, advokáta.
Odůvodnění:
Žalovaný podal dovolání proti shora uvedenému rozsudku, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci potvrdil rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 22. září 2010, č. j. 22 C 103/2000-185, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 180.205,50 Kč s 18% úrokem z prodlení od 22. 9. 1998 do zaplacení; zároveň rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Podle §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Dovolání je podle žalovaného přípustné podle §237 o. s. ř. neboť odvolací soud se aplikací závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sp. zn. 33 Cdo 3376/2011, „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe“. Argument, podle kterého se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje; uvedené údaje se ovšem - posuzováno podle obsahu podání (§41 odst. 2 o. s. ř.) - z dovolání nepodávají; polemika s právní argumentací rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sp. zn. 33 Cdo 3376/2011, není (sama o sobě) způsobilým vymezením předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř.
Pro úplnost nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li dovolatel z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 21. srpna 2014
JUDr. Václav Duda
předseda senátu