ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.423.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 423/2014-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. dubna 2014 o dovolání obviněného J. V. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 12 To 252/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 148/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 2 T 148/2012, byl obviněný J. V. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že:
„1)
dne 2. 2. 2012 v přesně nezjištěnou dobu okolo 15. 20 hodin v P. n. M., B., kam přijel osobním motorovým vozidlem zn. Škoda Forman m. barvy, které řídil V. S. z nezajištěné kanceláře zemědělského objektu sušičky odcizil mobilní telefon zn. Aligator D 900 s. barvy v hodnotě 850,-- Kč včetně SIM karty O2 s kreditem 250,-- Kč, s paměťovou kartou v hodnotě 150,-- Kč, čímž způsobil poškozenému P. Š. škodu v celkové výši 1.250,-- Kč,
a jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 11 T 196/2009 ze dne 21. 4. 2010 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 12 To 233/2010-141 ze dne 25. 5. 2010, odsouzen mimo jiné i za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku a přečin krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a který vykonal dne 16. 11. 2011,
a toto jednání je dílčím skutkem pokračujícího přečinu krádeže dle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 trestního zákoníku, kterého se obviněný J. V. dopustil tím, že:
dne 9. 12. 2011 v době od 15.00 hodin do 16.50 hodin v Ú., okres T., vešel do volně přístupného objektu Základní umělecké školy AM B., kde z neuzamčené učebny v 1 . patře školy odcizil z batohu nacházejícího se v neuzamčené dřevěné skříni notebook zn. LENOVO 1DEAPAD G 555 , pouzdře č. barvy s napájecím kabelem, počítačovou myší, flash diskem o kapacitě 4 GB, a to vše v celkové hodnotě 12.000, -- Kč, a zavírací nůž švýcarský červené barvy v černém koženém pouzdře v hodnotě 400,- Kč, a dále z neuzamčené zásuvky stolu v učebně zavírací nůž s jednou čepelí a střenkou imitace paroží v hodnotě 100, -- Kč, čímž J. H. způsobil škodu v celkové výši 12.500,-- Kč, a jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 11T 196/2009 ze dne 21. 4. 2010, který nabyl právní moci dne 25. 5. 2010, odsouzen mimo jiné i za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku a přečin krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a který vykonal dne 16. 11. 2011,(návrh na potrestání v této věci doručen obžalovanému J. V. dne 13. 2. 2012)
a za toto jednání již byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 4T 20/2012 ze dne 30. 3. 2012 k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou,
2)
dne 23. 3. 2012 v době od 12.00 hodin do 12.15 hodin v Ú., ul. Ž., vnikl otevřenou bránou do objektu společnosti N_SYS s.r.o. Ú. a dále do neuzamčené kanceláře uvedené společnosti, kde odcizil osobní počítač laptop zn. HP ProBook 4710S 0s, č. barvy s napájecím adaptérem v hodnotě 7.900,-- Kč, který následně prodal za částku 1.000,-- Kč P. D., aniž by mu sdělil původ věci, a tímto jednáním způsobil poškozené společnosti N_SYS s.r.o. škodu ve výši 7.900,-- Kč,
3)
společně s již odsouzeným R. M. dne 21. 3. 2012 v době od 14.45 do 15.00 hod. dne 21. 3. 2012 v P. n. M., H., kam společně přijeli osobním motorovým vozidlem zn. Škoda Forman modré barvy, které řídil F. M., když obžalovaný J. V. hlídal před domem, R. M. po přelezení oplocení z nezajištěné garáže na oploceném pozemku u domu odcizil motorovou pilu zn. Husqarna 240, stáří 20 let, kterou následně R. M. prodal v prodejně v B., a získané peníze si ponechal pro svou potřebu, čímž poškozenému L. M. způsobili škodu ve výši 1.000,-- Kč,
4)
společně s již odsouzeným R. M. dne 25. 3. 2012 v době od 14.00 hodin do 14.16 hod. dne 25. 3. 2012 v J. vnikli do skladu hostince U S. tak, že prolezli mezerou v horní části nad dvěma křídly železných mříží, které byly uzamčeny řetězem s visacím zámkem, které částečně rukou odtlačili, a následně z výčepu hostince odcizili finanční hotovost v celkové částce 2.000,-- Kč a dále 3 ks láhví alkoholu v celkové hodnotě 793,-- Kč, a to 1 ks láhve -1 litr zn. Fernet v hodnotě 290,-- Kč, 1 ks láhve - 1/2 litru zn. Hanácká vodka v hodnotě 143,-- Kč a 1 ks láhve - 0,7 litru whisky zn. Tullamore Dew v hodnotě 360,-- Kč, přičemž poté, co byli na místě s odcizenými láhvemi spatřeni Z. S. a R. S., uvedené lahve alkoholu jim nejprve nabídli k prodeji, a poté je předali Z. S. a z místa utekli, a poškozené I. S. tak způsobili škodu ve výši 2.773,-- Kč,
5)
společně s již odsouzeným J. B. dne 1. 3. 2012 od 18:30 hod. do 18:50 hod. v H. –Z., ul. K., poté, co J. B. železnými štípacími kleštěmi, které si přinesl, prostřihnul pletivo, oba otvorem v oplocení o výšce 210 cm vnikli do areálu společnosti WIKOV MGI a.s. H., aj. B. poté vnikl nezajištěným oknem do kanceláře, kde odcizil notebook zn. Dell, D8730 Latitude Intel v hodnotě 8.500,-- Kč a fotoaparát zn. Nikon, kompakt Coolpix L100 v hodnotě 3.200,-- Kč, poté odcizené věci oknem podal obžalovanému J. V., který hlídal venku, a společně s věcmi odešli, přičemž J. B. následně odcizený fotoaparát prodal a peníze si ponechal pro svou potřebu a obžalovaný J. V. si ponechal odcizený notebook, čímž společnosti WIKOV MGI a. s. H. způsobili škodu v celkové výši 12.700,-- Kč,
6)
v sobotu dne 31. 3. 2012 kolem 18:25 hodin v P. n. M., Z., po ukončení provozu, kdy v objektu nikdo nebyl, po překonání řádně uzamčených vstupních dveří vnikl do objektu společnosti ELPOL Police s.r.o., P. n. M., kde prohledával dílnu s úmyslem odcizit snadno prodejné věci, v objektu společnosti však byl přistižen majitelem společnosti ELPOL s.r.o. J. H., který se na místo dostavil po ohlášení signálu na jeho mobilním telefonu o narušení objektu, a z objektu elektroservisu poté obviněný utekl, aniž by stihl nějaké věci odcizit,
7)
dne 4. 4. 2012 v době od 07.25 hodin do 07.40 hodin ve R. v P., ul. Z. L., využil otevřených vstupních dveří do ubytovny, kde otevřenými dveřmi vnikl do bytu obývaného poškozenou J. Č. a S. Č., kde v ložnici na nočním stolku odcizil volně ležící finanční hotovost ve výši 450,-- Kč ke škodě poškozené J. Č.,
8)
dne 4. 2. 2013 kolem 11.15 hod. v areálu spol. Oblastní nemocnice N., a.s. - pobočce B., S., oddělení následných lůžek III., vnikl bez použití násilí do místnosti využívané jako sklad zdravotnického a úklidového materiálu, kde ze skříňky odcizil 2 kusy ochranného krému zn. Menalind v celkové hodnotě 235,54 Kč, 1 kus ochranného oleje zn. Menalind v hodnotě 155,91 Kč, 1 kus tělového mléka s Aloe Vera zn. Körpelotion v hodnotě 121,82 Kč, 2 páry chirurgických latexových rukavic v celkové hodnotě 6,-- Kč a 1 kus elektrického holicího strojku zn. Philips v hodnotě 1.000,-- Kč, v důsledku čehož způsobil spol. Oblastní nemocnici N., a. s., se sídlem N., P., škodu v celkové výši 1.519,27 Kč, přičemž poté, co byl na oddělení nemocnice přistižen, za přítomnosti dalších osob, a to nejméně V. S., D. Š., M. V., V. B. a MUDr. J. V., začal poslednímu z uvedených sprostě nadávat, strčil do něj, vyhrožoval mu, že si to s ním vyřídí při současném napřahování rukou k úderu ve směru jeho obličeje a dalšími pokusy o jeho napadení, které se lékaři podařilo odvrátit,
a těchto jednání se dopustil i přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 21. 4. 2010, sp. zn.: 11 T 196/2009, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 5. 2010, sp. zn.: 12 To 233/2010, odsouzen mimo jiné za trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, trestný čin krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku, trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku a trestný čin krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku, ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku, za které mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a který vykonal dne 16. 11. 2011“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval v bodě 1) jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, v bodech 2), 4), 5) jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem ad 4), 5) ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, v bodě 3) jako přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku ve formě účastenství - pomoci dle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, v bodech 6), 7) jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem ad 6) ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 7) jako přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 8) jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku .
Za skutek pod bodem 1) mu uložil podle §325 odst. 1 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku společný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil výrok o vině rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. 3. 2012, sp. zn. 4 T 20/2012 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 7. 2012, sp. zn. 10 To 196/2012.
Za skutky pod body 2) – 8) mu uložil podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
Rozsudek dále obsahuje výroky o náhradě škody.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl rozsudkem ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 12 To 252/2013, tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o vině pod bodem 1) a ve výroku o uložení společného trestu odnětí svobody, ve výroku o zrušení výroku o vině z rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. 3. 2012, sp. zn. 4 T 20/2012, a ve výroku o náhradě škody vůči poškozenému P. Š., a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §45 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. 3. 2012, sp. zn. 4 T 20/2012, zrušil výrok o vině pod bodem 1), celý výrok o trestu a výrok, jímž byl poškozený J. H. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněného pak znovu uznal vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, kterého se podle výroku tohoto rozsudku dopustil tak, že
„1a)
dne 9. 12. 2011 v době od 15.00 hodin do 16.50 hodin v Ú., okres T., vešel do volně přístupného objektu Základní umělecké školy AM. B., kde z neuzamčené učebny v 1. patře školy odcizil z batohu nacházejícího se v neuzamčené dřevěné skříni notebook zn. LENOVO IDEAPAD G 555, pouzdře č. barvy s napájecím kabelem, počítačovou myší, flash diskem o kapacitě 4 GB, a to vše v celkové hodnotě 12. 000 Kč, a zavírací nůž švýcarský červené barvy v černém koženém pouzdře v hodnotě 400 Kč, a dále z neuzamčené zásuvky stolu v učebně zavírací nůž s jednou čepelí a střenkou imitace paroží v hodnotě 100 Kč, čímž J. H. způsobil škodu v celkové výši 12. 500 Kč,
1b)
dne 2. 2. 2012 v přesně nezjištěnou dobu okolo 15.20 hodin v P. n. M., B., kam přijel osobním motorovým vozidlem zn. Škoda Forman m. barvy, které řídil V. S. z nezajištěné kanceláře zemědělského objektu sušičky odcizil mobilní telefon zn. Aligator D 900 s. barvy v hodnotě 850 Kč včetně SIM karty O2 s kreditem 250 Kč, s paměťovou kartou v hodnotě 150,-- Kč, čímž způsobil poškozenému P. Š. škodu v celkové výši 1.250 Kč,
a těchto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 11 T 196/2009 ze dne 21. 4. 2010 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 12 To 233/2010-141 ze dne 25. 5. 2010, odsouzen mimo jiné i za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečin krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a který vykonal dne 16. 11. 2011“.
Za tyto skutky a za přečiny porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku a násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1a) trestního zákoníku, jimiž byl uznán vinným pod body 2) a 3) rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. 3. 2012, sp. zn. 4 T 20/2012, byl odsouzen podle §325 odst. 1 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku a §45 odst. 1 trestního zákoníku ke společnému a úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Rozhodnutí obsahuje i výroky o náhradě škody.
Obviněný se ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájkyně podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g ) tr. ř. Uvedl v něm, že má za to, že rozhodnutí obou soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutků nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V žádném z jednání, kterých se měl dopustit, nedošlo k naplnění subjektivní stránky trestných činů, neboť byl v době činu vzhledem k duševnímu stavu nepříčetný. Ačkoliv ve svém přípise ze dne 23. 9. 2013, které se vztahovalo k podanému odvolání, navrhoval, aby s ohledem na jeho zdravotní stav byl vypracován znalecký posudek a mohlo být tak najisto postaveno, zda v době páchání trestné činnosti byl nepříčetný, případně zmenšeně příčetný, Krajský soud v Hradci Králové neshledal s ohledem na charakter trestné činnosti, která je především majetkového charakteru, důvod, aby byl duševní stav zkoumán. Obviněný dodal, že s názorem krajského soudu nesouhlasí, neboť je nerozhodné jakého charakteru je trestná činnost, neboť jakékoliv trestné činnosti se může pachatel dopustit ve stavu nepříčetnosti, popřípadě zmenšené příčetnosti. Je osobou, která má problémy se zvládáním svého psychického stavu, užívá léky, a bez jejich užívání má problémy své stavy zvládat. Jeho matka několikrát žádala soud, aby byl řádně vyšetřen, a to zejména proto, že jeho sestra trpí schizofrenií a je omezena ve způsobilosti k právním úkonům. Duševní stavy, kterými trpí, jsou obdobné jako stavy u jeho sestry. Rovněž z jeho chování ve Vazební věznici v Hradci Králové, kdy nebyl schopen zvládat své psychické stavy, trpěl záchvaty, měl problémy se zaměstnanci věznice a musel být umístěn ve vězeňské nemocnici, je zřejmé, že jeho zdravotní stav není zcela v pořádku. Nedokázal se ovládat ani při hlavním líčení u okresního soudu, kdy musel být usměrňován pracovníky justiční stráže. Domnívá se, že je nezbytné doplnit dokazování přibráním znalce, aby vyšetřil jeho duševního stav k datu spáchání jednotlivých přečinů, pro které je stíhán, aby mohlo být najisto postaveno, zda je příčetný či nikoliv.
V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1tr. ř. zrušil jak rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 24. 7. 2013, č. j. 2T 148/2012-603, tak rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 9. 2013, č. j. 12 To 252/2013-659, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Náchodě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce svého práva vyjádřit se věcně k podanému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. nevyužil. Prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství pouze podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné §265a odst. 2 písm. a), tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl – posuzováno s určitou benevolencí – uplatněn relevantně, poněvadž obviněný zpochybňoval právní závěr odvolacího soudu o tom, že v okamžiku spáchání skutků popsaných ve výroku o vině jednal jako příčetný, a tudíž jako trestně odpovědná osoba.
Nutno podotknout, že příčetnost není v trestním zákoníku definována. Obecně ji lze však vymezit jako způsobilost být pachatelem trestného činu, pokud závisí na duševních schopnostech (srov. Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha: Leges, 2009, str. 185.). Trestní zákoník uvádí důvody, které příčetnost, a tedy i trestní odpovědnost, vylučují. Podle §26 tr. zákoníku kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. Z této legální definice vyplývá, že pachatel jedná v nepříčetnosti, jestliže trpěl duševní poruchou (viz §123 tr. zákoníku), v důsledku níž v době činu ztratil schopnost rozpoznat protiprávnost svého jednání nebo své jednání ovládat. Pro učinění závěru o nepříčetnosti pachatele postačí, pokud v době činu v důsledku duševní poruchy absentovala i jen jedna z uvedených schopností.
Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu dovolání je významná otázka, zda ze skutkových zjištění soudů vyvstávají pochybnosti o příčetnosti obviněného v době, kdy se dopustil (především) majetkové trestné činnosti. Primárně je zapotřebí připomenout, že příčetnost se presumuje teprve tehdy, nasvědčují-li konkrétní okolnosti, že obviněný může trpět duševní chorobou, která v době činu mohla vylučovat nebo snižovat jeho příčetnost. Pak musí být tato možnost v trestním řízení ověřena a otázka duševního zdraví obviněného objasněna, a to přibráním znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1968, sp. zn. 11 Tz 13/68, publikováno pod č. 7/1968 Sb. rozh. tr.).
Jak je z napadeného rozsudku patrné, odvolací soud návrhy na doplnění dokazování, které obviněný za účelem zpochybnění své příčetnosti při páchání trestné činnosti učinil, jako nedůvodné zamítl. Odvolací soud neshledal nic, co by jen naznačovalo možnost, že by obviněný pro nepříčetnost nemohl být trestně odpovědný. Na straně 8 svého rozhodnutí k tomu uvedl, že „neshledal s ohledem na charakter trestné činnosti, která je především majetková, důvod k tomu, aby byl zkoumán duševní stav obžalovaného. Ten totiž ani nikdy netvrdil, že by nevěděl, že nemá krást, nebo že by své jednání nebyl schopen ovlivnit.“
Nejvyšší soud k tomu uvádí, že se ztotožňuje s důvody, pro které odvolací soud zamítl návrhy na doplnění dokazování, přičemž doplňuje, že obviněný, když byl vyslýchán, do protokolu uvedl, „tělesně a duševně jsem zdráv, nebyl jsem nikdy vyšetřován na psychiatrii“ (č. l . 47 spisu). Ze zpráv, které jsou ke zdravotnímu stavu obviněného ve spisovém materiálu (č. l . 641, 645), nevyplývají žádné okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by bylo nutné ve věci vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie k posouzení, zda se obviněný trestné činnosti dopustil ve stavu zmenšené příčetnosti, nebo že by byl nepříčetný.
S právním závěrem odvolacího soudu o příčetnosti obviněného, resp. o neexistenci pochyb o jeho příčetnosti v době spáchání skutků specifikovaných ve výroku o vině, Nejvyšší soud zcela souhlasí, nemá vůči němu žádných výhrad, pouze dodává, že i vzhledem k množství záznamů v rejstříku trestů obviněného (č. l . 537, 538 spisu) by bylo absurdní uvažovat o tom, že by obviněný – navzdory četným předchozím odsouzením, kdy se zaměřoval především na majetkovou trestnou činnost, zejména formou krádeží – nebyl, třebaže v důsledku duševní poruchy, schopen pochopit protiprávnost uvedeného trestného činu. To konkrétně znamená, že by nevěděl, že nemá páchat majetkovou trestnou činnost, případně, že by se nebyl schopen ovládat natolik, aby ji nepáchal.
Ze skutkových zjištění lze bez obtíží vyvodit, že v době všech činů, kterými byl uznán vinným, věděl, že jde o činy nedovolené a právem zakázané. Co se týče možné pochybnosti o existenci schopnosti ovládací, ze spisového materiálu není zřejmé nic, co by nasvědčovalo, že obviněný své činy spáchal bezmyšlenkovitě, nýbrž je spáchal s předem stanoveným motivem, a to naprosto racionálně a uvědoměle. Jednání pod bodem 8) rozsudku soudu prvního stupně, které bylo kvalifikováno také jako přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, se obviněný dopustil vůči osobě, která mu bránila, aby poté, co byl přistižen při krádeži, z místa činu odešel. Ze skutkových zjištění soudů nevyplývají jakékoliv náznaky, že by obviněný své jednání, třebaže v důsledku duševní poruchy, nemohl ovládat.
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené konstatuje, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl naplněn, neboť z hlediska uplatněných dovolacích námitek napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku a ani (jiném) nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud proto podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Takové rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. dubna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal
Vypracoval:
JUDr. Drahomír Drápal