ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.63.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 63/2014-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. února 2014 o dovolání obviněného J. M. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 18. 6. 2013 sp. zn. 13 To 246/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 22 T 22/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 4. 2013 sp. zn. 22 T 22/2013, byl obviněný J. M. („dále jen obviněný“) uznán vinným, že
„dne 16. 10. 2012 kolem 17,55 hod. na komunikaci ve směru od obce V. do obce S. Č., okr. P., řídil nákladní vozidlo zn. VW Caddy, majitele O. B. N. l. M., R., na přímém úseku komunikace před levotočivou zatáčkou bezdůvodně přejel do protisměru, ve kterém se levou přední částí svého vozidla střetl s levým bokem protijedoucího osobního vozidla zn. KIA Sportage řidiče P. T., evidované na jeho osobu; po střetu obě vozidla vyjela mimo komunikaci do levého příkopu ve směru jízdy na S. Č., kdy nákladní vozidlo se po střetu otočilo do protisměru své jízdy a osobní vozidlo se převrátilo přes střechu a levým bokem narazilo do kmene stromu za příkopem;
tímto jednáním obžalovaný porušil důležitou povinnost, vyplývající z §4 písm. a), b) a §11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů,
při dopravní nehodě utrpěl sám obžalovaný zranění - pohmoždění levé nohy,
spolujezdkyně z levého zadního sedadla osobního vozidla V. T., nepřipoutaná bezpečnostním pásem, utrpěla mnohočetná zranění neslučitelná se životem, kterým podlehla na místě dopravní nehody v 18:10 hod.,
řidič P. T. utrpěl kontuzi čela vpravo a tržnou ránu IV. prstu pravé ruky s následnou kontrolou dne 29. 10. 2012, při které byly vyjmuty stehy,
spolujezdec z osobního vozidla sedící na předním pravém sedadle M. T., utrpěl tržnou ránu hlavy, zhmoždění hrudníku, posttraumatický šok, se kterým byl hospitalizován na odd. JIP2 Fakultní nemocnice H. K. do dne 17. 10. 2012; následně v měsíci listopadu 2012 bylo zjištěno v č. nemocnici poranění páteře - zlomenina L 1, které je léčeno konzervativně fixací korzetem a dosud není ukončeno, přičemž léčení je spojeno s omezením na běžném způsobu života - omezením mobility a pohybu (korzet, opora k chůzi),
bezpečnostním pásem nepřipoutaná spolujezdkyně z osobního vozidla sedící na prostředním ze zadních sedadel D. T., utrpěla zlomeninu hlavičky lýtkové kosti a poručení zevního koletarálního vazu na levém koleni, zlomeninu Th3,Th4 a Th6 obratle, což si vyžádalo hospitalizaci jednak ve Fakultní nemocnici H. K. od 16. 10. 2012 do 17. 10. 2012 a v Městské nemocnici Č. od 8. 11. 2012 do 13. 11. 2012 s dosud neukončeným léčením a trvající pracovní neschopností a je omezena na běžném způsobu života zejména v pohyblivosti (chůzí o berlích, užíváním fixačního korzetu a rigidní ortézy),
bezpečnostním pásem nepřipoutaná spolujezdkyně z osobního vozidla sedící na pravém zadním sedadle M. Š., utrpěla zhmoždění hrudníku a podvrtnutí krční páteře, což si vyžádalo hospitalizaci na oddělení chirurgie Fakultní nemocnice H. K. od 16. 10. 2012 do 17. 10. 2012 s následnou dobou léčení do 9. 11. 2012, a dále akutní psychotrauma ze ztráty blízké osoby a s obavou z řízení vozidla, se kterým dochází k psychologovi,
vznikla hmotná škoda na obou zúčastněných vozidlech, osobních věcech posádky vozidla KIA a stromu, do kterého vozidlo KIA narazilo, majitele LESY ČR s. p., IČ 42196451“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako přečin usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, za což mu uložil podle §143 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s dohledem. Dále mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání do výroku o trestu obviněný, manželka obviněného a státní zástupce, který podal odvolání v neprospěch obviněného, a to i do výroku o náhradě škody. Všechna odvolání Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 18. 6. 2013 sp. zn. 13 To 246/2013 podle §256 tr. ř. zamítl.
Citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Namítl, že nelze vyloučit, že pokud by spolujezdci v protijedoucím vozidle byli řádně připoutáni bezpečnostními pásy, nedošlo by k úmrtí V. T. a zranění dalších poškozených by nebyla tak vážná, neboť jejich pohyb ve vozidle by byl koordinován zádržným systémem. To potvrzují i závěry znalců Daniela Pýchy a MUDr. Pavla Toupalíka, PhD. Spáchání více trestných činů a zranění více osob by mu s ohledem na tyto úvahy nemělo být přičítáno jako přitěžující okolnost. V průběhu trestního řízení poukazoval na skutečnost, že není schopen vysvětlit, z jakého důvodu jeho vozidlo vjelo do protisměru a vše přičítá možné technické závadě na vozidle, a to poškozené pneumatice. Jeho návrh na doplnění dokazování o nový znalecký posudek byl zamítnut a soud bez dalšího uzavřel dokazování tak, že dopravní nehoda byla způsobena výlučně jeho řidičským pochybením. Nebyl tak zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek (správně má být uvedeno usnesení) Krajského soudu v v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 18. 6. 2013 sp. zn. 13 To 246/2013 a podle §265 l odst. 1 tr. ř. mu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále navrhl odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu.
K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že obviněný v dovolání zpochybnil jak samotná skutková zjištění, tak i právní kvalifikaci zjištěného skutku. Zpochybnila, že by porušil povinnosti řidiče, nevěnoval se řízení a v důsledku toho vjel do protisměru. Dovoláním se domáhá toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, a aby tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Předpokladem samotné přípustnosti dovolání je skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř. Svým dovoláním může uspět pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je zatíženo některou z vad uvedených v §265b odst. 1 písm. a) - l ) tr. ř. Existence podobné vady je ovšem podmíněna tím, že odvolací soud svým procesním postupem pochybil některým ze způsobů specifikovaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - k) tr. ř. nebo rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) - g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenu a) - k) §265b tr. ř. Z toho vyplývá, že dovolatel může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, event. změnit rozhodnutí soudu prvého stupně. Jelikož ve věci podali odvolání obviněný, jeho manželka i státní zástupce pouze do výroku o trestu, a státní zástupce se zmínil také o výroku o náhradě škody, tak žádným z odvolatelů nebyl odvoláním napaden výrok o vině. Tímto postupem došlo k omezení přezkumné povinnosti a současně práva odvolacího soudu přezkoumat napadený rozsudek soudu prvého stupně pouze ve výrocích o trestu a náhradě škody. Obviněný tedy mohl v rámci dovolání uplatnit své námitky pouze proti těmto výrokům, případně proti průběhu řízení, které jejich vydání předcházelo. V podaném dovolání však obviněný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neuplatnil a neuplatnil ani jiný relevantní zákonný dovolací důvod související s rozhodováním odvolacího soudu ohledně trestu a náhrady škody. Jestliže obviněný uplatnil v podaném dovolání výhrady proti rozhodnutí o vině, je třeba posoudit jeho dovolání jako nepřípustné. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Současně však zjistil, že dovolání není přípustné.
Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výrokům o trestu a náhradě škody rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze těchto oddělitelných výroků rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (viz rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
Z napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 18. 6. 2013 sp. zn. 13 To 246/2013, Nejvyšší soud zjistil a z trestního spisu ověřil, že proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 4. 2013 sp. zn. 22 T 22/2013 podali odvolání obviněný, jeho manželka a státní zástupce v neprospěch obviněného do výroku o trestu a státní zástupce také do výroku o náhradě škody. Podle §254 odst. l tr. ř. odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Odvolací soud proto přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen ty oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel podal odvolání, a dále správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Oddělitelnými výroky jsou např. výrok o trestu i o náhradě škody. Jiné než odvoláním napadené výroky je odvolací soud povinen přezkoumat jen tehdy, mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo odvolání podáno, přičemž se jedná o výrok, proti němuž odvolatel mohl podat odvolání a na který v odvolání napadený výrok navazuje (§254 odst. 2 tr. ř.). O takový případ se však v posuzované věci nejednalo. Rovněž nejde o situaci předvídanou v ustanovení §254 odst. 3 tr. ř., neboť nebylo podáno odvolání proti výroku o vině.
Jelikož obviněný podal dovolání do výroku o vině, ačkoliv odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal pouze v oddělitelných výrocích o trestu a náhradě škody, přičemž ohledně výroku o vině neměl povinnost jej přezkoumat podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., je zjevné, že jde o dovolání nepřípustné. V mimořádném opravném prostředku mohly být vzneseny pouze námitky proti těmto výrokům, případně proti průběhu řízení, které jim předcházelo. Takovéto výhrady, které by byly deklarovány v rámci dovolacího důvodu např. podle §265b odst. l písm. h) tr. ř. či jiného důvodu dovolání, jenž by souvisel s rozhodováním odvolacího soudu, uplatněny nebyly.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť není přípustné. Nebyl proto oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Pro úplnost je třeba dodat, že Nejvyšší soud nerozhodoval podle §265o odst. 1 tr. ř. o odložení výkonu rozhodnutí, jak bylo v podaném dovolání navrhováno, neboť k tomuto postupu neshledal žádný důvod.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. února 2014
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec
Vypracoval:
JUDr. Drahomír Drápal