ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2647.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 2647/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce F. K. , zastoupeného JUDr. Norou Štrajtovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Hlavní třída 1023/55, proti žalovanému A. K. , o zaplacení 968.690,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 80 C 87/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2013, č.j. 11 Co 545/2012-463, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím (mimo jiné) změnil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2011, č.j. 80 C 87/2003-341, v části jeho výroku I. tak, že žalobu co do částky 17.500,- Kč s úroky z prodlení a co do částky 20.000,- Kč s úroky z prodlení zamítl (výrok I. rozhodnutí odvolacího soudu), potvrdil jej v zamítavém výroku II. ve věci samé, tj. co do částky 874.290,- Kč s úroky z prodlení a co do částky 56.900,- Kč s úroky z prodlení (výrok II. rozhodnutí odvolacího soudu), a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení 1.875,- Kč (výrok VI. rozhodnutí odvolacího soudu).
Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu ve výrocích I., II. a VI. dovoláním.
Dovolání proti výrokům I. a VI. rozhodnutí odvolacího soudu je objektivně nepřípustné (§238 odst. 1 písm. d/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013; srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“), neboť napadenými výroky bylo rozhodnuto o peněžitých plněních nepřevyšujících 50.000,- Kč (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013).
Dovolání proti výroku II. rozhodnutí odvolacího soudu neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o.s.ř.); o tuto náležitost již nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o.s.ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o.s.ř. (či jeho části). Uvádí-li dovolatel k otázce přípustnosti dovolání, „že je třeba, aby dovolacím soudem byla vyřešená právní otázka soudů obou stupňů posouzena jinak“, nejde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, neboť významově neodpovídá žádnému ze čtyř kritérií uvedených v §237 o.s.ř., a to ani poslednímu z nich, podle něhož je dovolání přípustné, má-li být dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka (dovolacím soudem) posouzena jinak. K řádnému vymezení tohoto hlediska přípustnosti musí být nadto z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má podle názoru dovolatele dovolací soud odchýlit (srov. již výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel nedostál a způsobilé vymezení přípustnosti nelze dovodit ani z celého obsahu dovolání.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1, věta první, o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2014
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu