ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2697.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 2697/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně Správy služeb hlavního města Prahy, příspěvkové organizace se sídlem v Praze 8, Kundratka 19, identifikační číslo 70889660, zastoupené JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 17, proti žalovanému A. N. T., zastoupenému JUDr. Karlem Herrem, advokátem se sídlem v Chebu, 26. dubna 583/14, o 146.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 20 C 208/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. prosince 2012, č. j. 12 Co 625/2012-140, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.760,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Karla Herra, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Plzni, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 29. května 2012, č. j. 20 C 208/2010-110, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 146.000,- Kč s úroky z prodlení, které není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II. bod. 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Přestože žalobkyně (dále též „dovolatelka“) pro jí formulovanou otázku rozložení důkazního břemene dovozuje, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolacími argumenty zpochybňuje pouze skutkový závěr soudů obou stupňů, že žalovaný nebyl v okamžiku odtahu osobního vozu Volkswagen Golf RZ: 1K4 5718 jeho vlastníkem, neboť jej kupní smlouvou prodal T. Q. H., tj. uplatňuje výlučně dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci.
Nad rámec shora uvedeného se sluší poznamenat, že odvolací soud otázku rozložení důkazního břemene posoudil v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 1996, sp. zn. 3 Cdon 1031/96, a ze dne 29. června 2006, sp. zn. 33 Odo 988/2004, ze dne 31. srpna 2009, sp. zn. 33 Cdo 1410/2007) a s tím, jak je tato otázka pojímána v odborné literatuře (srovnej Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol., Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2006, str. 618). K prokázání tvrzení, že již od 15. 12. 2007 není vlastníkem uvedeného motorového vozidla, předložil žalovaný smlouvu z téhož data, jejíž pravost a správnost žalobkyně popřela. Tím došlo k přenosu důkazního břemene zpět na žalovaného. Bylo na něm, aby jinými důkazními prostředky (§125 o. s. ř.) prokázal pravdivost svého tvrzení. Tímto důkazem byla jeho výpověď, jejíž hodnocení soudem vyústilo v závěr o pravdivosti skutkové verze žalovaného, že v okamžiku odtahu vozidla nebyl již vlastníkem uvedeného vozidla (tzn., že unesl břemeno důkazní o této skutečnosti), a není tak povinen zaplatit žalobkyni spornou částku.
Námitkami, že rozsudek odvolacího soudu je nepřezkoumatelný a že se odvolací soud nepokusil provést důkaz výslechem svědka T. Q. H., vystihla dovolatelka dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). K okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnuto, vyjma případů, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů; o takový případ se v posuzovaném případě zjevně nejedná.
Namítá-li dovolatelka nesprávné hodnocení účastnické výpovědi žalovaného, přehlíží, že ze zásady volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) vyplývá, že mimo rámec dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř., které ostatně nejsou v této věci k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. způsobilé, již nelze v dovolacím řízení hodnocení důkazů úspěšně zpochybnit.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl [§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bodu 5, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 6.940,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 1.520,40 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. května 2014
JUDr. Václav Duda
předseda senátu