ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.3997.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 3997/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Mgr. P. K. , zastoupeného Mgr. Martinem Hrodkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, proti žalovanému Č. A. , zastoupenému JUDr. Jolanou Bartošovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 183/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2013, č. j. 55 Co 383/2013-188, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Poté, co Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 27. června 2012, č. j. 33 Cdo 2578/2010-143, zrušil jak rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. listopadu 2008, č. j. 22 C 183/2005-62, zamítající žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky sp. zn. RSP 169/04 ze dne 4. května 2005 (dále jen „rozhodčí nález“), tak rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2010, č. j. 55 Co 249/2009-106, jímž byl tento rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, a věc se závazným právním názorem vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení, Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 15. dubna 2013, č. j. 22 C 183/2005-161, zrušil rozhodčí nález a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze pak rozsudkem ze dne 20. listopadu 2013, č. j. 55 Co 383/2013-188, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti (v pořadí druhému) rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které však není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej čl. 2 bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 27. června 2012, č. j. 33 Cdo 2578/2010-143, vyslovil a odůvodnil právní závěr, že z dikce ustanovení §21 odst. 4 Řádu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky pro vnitrostátní spory plyne, že pouze v případě, že nedojde k dohodě smluvních stran o osobě rozhodce v tom smyslu, že jedna ze stran neakceptuje návrh druhé strany, nastupuje eventuální možnost jmenování rozhodce předsedou rozhodčího soudu. Nestačí tedy pouhá rezignace účastníků smlouvy na dohodu. Předseda Rozhodčího soudu proto není povolán jmenovat (jediného) rozhodce pro řešení sporu účastníků smlouvy v případě, že se tito o konkrétní osobě rozhodce vůbec nedohadovali (tj. zůstali v tomto směru - ať již z jakéhokoli důvodu - nečinní). Shodný právní závěr pak zaujal Nejvyšší soud již i v rozhodnutí, které shora uvedenému rozsudku předcházelo (konkrétně v rozsudku ze dne 28. ledna 2009, sp. zn. 23 Cdo 1175/2008). Odvolací soud (vázán právním názorem) rozhodl zcela v intencích rozhodnutí dovolacího soudu, od nichž se Nejvyšší soud nemá důvod odchylovat a dovolání žalovaného není tudíž přípustné.
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2014
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu