ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.4211.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 4211/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně České pojišťovny, a. s. se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, identifikační číslo 452 72 956, zastoupené Mgr. Josefem Veverkou, advokátem se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou branou 12, proti žalovanému D. Č. , zastoupenému JUDr. Jaroslavem Mejzlíkem, advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova třída 531/37, o zaplacení 40.563,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 12 C 40/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 20. srpna 2013, č. j. 54 Co 778/2013-47, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.679,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Josefa Veverky, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 14. května 2013, č. j. 12 C 40/2013-36, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 134.329,- Kč se specifikovaným příslušenstvím a náklady řízení ve výši 5.380,- Kč.
Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě, usnesením ze dne 20. srpna 2013, č. j. 54 Co 778/2013-47, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení tak, že jejich výši určil částkou 42.214,82 Kč. Současně žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení částkou 3.728,50 Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud nesprávně v rozporu s ústavně konformní judikaturou posoudil otázku účelnosti nákladů, které žalobkyně vynaložila na své právní zastoupení (§142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Zdůraznil, že žalobkyně disponuje odborným personálem a mohla se v dané věci „hájit“ sama, což odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně - při rozhodování o nákladech řízení řádně nezohlednil. Úvahy odvolacího soudu podle žalovaného postrádají ústavní konformitu a nereflektují v dovolání podrobně rozvedené skutečnosti hodné zvláštního zřetele. Na podporu své argumentace žalovaný odkazuje na judikaturu Ústavního soudu ve věcech, v nichž Ústavní soud posuzoval účelnost nákladů vynaložených organizační složkou státu za právní zastoupení advokátem (nálezy ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. I. ÚS 2929/07, ze dne 2. 2. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2513/09-1, a další). Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu v dovolání navrženým způsobem.
Protože dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 20. 8. 2013, bylo v dovolacím řízení postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 1. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Žalovaný dovoláním brojí výlučně proti výrokům, jimiž mu odvolací soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 42.214,82 Kč a na nákladech odvolacího řízení částku 3.728,50 Kč.
Podle §237 o. s. ř., které je namístě aplikovat, je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení. K těmto akcesorickým výrokům patří nákladové výroky dovoláním napadeného usnesení. I pro ně ovšem platí omezení přípustnosti dovolání podle §238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř., jež určuje, že dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Protože v posuzované věci směřuje dovolání proti výrokům usnesení, jimiž odvolací soud rozhodl o peněžitých plněních nepřevyšujících 50.000,- Kč, přičemž se nejedná o výjimky uvedené v §238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř., jde o nepřípustné dovolání a dovolacímu soudu nezbylo než je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 26. února 2014
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu