ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.4000.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 4000/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobkyň a) K. K. a b) E. K. , zastoupeným JUDr. Danielou Pitínovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 3, proti žalované TH-SYSTEM s. r. o. se sídlem v Praze 10, U Hostivařského nádraží 276a, identifikační číslo 64574059, zastoupené Mgr. Bronislavem Šerákem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 830/5, o odstranění vad díla, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 47 C 408/2009, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2014, č. j. 39 Co 488/2013-343, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále též „dovolatelky“) podaly dovolání proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, který potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. června 2013, č. j. 47 C 408/2009-250, v části, jíž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhaly, aby žalované byla uložena povinnost odstranit blíže specifikované vady díla, bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. listopadu 2013, č. j. 47 C 408/2009-322, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2014, č. j. 39 Co 489/2013-332).
Podle §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Požadavek, aby „otázky hmotného a procesního práva“, na nichž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, byly posouzeny jinak, než v napadeném rozhodnutí, není řádným vymezením přípustnosti dovolání v režimu §237 o. s. ř., neboť významově neodpovídá tomu, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, které je dostupné veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Jelikož dovolatelky - posuzováno podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) - shora vymezenému požadavku zjevně nedostály a dovolání tak neobsahuje nezbytnou náležitost, tj. v čem dovolatelky spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, č. j. 29 Cdo 2488/2013, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013 ).
Pro úplnost nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2014
JUDr. Václav Duda
předseda senátu