ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2748.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 2748/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně A. K. , zastoupené JUDr. Karlem Rohrem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Smilova 386, proti žalované PROFI CREDIT Czech , a.s. , se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 36 Cm 11/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2013, č.j. 5 Cmo 498/2012-114, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2013, č.j. 5 Cmo 498/2012-114, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud rozsudkem ze dne 12. 9. 2012, č.j. 36 Cm 11/2011-84, ve vztahu k žalobkyni zrušil rozhodčí nález rozhodce Mgr. Marka Landsmanna ze dne 29. 8. 2008, č.j. La 3220/08-13, a žalované uložil povinnost k náhradě nákladů řízení a k zaplacení soudního poplatku. Soud prvního stupně své rozhodnutí opřel o ustanovení §31 písm. b) a e) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 216/1994 Sb.“). Námitce žalované, že žaloba je opožděná, nepřisvědčil. Uzavřel, že rozhodčí nález nebyl žalobkyni doručen; doručení opatrovnici měl za neúčinné, neboť její ustanovení shledal rozporným se zákonem.
Vrchní soud ve výroku uvedeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na zrušení rozhodčího nálezu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se zejména ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že doručení rozhodčího nálezu nezákonně v rozhodčím řízení ustanovené opatrovnici žalobkyně není účinné. V návaznosti na to však oproti soudu prvního stupně dovodil, že pokud nebyl rozhodčí nález žalobkyni doručen, je žaloba na jeho zrušení předčasná, neboť „sama možnost (počátek této možnosti) podat žalobu na zrušení rozhodčího nálezu se odvíjí od jeho doručení účastníkovi“ . Předčasná žaloba musí být bez dalšího zamítnuta.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Zpochybnila závěr odvolacího soudu o předčasnosti žaloby s odůvodněním, že „na základě vydaného rozhodčího nálezu byl vydán exekuční příkaz“ , z čehož je zřejmé, že rozhodčí nález je považován soudem za pravomocný, a žalobkyni tak „vzniká zásadní újma na jejích právech“ . Zdůraznila, že v souladu s „naším právním řádem a právem i judikaturou Evropské unie“ je třeba chránit větší měrou její práva, tj. práva spotřebitele. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil tak, že rozhodčí nález zruší a rozhodne o nákladech řízení.
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěrem odvolacího soudu a poukázala na možnost navrhnout zastavení exekuce, čímž jsou dostatečně chráněna práva spotřebitele. Dodala, že exekuce ostatně nemůže být prováděna, jelikož žalobkyně „se nachází v insolvenčním řízení“.
Dovolání je ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a sice otázky, jak naložit s žalobou na zrušení rozhodčího nálezu podanou dříve, než začala plynout lhůta uvedená v §32 odst. 1, větě první, zákona č. 216/1994 Sb.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §32 odst. 1, věty první, zákona č. 216/1994 Sb. návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem musí být podán do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, nestanoví-li tento zákon jinak. Uvedené ustanovení sice definuje skutečnost určující počátek lhůty k podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu (doručení rozhodčího nálezu) a její délku (tři měsíce), podklad pro závěr, že návrh podaný před počátkem předmětné lhůty (po vydání rozhodčího nálezu dříve než byl nález této straně doručen) je třeba zamítnout pro „předčasnost“, však neskýtá. Účelem uvedené lhůty je totiž stanovení konečného okamžiku, kdy lze návrh na zrušení rozhodčího nálezu podat, nikoliv omezení strany, jíž nebyl vydaný rozhodčí nález (řádně) doručen, uplatnit tento procesní prostředek.
Lze uzavřít, že právní posouzení věci odvolacím soudem neobstojí; dovolací soud proto napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 1, 2, věta první, o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1, §226 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2014
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu