ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2665.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 2665/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně D. T., zastoupené JUDr. Miroslavem Hlavničkou, advokátem se sídlem Praha 1, Politických vězňů 1272/21, proti žalovanému MUDr. M. K., zastoupenému JUDr. Milanem Štětinou, advokátem se sídlem Česká Lípa, Jiráskova 614, o zaplacení 412.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 35 C 34/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 13. března 2013, č. j. 35 Co 152/2012-177, ve znění usnesení ze dne 13. března 2013, č. j. 35 Co 152/2012-183, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.439,- Kč k rukám JUDr. Miroslava Hlavničky, advokáta se sídlem Praha 1, Politických vězňů 1272/21.
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 22. listopadu 2011, č. j. 35 C 34/2009-101, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do jednoho měsíce od právní moci rozsudku částku 412.500,- Kč spolu s ročním úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,75% od 10. 10. 2005 do 31. 12. 2005, ve výši 9% od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006, ve výši 9,5% od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007, ve výši 9,75% od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, ve výši 10,5% od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008, ve výši 10,75% od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, ve výši 9,25% od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, ve výši 8,5% od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, ve výši 8% od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75% od 1. 7. 2010 do 22. 11. 2011 a dále spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla sedm a repo sazby vyhlášené ve Věstníku ČNB ve výši platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, jdoucím z částky 412.500,- Kč od 23. 11. 2011 do zaplacení (výrok I.), žalobu o zaplacení další částky 412.500,- Kč spolu s ročním úrokem z prodlení z částky 825.000,- Kč ve výši 0,25% od 10. 10. 2005 do 31. 12.2005 a dále s ročním úrokem z prodlení z částky 412.500,- Kč ve výši 9% od 10. 10. 2005 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla sedm a výše repo sazby vyhlášené dle Věstníku ČNB, zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 13. března 2013, č. j. 35 Co 152/2012-177, ve znění usnesení ze dne 13. března 2013, č. j. 35 Co 152/2012-183, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I. v části ukládající žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 412.500,- Kč spolu s ročním úrokem z prodlení z této částky ve výši 10,5% od 1. 10. 2008 do 31. 12. 2008 a dále od 1. 1. 2009 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která odpovídá v každém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla sedm a repo sazby vyhlášené ve Věstníku ČNB ve výši platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí; změnil jej v témže výroku potud, že se zamítá žaloba požadující úrok z prodlení vyšší a již za dobu od 10. 10. 2005 do 30. 9. 2008; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů a o náhradě nákladů řízení státu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srov. čl. II bod 1., 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovaný podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) neuplatnil způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolací argumentace žalovaného je primárně založena na nesouhlasu se skutkovým zjištěním odvolacího soudu, že právní předchůdci žalobkyně (manželé J.) poskytli žalovanému a jeho bývalé manželce E. K. finanční obnos, který se jim zavázali splácet v měsíčních splátkách. Žalovaný z vlastního obsáhlého hodnocení provedených důkazů činí skutkový závěr, že právní předchůdci žalobkyně jim žádné peněžní prostředky neposkytli a že ve skutečnosti se jednalo o způsob „jak získat kupní cenu za darované nemovitosti“ (tj. dům v Č. L., který v červenci 2003 darovali manželé J. jeho bývalé manželce E. K.), z něhož následně dovozuje právní závěr, že smlouva o půjčce fakticky zastírala jiný právní úkon - kupní smlouvu - a byla proto simulovaným a tudíž neplatným právním úkonem. Tyto výtky proti správnosti skutkových zjištění založené na zpochybnění způsobu hodnocení provedených důkazů však dovolací důvod podle 241a odst. 1 o. s. ř. nevystihují. Uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. totiž není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. února 2014
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu