ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.1124.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 1124/2014-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2014 o dovolání, které podal obviněný P. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. 4 To 18/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 106/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. Š. byl rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 1 T 106/2013, uznán vinným jednak zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), jednak přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterých se dopustil ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku s obviněnou P. Š. skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině citovaného rozsudku.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Současně soud prvního stupně rozhodl o vině a trestu obviněné P. Š.
Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci podal obviněný P. Š. (a spoluobviněná P. Š.) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. 4 To 18/2014, tak, že ho podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Současně rozhodl o trestu obviněné P. Š.
Obviněný P. Š. podal dne 25. 7. 2014 prostřednictvím své obhájkyně proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Obviněný zejména nesouhlasí s výši uloženého trestu, přičemž se domnívá, že k jeho postihu postačil již dosavadní průběh trestního řízení. V další části podaného dovolání obviněný polemizuje se zjištěným skutkovým stavem věci a namítá, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené dokazování jednostranně a v rozporu se zásadou „in dubio pro reo“. Podle názoru obviněného měl být opatřen revizní znalecký posudek k posouzení věrohodnosti svědeckých výpovědí poškozených. Jak dále obviněný zdůraznil, jeho fyzický kontakt s poškozenými dívkami nebyl nijak intenzivní a nebyl mu znám ani jejich věk. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ve výroku o zamítnutí jeho odvolání a aby vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně aby ve věci sám rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného P. Š. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru podstatná část námitek obviněného neodpovídá uplatněným dovolacím důvodům a ve zbylém rozsahu jde o námitky nedůvodné. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, neboť je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
Pokud jde o dovolací důvody, obviněný opírá své přesvědčení o jejich naplnění o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b písm. a) až k) tr. řádu.
K výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že může být dán jen tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku by mohlo spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Tomuto dovolacímu důvodu ovšem neodpovídají námitky obviněného, jimiž zpochybnil některá rozhodná skutková zjištění a vyjádřil nesouhlas s hodnocením provedených důkazů, zejména pokud jde o věrohodnost svědeckých výpovědí poškozených dívek a o to, jestli znal jejich věk. Zároveň se obviněný domáhal doplnění dokazování tzv. revizním znaleckým posudkem z odvětví psychiatrie a psychologie k posouzení věrohodnosti výpovědí poškozených.
Obviněný P. Š. zde totiž nevytýká soudům nižších stupňů žádné pochybení při výkladu a použití hmotného práva v uvedeném smyslu, protože neuvádí, podle jakého jiného ustanovení trestního zákoníku měl být posouzen jím spáchaný skutek, ani nekonkretizuje, které zákonné znaky trestných činů pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku a ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným, nebyly naplněny. Námitky obviněného se tedy nijak netýkají právního posouzení tohoto skutku, který je obsažen ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ani jiného hmotně právního posouzení, jak o tom svědčí i skutečnost, že obviněný v této souvislosti nepoukázal na žádné ustanovení hmotného práva, jež mělo být porušeno.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný ve svém dovolání, tedy znamená, že předpokladem jeho naplnění je nesprávný výklad a použití hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Vzhledem k tomu nemůže obstát ani tvrzení obviněného, v kterém popírá možnost, že by spáchal jakoukoli trestnou činnost, a namítá, že rozhodná zjištění soudů nemají oporu v opatřených důkazech. Taková argumentace se totiž vůbec netýká otázek hmotného práva, jejichž posuzování je podstatou uplatněného dovolacího důvodu, ale obviněný jejím prostřednictvím jen zpochybňuje skutkové závěry soudů nižších stupňů a vyjadřuje nesouhlas s hodnocením provedených důkazů. Přitom obviněný v dovolání předkládá vlastní verzi průběhu skutkového děje, a to na podkladě svých hodnotících úvah týkajících se zejména svědeckých výpovědí poškozených dívek a dalších důkazů.
Obdobný závěr platí rovněž pro tu dovolací námitku obviněného, jejímž prostřednictvím vytýká porušení pravidla „in dubio pro reo“. I v tomto případě jde o institut trestního práva procesního, takže ani případné porušení uvedeného pravidla není způsobilé založit existenci hmotně právního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, o nějž obviněný opírá své dovolání.
Totéž se týká výhrad obviněného proti uloženému trestu. Navíc námitky ohledně druhu a výměry trestu lze uplatnit zásadně jen s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který ovšem u obviněného nemohl být naplněn, protože mu nebyl uložen nepřípustný druh trestu a trest odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců mu byl vyměřen v rámci zákonné trestní sazby dané ustanovením §187 odst. 1 tr. zákoníku, která je v rozpětí od 1 roku do 8 let.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který rovněž uplatnil obviněný P. Š. ve svém dovolání, Nejvyšší soud připomíná, že ho lze naplnit ve dvou alternativách. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V této variantě jde o procesní dovolací důvod, který spočívá v porušení práva na přístup strany k druhé soudní instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení všech zákonných podmínek odvolací soud podle §256 tr. řádu zamítl jeho odvolání, neboť ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy byly splněny, neboť nedošlo k omezení obviněného v jeho přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohl být ani naplněn zmíněný dovolací důvod v jeho první alternativě.
Podle druhé alternativy lze dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu shledat za situace, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán jiný důvod dovolání obsažený v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Obviněný ve svém dovolání namítl existenci dovolacího důvodu v předcházejícím řízení podle již zmíněného ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K tomuto důvodu dovolání se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil už výše, přičemž zjistil, že obviněný uplatnil námitky, které mu neodpovídají.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný P. Š. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo. Navíc obviněný uplatnil ve svém dovolání obdobné námitky jako v řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem, přičemž tyto soudy se s nimi přesvědčivě vypořádaly, a to jak ve vztahu k hodnocení důkazů, tak i ohledně návrhu na doplnění dokazování.
Nejvyšší soud mohl rozhodnout tímto způsobem o podaném dovolání obviněného podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 22. 10. 2014
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y