ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.4178.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 4178/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně L. H. , zastoupené JUDr. Hanou Helešicovou, advokátkou se sídlem v Břeclavi, Jana Palacha 443/4, proti žalovanému J. K. , zastoupenému Mgr. Čestmírem Sekaninou, advokátem se sídlem v Boskovicích, Hybešova 2378/17, o zaplacení 1,500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 5 C 497/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. května 2013, č. j. 37 Co 406/2011-370, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 14.600,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Hany Helešicové, advokátky.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. května 2013, č. j. 37 Co 406/2011-370, podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť neobsahuje náležitosti vyžadované §241a odst. 2 o. s. ř., přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, žalovaný včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o. s. ř.). Konkrétně dovolání neobsahuje řádnou specifikaci údajů o tom, v čem žalovaný spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněné.
Žalovaný ve svém dovolání zjevně vycházel z nesprávného očekávání, že věc bude posuzována podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012. Vyplývá tak z textu dovolání, ve kterém uvádí, že „ přípustnost dovolání je dána ust. §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. “ a že „ dovolání podává z důvodů uvedených v ust. §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., ale především z důvodu uvedeného pod písm. b/ tohoto ust.; tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci. “, přičemž obě ustanovení, na která odkazuje, občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 již nezná. Nadto žalovaný v rozporu s ustanovením §241a odst. 4 o. s. ř. v jeho znění od 1. 1. 2013 v dovolání argumentačně odkazuje na svá dřívější podání, která učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení.
Nad rámec uvedeného je nutné konstatovat, že předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. nejsou splněny i proto, že žalovaný podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) ve skutečnosti neuplatnil důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Jeho námitky totiž směřují proti správnosti skutkového zjištění, na němž soudy obou stupňů právní posouzení věci založily, respektive proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů.
Výroky o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněny (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 22. ledna 2014
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu