ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.4057.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 4057/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobce J. P. , zastoupeného JUDr. Michalem Špirkem, advokátem se sídlem v Rakovníku, Vysoká 92, proti žalované M. Ř. , zastoupené JUDr. Pavlem Jiřičkou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Krajská 52/2, o vydání věci oproti zaplacení částky 20.167,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 8 C 311/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. října 2013, č. j. 12 Co 929/2012-172, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 31. ledna 2012, č. j. 8 C 311/2008-142, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit mu částku 20.167,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) oproti vydání systému zasklení ALUPLUS, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 25. října 2013, č. j. 12 Co 929/2012-172, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o nákladech řízení (pokud jde o jejich vyčíslení) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s.ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).
Dovolání žalobce shora uvedený postulát nesplňuje, neboť přípustnost je v něm zdůvodněna pouhou citací části zákonného ustanovení („ rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena “), aniž je přitom specifikováno, jakou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel na mysli (která podle jeho mínění nebyla dosud dovolacím soudem řešena). Nejde tedy o řádné vymezení přípustnosti dovolání v režimu §237 o. s. ř.; dovolání je tak zatíženo kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Nad rámec své přezkumné činnosti považuje dovolací soud za vhodné poznamenat, že brojí-li současně žalobce v dovolání proti závěru, že nebyl oprávněn odstoupit od smlouvy o dílo z důvodu tzv. „subjektivně neodstranitelné vady“, k němuž odvolací soud dospěl poté, kdy prejudiciálně dovodil, že reklamované rosení a namrzání skel není vadou díla a žalované nevznikla povinnost z odpovědnosti za vady díla, tak již například v rozsudku ze dne 21. října 2010, sp. zn. 33 Cdo 1711/2009, Nejvyšší soud dovodil že soud se musí zabývat existencí tvrzené vady i v případě, že v důsledku nedodržení lhůty pro vyřízení reklamace dochází k uplatnění nevyvratitelné právní domněnky neodstranitelnosti reklamované vady.
Vytýká-li žalobce soudu prvního stupně, že porušil zásadu rovnosti stran tím, že bez návrhu protistrany provedl důkaz znaleckým posudkem, a odvolacímu soudu, že toto pochybení toleroval, nelze tyto výtky podřadit žádnému kritériu přípustnosti vyjmenovanému v §237 o. s. ř. (nejde o tzv. „spor o právo“ ve smyslu výkladu či aplikace procesních norem); protože dovolání není přípustné, dovolací soud se těmito námitkami nezabýval (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. října 2014
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu