ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.4218.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 4218/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně České účetní rady , spolku se sídlem v Praze 3, Olšanská 2643/1A, identifikační číslo 26983567, zastoupené Mgr. Janem Koptišem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 13, proti žalované ABACUS ELECTRIC spol. s r. o. se sídlem v Ostravě – Slezské Ostravě, Tvardkova 1822/8, identifikační číslo 45022828, zastoupené JUDr. Milošem Vondráčkem, advokátem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 36, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34 C 645/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. ledna 2011, č. j. 8 Co 22/2011-73, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala určení neplatnosti kupní smlouvy, na základě které jí žalovaná dne 13. 2. 2006 vystavila fakturu č. DF/2006/1002671 znějící na částku 145.000,- Kč za dodávku výpočetní techniky. Uvedla, že ústní kupní smlouvu za ni uzavřel někdo, kdo k tomu nebyl oprávněn.
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 5. 10. 2010, č. j. 34 C 645/2009-61, zastavil řízení a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 7. 1. 2011, č. j. 8 Co 22/2011-73, potvrdil usnesení soud prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně vycházel ze zjištění, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 11 C 337/2008 soud rozsudkem ze dne 7. 4. 2010 (který nabyl právní moci dne 28. 5. 2010) uznal Českou účetní radu, spolek se sídlem v Praze 3, Olšanská 2643/1A, identifikační číslo 26983567, povinnou zaplatit obchodní společnosti ABACUS ELECTRIC spol. s r. o. se sídlem v Ostravě – Slezské Ostravě, Tvardkova 1822/8, identifikační číslo 45022828, částku 145.000,- Kč s příslušenstvím, z titulu nezaplacené ceny zboží podle faktury č. VF/2006/1002671 ze dne 13. 2. 2006. Stejně jako soud prvního stupně uzavřel, že projednání věci, v níž je požadováno určení neplatnosti smlouvy, brání překážka věci pravomocně rozhodnuté. Podle konstantní judikatury představuje pravomocné rozhodnutí o žalobě na plnění vždy překážku věci pravomocně rozsouzené pro žalobu na určení již proto, že jím byla současně posouzena existence či neexistence určitého právního vztahu nebo práva, z něhož bylo žalováno na plnění. Odmítl přitom opačný názor autorů L. T. a J. B., uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 18/2009, s. 639, jehož se žalobkyně dovolala. Konstatoval, že jde o názor ojedinělý a pro jeho rozhodování nezávazný.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž zpochybnila závěr soudů, že projednání dané věci brání překážka věci pravomocně rozsouzené. Znovu zdůraznila, že kupní smlouvu se žalovanou neuzavřela a nebylo jí podle ní poskytnuto žádné plnění. Smlouvu uzavřela jejím jménem fiktivní osoba vydávající se za její zástupkyni. Žalobkyně prosazuje názor, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení je v daném případě dán tím, že určovací žaloba je jediným nástrojem, který ji umožňuje žádat o poskytnutí soudní ochrany. Znovu odkazuje na článek „ Představuje protiprávní rozsudek vždy překážku věci rozsouzené ?“ autorů L. T. a J. B., uveřejněný v Právních rozhledech 18/2009, s. 639; v něm se uvádí, že v určitých situacích je nutné umožnit nové projednání věci i přes existenci pravomocného rozhodnutí, jestliže je toto rozhodnutí natolik protiprávní, že mimo jakoukoli pochybnost zasahuje elementární vnímání spravedlnosti nebo zřejmě koliduje s veřejným pořádkem. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje v tom, že soudy neprovedly všechny jí navržené důkazy, jimiž se snažila prokázat, že na sebe žádný závazek z kupní smlouvy nepřevzala.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas, k tomu oprávněným subjektem (žalobkyní), při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
V rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, zpochybnila žalobkyně závěr odvolacího soudu, že projednání věci brání překážka věci rozsouzené (rei iudicatae ).
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §103 o. s. ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Podle §104 odst. 1 o. s. ř. věty první o. s. ř., jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.
Podle §159a odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány (odst. 4). Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu (odst. 5).
Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů vyplývá, že o plnění (zaplacení kupní ceny) z kupní smlouvy, jejíž neplatnost žalobkyně namítá, bylo již dříve soudem pravomocně rozhodnuto; tato skutečnost je navíc mezi účastnicemi řízení nesporná. Oproti odvolacímu soudu prosazuje dovolatelka názor, že soudní rozhodnutí o plnění je nesprávné a netvoří tudíž překážku věci rozsouzené.
Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4788/2008, které bylo Ústavním soudem shledáno ústavně konformním (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 3279/2010), přijal a odůvodnil závěr, že překážka věci pravomocně rozhodnuté je dána i tehdy, jestliže soud skutek posoudil po právní stránce nesprávně, popřípadě neúplně, a že pravomocný rozsudek o žalobě na plnění vytváří z hlediska identity předmětu řízení překážku věci rozsouzené pro řízení o žalobě na určení, zda tu právo nebo právní vztah je nebo není, vycházející z téhož skutkového základu (ze stejného skutku). Shodně je nastolená právní otázka řešena i v právní literatuře (srov. Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šínová, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 558 s.), v níž je dovozováno, že překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává i tehdy, jestliže skutek (skutkový děj) byl soudem v původním řízení posouzen po právní stránce nesprávně nebo neúplně anebo došlo-li k nesprávnostem v procesu; přes tuto skutečnost nelze v budoucnu jakkoli narušovat meze nastolené právní mocí odchylným rozhodováním nebo posuzováním věci. Od těchto názorů nemá dovolací soud důvod se odchylovat ani v posuzované věci. Dospěl-li tedy odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) k závěru, že projednání dané věci brání překážka věci rozsouzené, rozhodl v intencích rozhodnutí Nejvyššího i Ústavního soudu a jeho rozhodnutí je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. správné.
Naplnění dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje dovolatelka v tom, že soudy neprovedly všechny jí navržené důkazy, jimiž hodlala prokázat, že nepřevzala závazky z kupní smlouvy.
Soudy nejsou vázány důkazními návrhy účastníků řízení potud, že by byly povinny provést všechny nabízené důkazy. Jsou oprávněny posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z důkazů budou provedeny a které nikoli. Z navrhovaných důkazů nemusí provést ty, jimiž mají být prokazovány skutečnosti, které jsou pro posouzení nároku uplatňovaného v řízení nerozhodné a právně nevýznamné. Jestliže soudy v posuzovaném případě dospěly shodně k závěru, že projednání věci brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, a že případná nesprávnost dřívějšího rozhodnutí ve věci nemůže mít na tento závěr vliv, neměly důvod zkoumat, zda žalobkyni z předmětné kupní smlouvy závazky vznikly či nikoli. Ostatně tato skutečnost by byla právně nevýznamná z hlediska primárního posouzení, zda žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. nebyl tudíž uplatněn po právu. Jiné vady řízení, případně vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř. nebyly v dovolání vytýkány, ani se z obsahu spisu nepodávají.
Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. jako nedůvodné zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalované v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobkyni právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. února 2014
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu