ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2650.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 2650/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobce J. K. , zastoupeného Mgr. Zdeňkem Turkem, advokátem se sídlem v Plzni, Slovanská 338/66, proti žalované Ekonomické stavby s.r.o. se sídlem ve Zruči - Senci, Ke Křižovatce 466, zastoupené JUDr. Hanou Kapitánovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Sady 5. května 296/36, o zaplacení 1.599.456,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. 7 C 153/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 10. 2013, č.j. 13 Co 472/2013-183, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 31. 5. 2013, č.j. 7 C 153/2012-150, kterým Okresní soud Plzeň - sever zamítl jeho žalobu o 1.599.456,- Kč s příslušenstvím a uložil mu zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 102.946,80 Kč; náklady odvolacího řízení (18.150,- Kč) přiznal žalované.
Dovolání neobsahuje obligatorní náležitost, a sice způsobilé vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a ve vztahu k nákladovým výrokům neobsahuje ani vymezení důvodu dovolání (§241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb./, dále jen „o.s.ř.“). O tyto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (srov. §241b odst. 3, větu první, o.s.ř.) a pro tyto vady v dovolacím řízení nelze pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu tohoto ustanovení (či jeho části). Uvádí-li dovolatel, že „v řízení odvolacího soudu spatřuje nesprávnosti ve smyslu ust. §237 o.s.ř., neboť odvolací soud se odchýlil od rozhodovací praxe a hodnocení hmotného i procesního práva“ , nejde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, neboť významově neodpovídá žádnému ze čtyř kritérií uvedených v §237 o.s.ř., a to ani tomu, podle něhož je dovolání přípustné, závisí-li napadené rozhodnutí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. K řádnému vymezení tohoto hlediska přípustnosti musí být z dovolání zřejmé, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel nedostál a způsobilé vymezení přípustnosti nelze dovodit ani z celého obsahu dovolání. Ve vztahu k nákladovým výrokům dovolatel neuplatnil žádnou dovolací argumentaci.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1, věta první, o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2014
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu