ECLI:CZ:NS:2014:4.TZ.31.2014.1
sp. zn. 4 Tz 31/2014-21
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. července 2014 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného E. V. G. , proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 29 T 55/2013, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 29 T 55/2013 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §36 odst. 2 a §314e odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného E. V. G.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Chomutově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 29 T 55/2013, byl obviněný E. V. G. uznán vinným pokusem přečinu podvodu podle §21 odst. 1 k §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že „v přesně nezjištěném dni od 16. 7. 2012 do 9. 8. 2012 v Ch. v několika případech pozměnil lékařské zprávy od různých odborných lékařů z Krajské zdravotní a.s. Nemocnice Chomutov, a to tak, že zaměnil původní jméno, na které byla zpráva vystavena za své, nebo změnil datum vystavení zprávy, a poté takto pozměněné zprávy předložil v rámci námitkového řízení posudkové lékařce MUDr. M. Š. z České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Ústí nad Labem, čímž chtěl docílit změny stupně invalidity z I. na III. stupeň, čímž by došlo k vyplacení navýšených dávek v následujícím období 3 let ve výši 105.048,- Kč, k čemuž však nedošlo, neboť posudková lékařka zfalšované zprávy odhalila.“
Za uvedené jednání byl obviněný E. V. G. odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Trestní příkaz byl obviněnému E. V. G. doručen dne 11. 4. 2013 a právní moci nabyl dne 20. 4. 2013.
Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 29 T 55/2013, podala ministryně spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného E. V. G. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §2 odst. 5, §36 odst. 2 tr. ř. a §314e odst. 1 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti uvádí, že v průběhu trestního řízení byl opatřen dostatek důkazů umožňujících učinit závěr o tom, že předmětný skutek spáchal obviněný E. V. G. Samosoudce však náležitým způsobem nevyhodnotil informace obsažené v posudku o invaliditě obviněného, který tvořil přílohu trestního oznámení podaného na obviněného ČSSZ. Informace obsažené v lékařských zprávách nasvědčovaly tomu, že obviněný mohl trpět duševní poruchou, která v době činu vylučovala nebo snižovala jeho příčetnost, proto mělo být dokazování zaměřeno i k objasnění otázky, zda obviněný v době spáchání trestné činnosti netrpěl duševní poruchou. Informace obsažené ve zmiňovaných lékařských zprávách měly rovněž jak ve státním zástupci, tak v samosoudci vyvolat pochybnosti o skutečnosti, zda je obviněný schopen se náležitě hájit. Obviněnému však ani v přípravném řízení ani v řízení před soudem obhájce ustanoven nebyl, došlo tak k porušení práva obviněného na řádnou obhajobu.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 29 T 55/2013, byl porušen zákon v neprospěch obviněného E. V. G. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §36 odst. 2 tr. zák. platí, že obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.
Podle §314e odst. 1 tr. zák. samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení.
Z obsahu trestního spisu sp. zn. 29 T 55/2013 Nejvyšší soud zjistil, že z posudku o invaliditě obviněného zpracovaného MUDr. M. Š. vyplývá, že u obviněného byla zjištěna mentální retardace lehká na bázi organického postižení mozku s poruchami chování (IQ 58), když v daném případě se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídající invaliditě prvního stupně. Jak vyplývá ze zprávy klinické psycholožky PhDr. M. T., obviněný je osobnost s aktuálním intelektovým výkonem v pásmu lehké mentální retardace, nález má známky organického postižení CNS těžšího stupně, zřejmě na bázi perinatálního postižení, přetrvává zvýrazněná anxiosně-depresivní symptomatologie, osobnost psychosociálně a psychosexuálně retardovaná, přičemž se zřejmě jedná o stav trvalý. Obviněný E. V. G. rovněž přípisem ze dne 5. 3. 2013 okresnímu soudu sdělil, že se léčí dlouhodobě na psychiatrii u MUDr. R. M. (čl. 53 spisu).
Přestože měl okresní soud k dispozici důkazy dokladující, že obviněný trpí psychickými potížemi, léčí se na psychiatrii a pobírá invalidní důchod, těmito se nezabýval a neřešil tak ani otázku, zda obviněný v době spáchání předmětného trestného činu netrpěl duševní poruchou, která by vylučovala nebo snižovala jeho příčetnost, a zda tedy není nutné vyšetřit duševní stav obviněného znalcem psychiatrem postupem podle §105 odst. 1 a §116 odst. 1 tr. ř. Přitom právě vyřešení otázky, zda obviněný trpí duševní poruchou a zda je trestně odpovědný za svoje jednání, bylo stěžejní pro rozhodnutí soudu o vině a případně i trestu.
Nejvyšší soud konstatuje, že okresní soud pochybil rovněž v tom, že se nezabýval otázkou, zda u obviněného nejsou dány důvody nutné obhajoby ve smyslu §36 odst. 2 tr. ř. Tento důvod nutné obhajoby nevyplývá z konkrétně stanovených skutečností, jako je tomu u důvodů podle §36 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř., u nichž je zákon přímo vymezuje, ale jde o takové skutečnosti, které jsou zákonem dány na posouzení soudu (v přípravném řízení státnímu zástupci), který je s ohledem na konkrétní skutečnosti vyplývající z předmětné věci posoudí a o nutnosti obhajoby rozhodne. Zejména tak činí s ohledem na tělesné a duševní vady obviněného, podle nichž uváží, zda je obviněný způsobilý se náležitě hájit. Z dikce uvedeného ustanovení je patrné, že je v tomto případě zcela ponecháno na soudu, aby sám řešil, zda jde či nejde o nutnou obhajobu, a to s ohledem na charakter a rozsah tělesné a duševní indispozice obviněného a toho, jaký mají dopad na způsobilost obviněného náležitě uplatnit svou obhajobu.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem bylo povinností okresního soudu posuzovat na základě podmínek stanovených v §36 odst. 2 tr. ř., zda u obviněného nejsou dány důvody nutné obhajoby. Pro pochybnosti o tom, zda je obviněný schopen se náležitě hájit svědčil již posudek o invaliditě obviněného zpracovaný MUDr. M. Š. a dále přípis obviněného okresnímu soudu, ve kterém sděloval, že se léčí dlouhodobě na psychiatrii. Tyto okolnosti mohly pak soud vést k závěru o podstatném snížení schopností obviněného svá obhajovací práva bez pomoci další osoby uplatnit. Z ustanovení §36 odst. 2 tr. ř. přitom pro rozhodnutí o nutné obhajobě postačí existence pochybností o schopnosti obviněného se náležitě hájit, a soud považuje za nutné, aby obhájce obviněný měl. Podle dikce uvedeného ustanovení není nutné nepochybně prokázat, že taková nezpůsobilost se řádně hájit fakticky nastala. Pokud okresní soud nepostupoval v projednávané věci ve shora naznačeném směru a otázku nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř. nezkoumal, došlo k porušení zákona.
Okresní soud v Chomutově tedy nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, skutkový stav nebyl spolehlivě prokázán, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, 6 a §314e odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného E. V. G.
Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 29 T 55/2013 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §36 odst. 2 a §314e odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného E. V. G. a podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu. Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Chomutově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To znamená, že okresní soud ustanoví obviněnému podle §36 odst. 2 tr. ř. obhájce a dále se bude zabývat otázkou, zda obviněný trpí duševní poruchou, případně zda je trestně odpovědný za svoje jednání. Za tím účelem přibere znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který se k duševnímu stavu, resp. duševní poruše a jejímu vlivu na rozpoznávací a ovládací schopnost obviněného, vyjádří.
Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného E. V. G., neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. července 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal