ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.1438.2013.1
sp. zn. 4 Tdo 1438/2013-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. února 2014 o dovolání obviněného R. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2013 sp. zn. 50 To 473/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 4 T 48/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného R. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 11. 4. 2012 sp. zn. 4 T 48/2011 byl obviněný R. P. společně s P. P. uznán vinným přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, R. P. i podle §358 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se dopustili jednáním popsaným ve výroku o vině pod bodem 1a). Obviněný R. P. byl kromě toho sám uznán vinným pokusem přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §146 odst. 1 tr. zákoníku za jednání označené pod bodem 1b) výroku tohoto rozsudku a dále dvojnásobným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku za jednání popsaná v bodech 2) a 3) téhož rozsudku.
Za to byl obviněný R. P. podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen za skutek ad 1) a sbíhající se trestné činy z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 21. 3. 2011 sp. zn. 5 T 25/2008 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 2. 2012 sp. zn. 9 To 39/2012 k souhrnnému trestu odnětí svobody na 16 měsíců, k jehož výkonu byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu za skutky ad 3), 4) z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 21. 3. 2011 sp. zn. 5 T 25/2008 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 2. 2012 sp. zn. 9 To 39/2012, jakož i další obsahově navazující rozhodnutí, která tímto pozbyla svého podkladu.
Za skutky pod body ad 2), 3) byl obviněnému R. P. podle §337 odst. 1 a §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody na 8 měsíců, k jehož výkonu byl zařazen podle §56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
Taktéž mu byl podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti – řízení motorových vozidel v trvání 2 roků.
Dále bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněného uhradit poškozenému P. S. škodu ve výši 41.118,- Kč a se zbytkem nároku byl tento poškozený podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázán na občanskoprávní řízení.
Proti tomuto rozsudku okresního soudu podal odvolání rovněž obviněný R. P. Na základě toho pak Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 16. 1. 2013 sp. zn. 50 To 473/2012 rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Chebu ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl s tím, že obviněnému R. P. podle §146 odst. 1 a §43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 13 měsíců, k jehož výkonu jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Zároveň mu byl podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti – řízení motorových vozidel na dobu 2 roků.
Toto rozhodnutí odvolacího soudu obviněný napadl prostřednictvím obhájce dovoláním ze dne 29. 11. 2013. V něm napadá správnost všech výroků rozsudku, a to z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř., které rovněž v tomto písemném podání podrobně odůvodnil. V závěru dovolání pak navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky odvolacího i nalézacího soudu a přikázal Okresnímu soudu v Chebu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. V něm zejména poukázala na to, že v daném případě se jedná o v pořadí již druhé podání, které bylo označeno jako dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu. První podání sepsané JUDr. Milanem Kopčákem ale nebylo možné pokládat za řádně podané dovolání, jelikož jmenovaný advokát v té době již nebyl obhájcem obviněného a nově mu nebyl ustanoven, ani nedošlo k jeho zvolení na plnou moc. Předmětné podání proto bylo Nejvyšším soudem předloženo ministru spravedlnosti s podnětem ke stížnosti pro porušení zákona, která ale podána nebyla. Posléze bylo ve věci podáno další dovolání prostřednictvím nově ustanoveného obhájce JUDr. Pavla Záliše. Zde je ale třeba nejprve vyřešit otázku, zda toto dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě. Protože obviněný v době doručování rozsudku odvolacího soudu obhájce neměl, nemohlo se ani uplatnit ustanovení §265e odst. 2 tr. ř., podle něhož doručuje-li se rozhodnutí obviněnému, jeho obhájci a jeho zákonnému zástupci, běží lhůta k podání dovolání od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Z hlediska běhu lhůty v projednávaném případě tudíž bylo rozhodující, kdy bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno obviněnému, a případné následné doručení takového rozhodnutí zvolenému nebo ustanovenému obhájci je již bez jakéhokoli významu. V závěru proto státní zástupkyně navrhla, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. a to v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., ale lhůta k podání dovolání nebyla ve smyslu §265e tr. ř. zachována a tudíž dovolání obviněného R. P., nelze než označit za opožděně podané, a to z následujících důvodů.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Podle §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty; podle §60 odst. 3 tr. ř. připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že obviněný R. P. při projednávání jeho odvolání před Krajským soudem v Plzni dne 16. 1. 2013 nebyl zastoupen obhájcem (jeho ustanovení bylo zrušeno předchozím opatřením předsedy senátu odvolacího soudu ze dne 8. 1. 2013, neboť důvod nutné obhajoby pominul). Proto také rozhodnutí odvolacího soudu bylo následně doručeno pouze obviněnému a to podle doručenky dne 26. 2. 2013 (jeho dřívějšímu obhájci JUDr. Kopčákovi se rozhodnutí správně nedoručovalo). Zákonná dvouměsíční lhůta určená k podání dovolání tudíž končila dne 26. 4. 2013 (pátek) a to i v situaci, kdyby si obviněný následně pro dovolací řízení obhájce sám zvolil na plnou moc nebo mu byl ustanoven samosoudcem soudu prvního stupně.
Je skutečností, že následné písemné podání samotného obviněného ze dne 3. 4. 2013, označené jako dovolání, jakož i tzv. dovolání vypracované advokátem JUDr. Milanem Kopčákem ze dne 22. 4. 2013, nebylo možno pokládat za řádně podané dovolání, jelikož obviněný dovolání může podat pouze prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.) a ustanovení obhájce JUDr. Kopčáka skončilo dříve, než bylo trestní stíhání obviněného pravomocně skončeno, takže za něho bez dalšího nebyl oprávněn dovolání podat ani z titulu ustanovení §41 odst. 5 tr. ř. Zároveň tento advokát v době podání tzv. dovolání nebyl obviněnému jako jeho obhájce nově ustanoven, ani nebyl zvolen na plnou moc. Nejvyšší soud proto postupoval ve smyslu §265d odst. 2 tr. ř. a dne 9. 7. 2013 postoupil podání obviněného společně se spisem ministru spravedlnosti s podnětem ke stížnosti pro porušení zákona, neboť byl toho názoru, že postupem odvolacího soudu při rušení ustanovení obhájce JUDr. Kopčáka pro odvolací řízení, jakož i následným zmatečným postupem samosoudce okresního soudu v dovolacím řízení mohlo dojít k porušení obhajovacích práv obviněného R. P.
Přípisem ze dne 8. 8. 2013 ale bylo Nejvyššímu soudu sděleno, že ministryně spravedlnosti neshledala zákonné důvody pro podání stížnosti pro porušení zákona a to z důvodu účelnosti.
Pokud pak bylo následně na základě žádosti obviněného jeho dodatečně ustanoveným obhájcem JUDr. Pavlem Zálišem podáno dne 29. 11. 2013 výše zmíněné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, pak nelze než konstatovat, že takové dovolání bylo podáno po zákonné lhůtě, která ze shora označených důvodů skončila dnem 26. 4. 2013. Podle §265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
V důsledku toho uvedené dovolání obviněného Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, přičemž tak za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. února 2014
Předseda senátu :
JUDr. František H r a b e c