ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.3489.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 3489/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce J. D., zastoupeného Mgr. Janem Harcubou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Okružní 280, proti žalované P. S. (dříve D.), zastoupené JUDr. Martinem Havelkou, advokátem se sídlem v Liberci, Masarykova 542/18, o zaplacení 50.000,- EUR, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 32 C 44/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 13. listopadu 2013, č. j. 35 Co 200/2013-105, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 16. května 2012, č. j. 32 C 44/2011-51, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 50.000,- EUR, a rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, které má za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Má zato, že listiny ze dne 1. 3. 2008 a 10. 4. 2008 nemohou být platným uznáním dluhu, jelikož v nich „absentuje slib plnění ze strany žalované, neboť slib vrácení částky v hotovosti přesahující limity stanovené zákonem č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, představuje počáteční právní nemožnost plnění ve smyslu §37 odst. 2 starého občanského zákoníku“.
Podle §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále opět jen „o. s. ř.“), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Spojuje-li dovolatelka přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení založen. Jestliže rozhodnutí odvolacího soudu není založeno na dovolatelkou vymezené právní otázce, pak dovolání pro její řešení nemůže být podle §237 o. s. ř. přípustné.
Nutno zdůraznit, že výhrady dovolatelky k právnímu posouzení věci odvolacím soudem jsou toliko polemikou s jeho právními závěry. Navíc otázka způsobu úhrady půjček (v hotovosti) nebyla určující při formulování závěru o právních důsledcích shora uvedených listina (co do délky promlčecí doby); určující byla kvalifikace jejich obsahu jako příslibu vrácení půjček. Se zřetelem k závěrům vyjádřeným např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2006, sp. zn. 33 Odo 133/2005, který je veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz), předpokladem uznání práva s účinky podle §110 odst. 1 věty druhé zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 navíc není příslib úhrady dluhu.
Pro úplnost nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2014
JUDr. Václav Duda
předseda senátu