ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.69.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 69/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců a) L. S. , a b) V. S. , zastoupených Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem se sídlem v Ostravě, Tyršova 1714/27, proti žalované PROFI CREDIT Czech, a.s., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46 (identifikační číslo 61860069), zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 54 Cm 44/2012, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. září 2013, č. j. 5 Cmo 194/2013-160, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. září 2013, č. j. 5 Cmo 194/2013-160, se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. února 2013, č.j. 54 Cm 44/2012-117, zrušil rozhodčí nález rozhodce Mgr. Marka Landsmanna ze dne 23. 9. 2009, č. j. La 4392/09-14, a rozhodl o nákladech řízení. Námitce žalované, že žaloba je opožděná, nepřisvědčil a své rozhodnutí opřel o ustanovení §31 písm. b) a e) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 216/1994 Sb.“). Uzavřel, že rozhodčí nález nebyl žalobcům doručen; jeho doručení opatrovnici žalobců měl za neúčinné, neboť opatrovnice byla ustanovena v rozporu se zákonem.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. září 2013, č. j. 5 Cmo 194/2013-160, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zrušení rozhodčího nálezu zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení. Přisvědčil soudu prvního stupně, že doručení rozhodčího nálezu opatrovnici, která byla žalobcům v rozhodčím řízení ustanovena nezákonně, je neúčinné. Oproti soudu prvního stupně uzavřel, že nebyl-li rozhodčí nález žalobcům doručen, je žaloba na jeho zrušení předčasná, neboť „sama možnost (její započetí) podat žalobu na zrušení rozhodčího nálezu se odvíjí od jeho doručení účastníkovi“. Předčasnou žalobu pak nelze než (bez dalšího) zamítnout.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu dovozujícím nezbytnost zamítnout žalobu na určení neplatnosti rozhodčího nálezu pro předčasnost. Prosazují názor, že žalobou o zrušení rozhodčího nálezu se mohou bránit i účastníci, jimž nebyl rozhodčí nález řádně doručen. Navrhli, aby dovolací soud změnil napadený rozsudek odvolacího soudu ve věci samé tak, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
Dovolání je ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, a sice otázky, jak naložit s žalobou na zrušení rozhodčího nálezu, která byla podána dříve, než začala plynout lhůta uvedená v §32 odst. 1, větě první, zákona č. 216/1994 Sb.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §32 odst. 1, věty první, zákona č. 216/1994 Sb. návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem musí být podán do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, nestanoví-li tento zákon jinak. Uvedené ustanovení sice definuje skutečnost určující počátek lhůty k podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu (doručení rozhodčího nálezu) a její délku (tři měsíce), podklad pro závěr, že návrh podaný před počátkem předmětné lhůty (po vydání rozhodčího nálezu dříve než byl nález této straně doručen) je třeba zamítnout pro „předčasnost“, však neskýtá. Účelem uvedené lhůty je totiž stanovení konečného okamžiku, kdy lze návrh na zrušení rozhodčího nálezu podat, nikoliv omezení strany, jíž nebyl vydaný rozhodčí nález (řádně) doručen, uplatnit tento procesní prostředek. Obdobný závěr přijal Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 30. ledna 2014, sp. zn. 33 Cdo 2748/2013.
Lze uzavřít, že právní posouzení věci odvolacím soudem neobstojí; dovolací soud proto napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, aniž se zabýval dalšími v dovolání uplatněnými námitkami (§243e odst. 1, 2, věta první, o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1, §226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2014
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu