ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.451.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 451/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobkyně CF Flop s. r. o. se sídlem Brno-Sever-Lesná, Nejedlého 383/11, zastoupené Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem Ostrava, Masná 8, proti žalované JUDr. M. U. , o zaplacení 297.787,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 17 C 22/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. srpna 2013, č. j. 11 Co 391/2013-155, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. srpna 2013, č. j. 11 Co 391/2013-155, potvrdil usnesení ze dne 8. dubna 2013, č. j. 17 C 22/2012-139, kterým Okresní soud v Opavě zastavil řízení (§103, §104 odst. 1 a §159a odst. 5 o. s. ř.) a rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku a o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu trpí vadami, které nebyly ve lhůtě vymezené v §241b odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), odstraněny a nelze pro ně v dovolacím řízení pokračovat.
Dovolání neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalobkyně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.). Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Tomuto požadavku žalobkyně nevyhověla evidentně proto, že z velké části vycházela z občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, což se podává zejména z toho, že v dovolání vymezuje otázky, jež považuje za zásadně právně významné. Tím ovšem přehlíží, že přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. není od 1. ledna 2013 budována na kriteriu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí; z hlediska způsobilosti založit přípustnost dovolání je proto právně bezvýznamné dovolací tvrzení, že dovoláním napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, které bylo uveřejněno pod č. 80/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Uvádí-li žalobkyně, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto „v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR v otázce věci rozsouzené“, nejde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání; k řádnému vymezení tohoto hlediska přípustnosti musí být z dovolání zřejmé nejen to, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde, ale i od které „ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Posledně uvedenému požadavku žalobkyně v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) nedostála.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. srpna 2014
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu