ECLI:CZ:NS:2014:4.TZ.68.2013.1
sp. zn. 4 Tz 68/2013-15
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. února 2014 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněné M. N. , proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 6 To 254/2012, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 6 To 254/2012, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §254 odst. 1, §256, §35 odst. 1 a §36 odst. 3 tr. řádu a §35p odst. 1, 2 zákona č. 85/1996 Sb., v platném znění, v neprospěch obviněné M. N.
Napadené usnesení se zrušuje .
Současně se zrušuje rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 34 T 6/2009, jakož i všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení a rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství ve Zlíně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně byla M. N. uznána vinnou zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 2, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, jehož se dopustila tím, že
dne 19.10.2005 jako společnosti MIBAU, s.r.o., H. uzavřela v pobočce České spořitelny, a.s., smlouvu o poskytnutí provozního úvěru ve výši 3.500.000,- Kč, načež jí byl na základě smlouvy tento úvěr poskytnut, přičemž ve smlouvě se zavázala, že úvěr bude čerpán výhradně na nákup zásob a služeb s tím, že poskytnuté prostředky budou spořitelnou převedeny jen na účty třetích osob a následně předložila spořitelně k proplacení faktury na částku 1.702.442,10 Kč ze dne 21.9.2005, a na částku 269.574,60 Kč ze dne 12.10.2005, obě údajně vystavené společností CZ CITIZ, s.r.o. Karlovy Vary, IČ:26123398, na nichž uvedla místo čísla účtu jmenované společnosti číslo účtu svého soukromého sporožirového účtu, v důsledku čehož si nechala takto vyplatit celkovou částku 1.972.016,70 Kč, kterou použila na zaplacení provize ve výši 600.000,- Kč D. Ch. a zbytek na úhradu svých předešlých dluhů, čímž České spořitelně, a.s., se sídlem Olbrachtova 1926/62, Praha 4, IČ: 45244782, způsobila škodu ve výši 1.972.016,70 Kč.
Za uvedený zločin byla obviněná odsouzena podle §211 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněná zavázána k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozené České spořitelně, a.s., se sídlem Olbrachtova 1926/62 částku 1.972.016,70 Kč. Táž poškozená byla podle §229 odst. 2 tr. řádu odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti shora označenému rozsudku podala obviněná v zákonné lhůtě odvolání, o němž rozhodoval Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, který usnesením ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 6 To 254/2012, odvolání obviněné podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti označenému usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, které však Nejvyšší soud neprojednal. Toto podání nemělo náležitosti dovolání (§265d odst. 2 tr. řádu) a nebylo proto procesně způsobilé vyvolat zamýšlené účinky včas a řádně podaného mimořádného opravného prostředku. Nejvyšší soud proto s odkazem na ustanovení §265d odst. 2 tr. řádu předložil věc Ministerstvu spravedlnosti.
Ministryně spravedlnosti podala podle §266 odst. 1 tr. řádu ve prospěch obviněné M. N. stížnost pro porušení zákona proti usnesení Krajského soudu vBrně, pobočka ve Zlíně ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 6 To 254/2012. Podle jejího názoru byl napadeným usnesením a řízením, které mu předcházelo, porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §256, §35 odst. 1 a §36 odst. 3 tr. řádu, jakož i v ustanoveních §35p odst. 1, 2 zákona o advokacii v neprospěch obviněné.
Proti obviněné bylo dne 18. 1. 2008 zahájeno podle §160 odst. 1 tr. řádu trestní stíhání pro trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákon) a pokus trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §8 odst. 1 a §148 odst. 2 tr. zákona.
Vzhledem k tomu, že v případě trestného činu podle §250b tr. zákona byla obviněná ohrožena trestní sazbou v rozpětí od dvou do osmi let, vyvstal důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. řádu a obviněná byla upozorněna na nutnost mít obhájce už v přípravném řízení. Obviněná doručila dne 21. 1. 2008 policejnímu orgánu plnou moc obhájce JUDr. Petra Balášky, advokáta zapsaného v seznamu advokátu Slovenské advokátní komory pod číslem 3615, s tím, že tento advokát ji bude v probíhajícím trestním řízení zastupovat. Z obsahu spisu je zřejmé, že tento advokát obviněnou zastupoval jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudy obou stupňů a také za ni podal dovolání. Po celou dobu této své činnosti však neoznámil soudu nebo jinému orgánu adresu sídla konzultanta, ač tak měl učinit již při prvním úkonu. Tato povinnost mu jakožto evropskému advokátovi vyplývala z ustanovení §35p odst. 1, 2 zákona o advokacii, a této povinnosti nedostál ani po výzvě předsedy senátu soudu prvního stupně v souvislosti s řízením u tohoto soudu než bylo dovolání předloženo Nejvyššímu soudu.
Obviněná M. N. tak neměla po celou dobu trestního řízení řádného obhájce, ač ho mít měla, a to i poté, co bylo její jednání posuzováno podle nového zákona č. 40/2009 Sb. (trestního zákoníku), neboť i s ohledem na trestní sazbu §211 odst. 4 tr. zákoníku, podle něhož byl skutek nadále právně kvalifikován, byly dány důvody nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. řádu.
Konkrétní dopad této právní vady spatřuje stěžovatelka ve skutečnosti, že obviněné bylo upřeno věcné projednání dovolání, na něž by jinak měla právo, když je zjevné, že dovolání nepodala osoba oprávněná a tuto chybu primárně způsobenou postupem soudů v předcházejícím řízení, s ohledem na běh lhůt k podání dovolání, již nejde napravit. Konečným důsledkem pochybení je také pochybnost o věcné správnosti rozhodnutí, tedy o tom, zda by soudy při dodržení výše citovaných zákonných ustanovení dospěly ke stejnému závěru o vině a trestu obviněné. Bylo tak porušeno základní právo obviněné zaručují řádnou obhajobu garantovanou trestním řádem a Listinou základních práv a svobod.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením a řízením, které mu předcházelo, byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněné, aby podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené rozhodnutí zrušil, včetně rozsudku soudu prvního stupně, jakož i všech na obě rozhodnutí obsahově navazujících dalších rozhodnutí, a věc podle §270 odst. 1 tr. řádu vrátil státnímu zástupci k došetření.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Usnesením Policie České republiky, Okresní ředitelství Zlín, Služba kriminální policie a vyšetřování ze dne 7. 1. 2008, sp. zn. ORZL-1169-25/TČ-2006-81 bylo podle §160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání proti obviněné M. N. pro trestný čin úvěrového podvodu podle §250 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákona a pro pokus trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §8 odst. 1 a §148 odst. 2 tr. zákona. Usnesení obviněná osobně převzala dne 18. 1. 2008. Vzhledem k tomu, že činem s nejpřísnější trestní sazbou bylo ustanovení §250 odst. 4 tr. zákona, jímž je stanovena možnost uložení trestu odnětí svobody od dvou do osmi let, vyvstaly v této fázi řízení důvody nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. řádu. Podle tohoto zákonného ustanovení musí mít obviněný obhájce již v přípravném řízení, koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let.
Obviněná předložila dne 21. 1. 2008 plnou moc, kterou vystavila advokátovi JUDr. Petru Baláškovi, se sídlem Hviezdoslavova 48, 058 01 Poprad, Slovenská republika, IČO: 37938401, zapsanému ve Slovenské advokátní komoře pod číslem 3615. Zmocnění se vztahovalo na zastupování obviněné advokátem v přípravném řízení vedeném pro shora uvedené trestné činy, na podávání opravných prostředků v této fázi řízení, na uznávání uplatněných nároků a plnění. Advokát byl také zmocněn k tomu, aby v České republice zajistil smluvního advokáta a přijímal doručované písemnosti od smluvního advokáta ČAK (srov. čl. 420 spisu).
Dne 12. 6. 2008 byla M. N. vyslechnuta v procesním postavení obviněné, přičemž u výslechu byl přítomen obhájce JUDr. Štefan Tkáč, advokát se sídlem Spišská Nová Ves, Nábrežie Hornádu 5, Slovenská republika, zapsaný ve Slovenské advokátní komoře pod číslem 3696. Ve spise je založena plná moc obhájce, kterou mu udělila obviněná dne 9. 6. 2008, s tím, že ji tento obhájce bude zastupovat v přípravném řízení.
Obžaloba na obviněnou byla státním zástupcem Okresního státního zastupitelství ve Zlíně podána dne 8. 1. 2009, na den 16. 6. 2009 nařídil předseda senátu hlavní líčení, o jehož konání byli vyrozuměni oba obhájci obviněné s tím, že předseda senátu v intencích ustanovení §37 odst. 3 tr. řádu určil JUDr. Petra Balášku obhájcem, jemuž napříště budou doručovány písemnosti a jen on bude vyrozumíván o úkonech v trestním řízení. Obviněná poté přípisem ze dne10. 7. 2009 sdělila okresnímu soudu, že obhájci JUDr. Tkáčovi vypověděla plnou moc.
Ve věci poté probíhalo řízení před soudy prvního a druhého stupně, kdy byla obviněná rozsudky soudu prvního stupně sp. zn. 34 T 6/2009, postupně opakovaně zprošťována obžaloby podle §226 písm. b) tr. řádu, a to ze dne 5. 11. 2009, 15. 2. 2011, 26. 7. 2011 a tyto rozsudky byly opakovaně k odvolání okresního státního zástupce ve Zlíně odvolacím soudem, tj. Krajským soudem v Brně, pobočka ve Zlíně, zrušovány a věc byla opakovaně vracena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, a to usneseními ze dne 9. 3. 2010 – sp. zn. 6 To 27/2010; 12. 4. 2011 – sp. zn. 6 To 153/2011; 28. 12. 2011 – sp. zn. 6 To 431/2011. Dne 20. 3. 2012 byla obviněná rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně uznána vinnou trestným činem úvěrového podvodu podle §211 odst. 2, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců. Podle §226 písm. b) tr. řádu byla obviněná týmž rozsudkem zproštěna obžaloby pro skutek právně kvalifikovaný jako pokus trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §8 odst. 1 a §148 odst. 2 tr. zákona. Odvolací soud odvolání obviněné zamítl jako nedůvodné podle §256 tr. řádu, z podnětu odvolání státního zástupce v napadeném rozsudku zrušil zprošťující výrok, a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a současně nařídil projednání věci v jiném složení senátu. V odsuzující části zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Poté podal proti výše citovanému usnesení odvolacího soudu obhájce obviněné podání označené jako dovolání, o němž však Nejvyšší soud nemohl rozhodnout, neboť nebylo podáno prostřednictvím obhájce jak vyžaduje ustanovení §265d odst. 2 tr. řádu. Věc podle §265d odst. 2 tr. řádu s ohledem na charakter zjištěných vad postoupil Ministerstvu spravedlnosti jako podnět ke stížnosti pro porušení zákona, o čemž byla vyrozuměna i obviněná.
Nejvyšší soud především konstatuje, že obviněnou zvolený advokát JUDr. Baláška stejně jako obhájce JUDr. Tkáč předložili limitovanou plnou moc, jíž je obviněná výslovně zmocňovala k zastupování ve své trestní věci pouze pro stadium přípravného řízení a rozšíření či jiná změna rozsahu plné moci není ve spisu k dispozici. Není tak zřejmé, z jakého důvodu byli po podání obžaloby oba obhájci předvoláváni k hlavnímu líčení, když pro toto stadium trestního řízení již zmocnění neměli. Státní zástupce při podání obžaloby a okresní soud po nápadu obžaloby měli obviněnou vyzvat k odstranění této vady a určit jí k tomu podle §38 odst. 1 tr. řádu přiměřenou lhůtu. Pokud by obviněná v určeném termínu na tuto výzvu nereagovala, pak při nadále trvající existenci důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. řádu bylo nutno postupovat podle §39 odst. 1 tr. řádu a obviněné obhájce ustanovit, což se však nestalo. Je tak mimo pochybnost, že obviněná již jen z tohoto důvodu neměla v řízení před soudy obou stupňů řádného obhájce.
Zákon č. 228/2002 Sb., který novelizoval zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, zavedl právní úpravu postavení advokátů z jiných členských států Evropské unie v České republice. Tímto předpisem byl do českého právního řádu zakotven pojem evropského advokáta. Podle formy poskytování právních služeb a způsobu jejich regulace se pojem evropského advokáta dělí na hostujícího evropského advokáta a usazeného evropského advokáta. Za hostujícího advokáta je podle §35f zákona o advokacii považován takový advokát, který poskytuje právní služby na území České republiky dočasně nebo příležitostně. Poskytuje-li hostující evropský advokát na území České republiky právní služby bez podstatnějších přerušení po dobu jednoho měsíce (§35j odst. 1 zákona o advokacii ), je povinen oznámit Komoře adresu místa v České republice pro doručování písemností Komory . Podle §35j odst. 2 citovaného zákona poskytuje-li hostující evropský advokát právní služby spočívající v zastupování v řízení před soudy nebo jinými orgány, včetně obhajoby v trestním řízení, je povinen ustanovit advokáta jako svého zmocněnce pro doručování písemností. Hostující evropský advokát je povinen oznámit soudu nebo jinému orgánu adresu sídla zmocněnce pro doručování při prvním úkonu, který vůči němu učiní.
Poskytuje-li evropský advokát právní služby spočívající v zastupování v řízení před soudy nebo jinými orgány, včetně obhajoby v trestním řízení, a stanoví-li zvláštní právní předpis, že účastník v tomto řízení musí být zastoupen advokátem nebo že zástupcem účastníka může být jen advokát, je evropský advokát povinen ustanovit advokáta po dohodě s klientem jako svého konzultanta v otázkách procesního práva, které budou v řízení řešeny (§35p odst. 1 zákona o advokacii). Podle §35p odst. 2 citovaného zákona je evropský advokát povinen oznámit soudu nebo jinému orgánu adresu sídla konzultanta při prvním úkonu, který vůči němu učiní; dokud evropský advokát tuto povinnost nesplní, není oprávněn právní služby dále poskytovat .
Nejvyšší soud zjistil, že JUDr. Peter Baláška není zapsán v seznamu advokátů České advokátní komory, nesdělil Komoře adresu místa pro doručování písemností Komory, ani adresu zmocněnce pro doručování písemností, stejně tak neustanovil po dohodě s klientem českého konzultanta v otázkách procesního práva, neoznámil orgánům činným v přípravném trestním řízení ani soudům obou stupňů jméno tohoto konzultanta a tudíž nesplnil ani jednu ze stanovených zákonných povinností, aby mohl jako evropský advokát poskytovat právní služby v trestním řízení vedeném před českými orgány činnými v trestním řízení (§12 odst. 1 tr. řádu).
Obhájcem v trestním řízení může být podle §35 odst. 1 tr. řádu jen advokát, přičemž podle §4 zákona o advokacii je advokátem ten, kdo je zapsán v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou. JUDr. Peter Baláška toto procesní postavení z výše uvedených důvodů neměl a Nejvyšší soud proto konstatuje, že obviněná od počátku trestního řízení, jež proti ní bylo vedeno ve shora popsaném rozsahu, nebyla řádně zastoupena advokátem, čímž bylo porušeno její právo na obhajobu zaručované čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i ustanovením §36 odst. 3 tr. řádu. Z tohoto základního a zásadního porušení zákona se poté odvíjela i další navazující porušení zákona spočívající v činnosti odvolacího soudu, který zamítl odvolání obviněné podle §256 tr. řádu jako nedůvodné, aniž dostál povinnostem, které mu ukládá ustanovení §254 odst. 1 tr. řádu. Měl totiž zjistit pochybení v souvislosti s nezákonným zastupováním obviněné obhájcem, jemuž toto postavení v řízení nepříslušelo, a byť šlo o odvoláním nevytýkanou vadu, šlo o vadu mající vliv na správnost výroků, proti nimž bylo odvolání podáno. Je s podivem, že po celou dobu dlouze se vlekoucího trestního řízení nebyl JUDr. Baláška ani jednou vyšetřovatelem, státním zástupcem či soudcem dotázán na způsob výkonu své praxe evropského advokáta, nebylo vyžadováno sdělení adresy konzultanta či předložení potvrzení, osvědčující jeho zapsání do seznamu evropských advokátů vedeného Českou advokátní komorou; že mu byla vyrozumění a předvolání k jednáním stejně jako rozhodnutí ve věci doručována přímo poštou na adresu jeho advokátní kanceláře na Slovensku, apod. Ostatně JUDr. Baláška si byl nepochybně vědom toho, že zastupuje obviněnou v rozporu s požadavky českého zákona o advokacii v platném znění, a nemá v České republice postavení evropského advokáta, neboť když byl poprvé soudcem okresního soudu, který začal nově rozhodovat ve věci, na tyto nedostatky 30. 5. 2013 upozorněn, do data předložení „dovolání“ Nejvyššímu soudu dne 26. 6. 2013 (a ani dosud) na výzvu k vysvětlení situace nikterak nereagoval.
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedeným skutečnostem vyslovil podle §268 odst. 2 tr. řádu, že usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 6 To 254/2012, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §256, §35 odst. 1 a §36 odst. 3 tr. řádu, jako i v ustanovení §35p odst. 1, 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění v neprospěch obviněné M. N. Podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil, stejně jako i rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 34 T 6/2009. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení i rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství ve Zlíně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (srov. §260 tr. řádu).
Po zrušení rozhodnutí soudů druhého i prvního stupně nelze pokračovat v řízení před soudem pro neodstranitelnou procesní vadu, jež je výše podrobně specifikována, proto byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření s tím, že všechny procesní úkony přípravného řízení musejí být provedeny znovu řádně při dodržení všech ustanovení zaručujících právo obviněné na obhajobu.
Podle §270 odst. 4 tr. řádu je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci Nejvyšší soud vyslovil, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. února 2014
Předsedkyně senátu
JUDr. Danuše Novotná