ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.357.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 357/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce W. O. H. , zastoupeného JUDr. Ilonou Chladovou, advokátkou se sídlem Brno, Rybníček 4, proti žalované MORAVOSTAV Brno, a. s. stavební společnost se sídlem Brno -Řečkovice, Maříkova 1899/1, zastoupené JUDr. Vladimírem Šufanou, advokátem se sídlem Brno - Řečkovice, Maříkova 1899/1, o odstranění vad, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 39 C 96/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. května 2013, č. j. 44 Co 397/2011, 44 Co 390/2012-138, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. května 2013, č. j. č. j. 44 Co 397/2011, 44 Co 390/2012-138, změnil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30. března 2011, č. j. 39 C 96/2010-102, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 25. května 2012, č. j. 39 C 96/2010-126, tak, že zamítl žalobu, aby byl žalovaný zavázán „na stavbě novostavby rodinného domu, postaveného na pozemku pč. 1854/126 v k. ú. V., odstranit vadu spočívající v neprovedení izolace základů na výšku základů novostavby pod terénem extrudovaným polystyrenem - perimetr, chráněného pod terénem nopovou folií“; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srov. čl. II bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. - dále jen „o. s. ř.“).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V posuzované věci dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem žalobce spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné.
Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.), neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 51/2013, ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 NSCR 92/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl ).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Náklady, které vznikly žalované, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť vyjádření k dovolání nevystihuje důvod odmítnutí dovolání.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 13. února 2014
JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu