ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.1214.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 1214/2014-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. října 2014 o dovolání obviněného M. D. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. 6 To 81/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 3 T 31/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 25. 11. 2013, pod sp. zn. 3 T 31/2013, uznal obviněného M. D. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným společně s M. F., J. Š. a J. F., že:
„ v blíže nezjištěné době od měsíce dubna 2012 do 3. 6. 2012 v k. ú. K. u P., okres N. J., z volně přístupného pozemku par., opakovaně za použití pilky na železo, páčidla a kladiva, demontovali a odcizili kovové vzpěry – výztuže z konstrukce stožárů sloužících pro elektrické vedení pro přenos elektrické energie o 110 kV, kdy ze stožárů odcizili vždy po 8 ks (celkem 16 ks) výztužných pozinkovaných profilů L 50 x 6 mm různé délky, s otvory o průměru 16 mm na každém konci, čímž byla narušena statika těchto stožárů a vlivem silného větru a bouře, k níž došlo dne 3. 6. 2012 ve 23.30 hod. se oba tyto stožáry elektrického vedení zřítily a dále došlo k vážnému poškození stožáru a současně k vyřazení přenosové větve VVN 110 kV mezi obcemi P. a L. a krátkodobému výpadku elektrické energie s nutností odklonu přenosu elektrické energie na jinou energetickou větev a tímto jednáním byla společnosti ČEZ Distribuce a.s. Děčín IV – Podmokly, Teplická 874/8, způsobena škoda poškozením ve výši 10.639.363,--Kč“.
Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako zločin poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle §276 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a uložil mu podle §276 odst. 3 tr. zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný, J. Š., J. F. a státní zástupce v neprospěch těchto odvolatelů, o nichž Krajský soud v Ostravě rozhodl rozsudkem ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. 6 To 81/2014, tak, že z podnětu odvolání státního zástupce a J. F. zrušil napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu ve výroku o trestu ve vztahu k tomuto obviněnému a za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu rozhodl nově tak, že odsoudil J. F. podle §276 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Děčíně ze dne 30. 5. 2013, č. j. 5 T 49/2011-102, doručeného mu dne 24. 10. 2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V ostatních výrocích ponechal napadený rozsudek nezměněn. Dále podle §256 tr. řádu zamítl odvolání státního zástupce ve vztahu k obviněným M. D. a J. Š. a odvolání obviněných M. D. a J. Š.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Dovolatel především namítl, že se trestné činnosti nedopustil a je de facto usvědčován jen výpovědí spoluobviněného M. F., která je kusá, a nemůže s ohledem na absenci dalších důkazů obstát. Tento navíc nebyl schopen popsat samotné jednání, ale pouze z obavy ze vzetí do vazby uvedl, že to, co je v usnesení, je pravda, aniž by svými slovy popsal, co a jak se mělo odehrát. To vše za situace, kdy neumí číst ani psát. Navíc nejen na předmětných sloupech, které se zřítily, ale i na dalších okolních docházelo a dochází k opakovanému odcizování výztužných profilů neznámými pachateli, a soudy tak zcela pominuly otázku, že se nemusel podílet na odcizení všech chybějících výztuží. Nebyla tak přesně zjištěna způsobená škoda, která byla stanovena samotným odcizením všech chybějících železných profilů v řádu tisíců korun, avšak v rámci rozsudku je mu přičtena škoda na poškození stožárů ve výši 10.639,363 Kč bez toho, aby byla jasně doložena příčinná souvislost mezi údajným jednáním odsouzených a zřícením stožárů.
Nebyla ani naplněna subjektivní stránka daného zločinu, neboť tento musí být spáchán úmyslně a úmysl musí v rámci odstavce 2 směřovat přímo ke zničení a způsobení poruchy. Soud však sám konstatoval, že neměl, ani ostatní odsouzení neměli v úmyslu odcizením profilů způsobit poruchu obecně prospěšného zařízení, ale pouze zpeněžit odcizené profily. Pokud by soud tedy dospěl k závěru, že by se dopustil uvedeného jednání, mohlo by se jednat maximálně o spáchání přečinu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti podle §277 tr. zákoníku.
S ohledem na uvedenou argumentaci obviněný v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. 6 To 81/2014, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. řádu vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že námitky, podle kterých závěr o vině obviněného nemá dostatečnou oporu v provedených důkazech, směřuje výlučně do skutkové oblasti a deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Jako námitky primárně skutkové jsou formulovány též námitky týkající se příčinné souvislosti mezi jednáním dovolatele a způsobeným následkem, respektive vzniklou škodou cca 10.000.000 Kč. Státní zástupce konstatoval, že jednání obviněných, které vedlo k výrazně negativnímu ovlivnění statických vlastností havarovaných stožárů, bylo základní příčinou havárie a vzniku způsobené škody.
Pod deklarovaný dovolací důvod lze podřadit jen námitky týkající se subjektivní stránky trestného činu, ale ani tyto námitky státní zástupce nepovažoval za důvodné. Zločin poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle §276 odst. 1, tr. zákoníku je trestným činem úmyslným, ve vztahu k těžším následkům ve smyslu kvalifikovaných podstat podle §276 odst. 2 písm. b) [způsobení poruchy obecně prospěšného zařízení] a §276 odst. 3 písm. a) [ způsobení škody velkého rozsahu] však postačuje zavinění z nedbalosti, a to i z nedbalosti nevědomé. Na tom nic nemění úmysl obviněných, že jejich motivem bylo zpeněžit „vytěžený“ materiál a nikoliv poškodit obecně prospěšné zařízení. Právní kvalifikace trestného činu podle §277 tr. zákoníku, který je i v základní skutkové podstatě trestným činem nedbalostním, nepřicházela v předmětné trestné věci v úvahu.
Z výše uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl. Současně navrhl, aby tak učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání případně učinil i jiné než navrhované rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. řádu].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Obviněný ve svém podání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
V dané věci se avšak o takovou situaci nejednalo.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že obdobné námitky jako v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
Kromě toho, že obviněný ve svém dovolání uplatnil prakticky totožné námitky jako v podaném odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, je třeba zdůraznit, že sice ve svém mimořádném opravném prostředku převážně deklaroval důvod dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v dovolání však ve skutečnosti nenamítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadal soudy učiněná skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování je nutno považovat jeho výtky ohledně neúplného dokazování a nesprávného hodnocení v řízení provedených důkazů, tak i jeho tvrzení, že se vytýkaného jednání nedopustil. Je zřejmé, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Je tomu tak tehdy, pokud namítl, že je ze svého jednání usvědčován jen výpovědí spoluobviněného M. F., že neodcizil všechny chybějící výztužné profily, a když napadal ve věci provedené znalecké posudky a stanovenou výši škody. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný zaměňuje dovolání jako mimořádný opravný prostředek za další odvolání, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedených v §265b tr. řádu. Pokud by obviněný uplatnil jen tyto dovolací námitky, nezbylo by než jeho dovolání odmítnout podle 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Nad rámec shora uvedeného považuje Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit, že obviněný je ze svého jednání usvědčován nejen výpovědí spolupachatele M. F., ale také J. O. a M. K., jak to ve svém rozsudku rozebírá na straně 5 odvolací soud.
Pod deklarovaný dovolací důvod lze podřadit pouze námitky týkající se subjektivní stránky trestného činu, ale i to jsou námitky zcela nedůvodné. Trestný čin je podle §15 odst. 1 tr. zákoníku spáchán úmyslně, jestliže pachatel
a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (úmysl přímý), nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý).
Podle §17 písm. a) tr. zákoníku k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne, jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, že trestní zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné.
Z tohoto pohledu je třeba pohlížet na jednání obviněného. Jestliže obviněný spolu s dalšími, dnes již odsouzenými, způsobem popsaným ve výroku o vině soudu prvního stupně demontoval část řádu elektrického vedení, pak tím nepochybně přinejmenším v nepřímém úmyslu poškozoval obecně prospěšné zařízení ve smyslu základní skutkové podstaty podle §276 odst. 1 tr. zákoníku. K naplnění znaků kvalifikovaných skutkových podstat pak postačuje zavinění z nedbalosti. Nemohl tak naplnit právní kvalifikaci trestného činu podle §277 tr. zákoníku, který je trestným činem nedbalostním, i když jeho motivem bylo zpeněžit odcizený materiál.
S přihlédnutím k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, ve shodě s názorem rozhodujících soudů i státního zástupce, že v nyní projednávané věci bylo bez pochybností prokázáno, že obviněný daným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu poškození a ohrožení obecně prospěšného zařízení podle §276 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. řádu) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 7. října 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná
Vypracoval:
JUDr. Drahomír Drápal