ECLI:CZ:NS:2014:33.ND.9.2014.1
sp. zn. 33 Nd 9/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně mBank S.A. (dříve BRE Bank S.A.) se sídlem Warszawa, Senatorska 18, PSČ 00 950, Polská republika, vykonávající činnost na území České republiky prostřednictvím mBank S.A., organizační složky se sídlem v Praze 8, Sokolovská 668/136d, identifikační číslo 27943445, zastoupené JUDr. Janem Brožem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti žalované M. H. , o zaplacení částky 44.561,35 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 189/2013, o přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 189/2013 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Zlíně.
Odůvodnění:
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 21. března 2013 se žalobkyně domáhá vůči žalované zaplacení částky 44.561,35 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení. Místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 2 byla podle §89a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), založena dohodou účastníků.
Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 8. 11. 2013 žalovaná obsahově navrhla, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána soudu v místě jejího bydliště, tj. Okresnímu soudu ve Zlíně, neboť je v důchodu, náklady na cestu k příslušnému soudu jsou neúměrné jejím příjmům, přičemž nikdy nebyla v Praze, nevyzná se tam a bylo by pro ni složité najít budovu soudu a nemá nikoho, kdo by jí k soudu dopravil.
Žalobkyně s návrhem na delegaci nesouhlasila, zdůrazňujíc, že se na místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 2 účastnice smlouvy dohodly v souladu s §89a o. s. ř., přičemž jen nepříznivá sociální situace nemůže být důvodem pro delegaci; výsledkem delegace by naopak byly zvýšené výdaje žalobkyně.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Obvodnímu soudu pro Prahu 2) a Okresnímu soudu ve Zlíně, jemuž má být věc podle návrhu žalované přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. splněny.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu výše citovaného ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně (srov. např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 24, ročníku 2001, části I., pod pořadovým číslem 172).
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Žalovanou uváděné důvody podle Nejvyššího soudu nejsou natolik závažné, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy. Její nepříznivá finanční situace bez dalšího důvod pro přikázání věci soudu, v jehož obvodu má své bydliště, nezakládá, jiné okolnosti, na jejichž základě by bylo možné usuzovat, že hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější by bylo projednání dané věci jiným než příslušným soudem, pak z obsahu spisu neplynou. Nejvyšší soud rovněž při úvahách o možném postupu podle §12 odst. 2 o. s. ř. nemohl přehlédnout nesouhlasné stanovisko žalobkyně, která na projednání věci příslušným soudem trvá.
Nejvyšší soud proto návrhu žalované nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu ve Zlíně nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2014
JUDr. Václav Duda
předseda senátu