ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.380.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 380/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Sociálnej poisťovne se sídlem Bratislava, ul. 29. augusta 8-10, Slovenská republika (místo pro doručování: Sociálna poisťovna, pobočka Čadca, se sídlem Čadca, Štúrova 2078, Slovenská republika), proti žalovanému nezl. J. S. , zastoupenému zákonnou zástupkyní Evou Strbíkovou, bytem Ostrava-Heřmanice, Záblatská 272/37, o zaplacení 1.952,73 EUR (58.842,- Sk), vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 C 253/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. října 2010, č. j. 56 Co 497/2010-33, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení (mimo jiné) částky 58.842,- Sk (1.952,73 EUR) představující nedoplatky na pojistném sociálního pojištění podle zákona č. 274/1994 Z. z., o Sociálnej poisťovni, ve znění účinném do 31. 12. 2003, a podle zákona č. 461/2003, Z. z., o sociálnom poistení, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o sociálním pojištění“), které jí dlužil poplatník R. S., naposledy bytem O., Slovenská republika, jenž dne 25. 7. 2005 zemřel. Žalovaný, který je dědicem zůstavitele (nabytí dědictví mu bylo potvrzeno v řízení vedeném u Okresního soudu v Čadci pod sp. zn. 9 D 989/2005), odpovídá za dluhy zůstavitele podle §470 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013, s přihlédnutím k §3069 přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku - dále jen „obč. zák.“). Žalovaná částka sestává z nedoplatku pojistného na nemocenské, starobní, invalidní pojištění a pojistného na rezervní fond za blíže specifikované období ve výši 29.609,- Sk (982,83 EUR) a z penále za neuhrazení tohoto pojistného ve výši 3.258,- Sk (108,14 EUR); povinnost uhradit jí tyto platby uložila zůstaviteli svými rozhodnutími ze dne 1. 6. 2005. Zůstavitel jí nezaplatil ani pojistné za svou zaměstnankyni E. S. ve výši 3.675,- Sk (121,99 EUR) a jako zaměstnavatel ve výši 11.780,- Sk (391,01 EUR); jako osoba samostatně výdělečně činná jí dluží pojistné na nemocenské, starobní a invalidní pojištění, pojistné na rezervní fond sociálního pojištění ve výši 4.310,- Sk (143,06 EUR) a penále za neodvedené pojistné ve výši 5.889,- Sk (195,14 EUR), 178,- Sk (5,89 EUR) a 143,- Sk (4,66 EUR).
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. října 2010, č. j. 56 Co 497/2010-33, potvrdil usnesení ze dne 19. března 2010, č. j. 37 C 253/2009-11, jímž Okresní soud v Ostravě řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se s jeho právním závěrem o nedostatku pravomoci soudů České republiky k projednání a rozhodnutí dané věci, jejímž předmětem jsou pohledávky žalobkyně Sociálnej poisťovne, které má vůči zemřelému R. S., jehož je žalovaný dědicem, z titulu nedoplatků na sociálním pojištění (a penále) podle zákona č. 274/1994 Z. z., o Sociálnej poisťovni , ve znění účinném do 31. 12. 2003, resp. podle zákona č. 461/2003, Z. z., o sociálnom poistení, ve znění pozdějších předpisů. Zdůraznil, že sama žalobkyně ve svých podáních uvádí, že zůstavitel neplnil svou povinnost odvodu pojistného, a proto mu uložila uhradit pojistné svými rozhodnutími, které nabyly právní moci. Současně - s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1295/2005 - vyslovil názor, že pravomoc soudu by nebyla dána, i kdyby rozhodnutí vydána nebyla, jelikož předmět řízení se netýká práv a povinností vyplývajících z občanskoprávního vztahu, nýbrž ze vztahu spadajícího do oblasti správní. Pro řízení ve věcech pojistného a penále upravených zákonem o sociálním pojištění platí zásada, podle níž nedošlo-li k ukončení řízení před úmrtím účastníka řízení, jeho úmrtím se řízení zastaví. Jestliže speciální právní předpis neumožňuje, aby se v řízení po úmrtí plátce pojistného pokračovalo s jeho dědicem, je vyloučeno, aby o stejném nároku bylo rozhodováno v řízení před soudem vůči tomuto dědici, žijícímu na území České republiky. I zde je úprava odvodů pojistného na zdravotní, sociální a důchodové pojištění obsažena ve speciálním právním předpise, který svěřuje rozhodování v těchto věcech zvláštním správním orgánům (např. České správě sociálního zabezpečení). Okolnost, že žalobkyně se svého nároku vůči žalovanému dovolává s odkazem na §470 obč. zák., považoval odvolací soud z hlediska posouzení otázky pravomoci soudu za nerozhodnou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasí s jeho právním závěrem, že věc nespadá do pravomoci českých soudů. Připomíná, že povinnost zůstavitele uhradit pojistné za období od února 2002 do června 2005 v celkové výši 25.654,- Sk, ohledně něhož nezačala jednat, vyplývá z právní úpravy zákona o sociálním pojištění. Povinnost zaplatit částky 29.609,- Sk a 3.258,- Sk byla zůstaviteli uložena jejími pravomocnými a vykonatelnými rozhodnutími č. 700-1710045005-GC04/05 a č. 700-1710045105-GC04/05 ze dne 1. 6. 2005. Jelikož její pohledávky nebyly zařazeny do soupisu pasiv dědictví po R. S., je na ní, aby ve smyslu §37 odst. 3 exekučního řádu prokázala, že povinnost zaplatit pojistné uložená zůstaviteli v jejích rozhodnutích přešla na žalovaného coby dědice. Řízení zahájené v dané věci je jedinou cestou, jak může dosáhnout vydání titulu opravňujícího ji k vymáhání dluhu po dědici.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas osobou k tomu legitimovanou za splnění výjimky z povinného advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 2 písm. b/ o. s. ř.) a za splnění podmínky uvedené v §241 odst. 4 o. s. ř.; dovolání je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
Žalobkyně nenamítá žádnou z vad vyjmenovaných v §242 odst. 3 větě druhé o. s. ř. a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu. Dovolací soud se proto zabýval uplatněným dovolacím důvodem, jak jej žalobkyně obsahově vylíčila.
Žalobkyně předložila k dovolacímu přezkumu správnost závěru, že není dána pravomoc soudů České republiky projednat a rozhodnout spor ve věci pojistného na sociální pojištění ani v případě, že zaplacení je požadováno po dědici plátce pojistného.
Podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. lze podat dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, případně ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle §103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Podle §104 odst. 1 věty první o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.
Podle §7 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (odst. 1). Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (odst. 3).
Pravomoc soudu představuje zákonem vymezený okruh věcí, které je soud oprávněn projednat a rozhodnout. Do pravomoci soudu náleží zásadně rozhodování o všech věcech vyplývajících z právních vztahů vyjmenovaných v §7 odst. 1 o. s. ř. Soukromoprávní vztahy (tj. vztahy občanskoprávní, pracovní, rodinné, družstevní a obchodní) se vyznačují zejména rovným postavením jejich účastníků spočívajícím v tom, že ve vzájemném právním vztahu žádný z nich nemá nadřazené postavení, není oprávněn rozhodovat o právech a povinnostech druhého účastníka a vynucovat plnění povinností autoritativně; základní právní formou, jíž se uplatňuje metoda právní regulace v těchto vztazích, je smlouva, popřípadě zákonem předvídaná právní skutečnost. Právě metodou právní regulace se soukromoprávní vztahy liší od vztahů veřejnoprávních, pro něž je charakteristický prvek nadřízenosti a podřízenosti v různých formách a intenzitě, a v nichž je založena způsobilost autoritativně rozhodovat jednou stranou právního vztahu o právech a povinnostech strany druhé; základní metodou právní regulace je zde rozhodnutí orgánu veřejné moci (srovnej Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 23 a násl., dále a řadu nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky publikovaných ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky - např. usnesení ze dne 23. 6. 1995, sp. zn. II. ÚS 86/95, svazek 3, č. 15, nález ze dne 1. 12. 1998, sp. zn. I. ÚS 41/98, svazek 12, č. 147, nález ze dne 10. 11. 1998, sp. zn. I. ÚS 229/98, svazek 12, č. 138, či usnesení ze dne 25. 11. 1993, sp. zn. II. ÚS 75/93, svazek 2, č. 3). Projednávání a rozhodování jiných věcí než těch, které vyplývají ze soukromoprávních vztahů vyjmenovaných v §7 odst. 1 o. s. ř., je (vedle správního soudnictví - §244 a násl. o. s. ř.) svěřeno do pravomoci soudů jen na základě zvláštního právního předpisu (§7 odst. 3 o. s. ř.). V daném případě však neexistuje žádné ustanovení zákona, jež by rozhodování o pojistném na sociální pojištění (včetně penále) podle zákona č. 274/1994 Z. z., resp. 461/2003 Z. z. svěřovalo soudům České republiky. Nedoplatky těchto povinných odvodů jsou spravovány k tomu určenými institucemi, a vzájemný vztah plátce a těchto institucí není povahy soukromoprávní ve smyslu §7 odst. 1 o. s. ř., nýbrž povahy veřejnoprávní, neboť se vyznačuje tím, že jeden účastník vystupuje vůči druhému jako nositel veřejné svrchované moci a tím jako silnější subjekt může jednostranně zakládat práva a povinnosti druhému subjektu. Na závěru o nedostatku pravomoci soudů České republiky k rozhodování dané věci nemůže ničeho změnit ani to, že žalobkyně svůj nárok vůči žalovanému dovozuje z §470 obč. zák.; jde stále o její pohledávky z titulu pojistného na sociální pojištění a penále, byť jejich zaplacení není požadováno po plátci pojistného, nýbrž po jeho dědici, který za závazky zůstavitele odpovídá ve smyslu §470 obč. zák. Úmrtím plátce pojistného se totiž na veřejnoprávní povaze nároku žalobkyně nic nezměnilo.
Lze uzavřít, že žalobkyni se prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost závěru odvolacího soudu, že k projednání a rozhodnutí této věci není dána pravomoc soudů České republiky, neboť nejde o žádný z případů vyjmenovaných v §7 odst. 1 o. s. ř. a pravomoc soudu není založena ani jiným zákonem ve smyslu §7 odst. 3 o. s. ř. Dovolací soud proto její dovolání zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za stavu, kdy ve věci úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo vůči žalobkyni (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. ledna 2014
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu