ECLI:CZ:NS:2014:33.ND.383.2014.1
sp. zn. 33 Nd 383/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců a) P. G. , b) M. G. , c) M. G. , a d) K. G. , zastoupených JUDr. Václavem Hochmannem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Rašínova 68/3, proti žalované České republice - Ministerstvu dopravy se sídlem v Praze 1, Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12 (identifikační číslo 660 03 008), o zaplacení 1.423.773,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 79/2014, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 79/2014 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Zlíně.
Odůvodnění:
Žalobci se po žalované domáhají zaplacení 1.423.773,- Kč (s příslušenstvím) z titulu bezdůvodného obohacení, které na jejich úkor získala užíváním pozemků v katastrálním území O. bez právního důvodu.
Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 31. července 2014, č. j. 40 C 166/2010-190, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu místně příslušnému.
Podáním z 30. 10. 2014 žalobci navrhli, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu ve Zlíně z důvodu vhodnosti. Svůj návrh odůvodnili tím, že v obvodu tohoto soudu všichni bydlí, má zde sídlo jejich právní zástupce a nacházejí se zde jejich pozemky, které žalovaná bez právního důvodu užívá. Zdůraznili, že Okresní soud ve Zlíně vyslovil svou místní nepříslušnosti po více než čtyřech letech po podání žaloby. Přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně je ve prospěch hospodárnosti i v zájmu urychlení řízení.
Žalovaná s delegací věci Okresnímu soudu ve Zlíně nesouhlasí, neboť žalobci uváděné důvody nepovažuje za dostatečné pro změnu místní příslušnosti soudu. Vzhledem k tomu, že v řízení nejde o existenci práva k nemovitosti, nýbrž o právo nebo povinnosti plynoucí z práva k nemovitosti, nemůže být příslušnost soudu posuzována podle polohy nemovitosti. Připomíná, že žalobci s ní vedou několik soudních sporů v téže věci (spory se liší pouze obdobím, za něž je požadováno bezdůvodné obohacení) a všechna tato řízení jsou vedena u Obvodního soudu pro Prahu 1.
Podle §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti (odst. 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (odst. 3 věta první). Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odst. 3 věta druhá).
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu ve Zlíně, který rozhodl o své místní nepříslušnosti, a Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jemuž byla věc na základě pravomocného usnesení Okresního soudu ve Zlíně postoupena, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Skutečnosti, jimiž žalobci zdůvodnili svůj návrh na delegaci, samy o sobě nejsou natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu a že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, jsou zásadně spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Rovněž není důvodu uvažovat o určení místní příslušnosti podle polohy nemovitosti, neboť se řízení netýká práva k ní (§88 písm. b/ o. s. ř. a contrario); kromě toho nelze dopředu předjímat, jaké důkazy bude potřebné v řízení provést a zda bude třeba v případě znaleckého posudku nařizovat jednání na místě samém. Skutečnost, že Okresní soud ve Zlíně vyslovil svoji místní nepříslušnosti po více než čtyřech letech od podání žaloby, je bezvýznamná, neboť ve věci ještě neproběhlo žádné jednání (a tudíž ani nebyly provedeny žádné důkazy). Konečně navrhovaný postup nelze označit ani za hospodárnější, jsou-li v uvedené věci vedena další řízení u Obvodního soudu pro Prahu1, jejichž spojení ke společnému řízení žalovaná navrhla.
Za situace, kdy Nejvyšší soud neshledal žádný závažný důvod, který by delegaci věci jinému soudu opodstatňoval, návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. prosince 2014
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu