ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.1285.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 1285/2014-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2014 o dovolání, které podal obviněný A. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 7 To 233/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 133/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný A. S. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 5. 2014, sp. zn. 52 T 133/2013, uznán vinným přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku společně s již odsouzeným M. S. skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za tyto přečiny a za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 4. 2013, sp. zn. 143 T 14/2013, který nabyl právní moci dne 23. 7. 2013, byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 22 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl při nezměněném výroku o vině přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu v trestním příkaze Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 4. 2013, sp. zn. 143 T 14/2013, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na tento výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti shora uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 7 To 233/2014, tak, že ho podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Obviněný A. S. podal dne 1. 9. 2014 prostřednictvím svého obhájce proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Obviněný popírá násilné vniknutí do objektu a způsobení škody na cizím majetku, protože podle jeho tvrzení vnikl do budovy oknem, které bylo otevřené. Obviněný rovněž zpochybnil svou příčetnost v době spáchání posuzovaného skutku, neboť trpí závažnými duševními poruchami již po dobu delší 25 let, opakovaně se léčil s různými psychiatrickými nemocemi a dlouhodobě užívá léky. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a aby podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na napadené usnesení, aniž by uvedl, jak má být nově rozhodnuto.
Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného A. S. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru podstatná část námitek obviněného neodpovídá uplatněným dovolacím důvodům a ostatní nejsou důvodné. Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu.
Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
Pokud jde o dovolací důvody, obviněný opírá své dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. První z nich je naplněn, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Druhý z dovolacích důvodů předpokládá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
K výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, kdyby byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Tomuto dovolacímu důvodu tedy neodpovídají námitky obviněného, jimiž zpochybnil některá rozhodná skutková zjištění a vyjádřil nesouhlas s hodnocením provedených důkazů, pokud jde o to, jakým způsobem vnikl do domu v P. v ulici N. s. č. …, odkud společně s již odsouzeným M. S. odcizili různé věci. Podle skutkových závěrů soudů obou nižších stupňů obviněný vnikl do tohoto objektu poté, co poškodil v přízemí dvoje dveře a okno včetně rámu.
V návaznosti na uvedený výklad dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se pak Nejvyšší soud zabýval těmi námitkami obviněného, jimiž zpochybnil svou příčetnost v době spáchání činu. Nesprávnost právního posouzení zde obviněný založil v podstatě jen na tom, že v době spáchání činu trpěl a i nadále trpí závažnými duševními poruchami. Tuto námitku nepovažuje Nejvyšší soud za opodstatněnou, přičemž k ní uvádí následující.
K trestní odpovědnosti se mimo jiné vyžaduje, aby pachatel byl v době spáchání trestného činu příčetný (§26 tr. zákoníku „a contrario“), tj. aby jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti byly zachovány alespoň v nezbytné míře. Předpokladem trestní odpovědnosti pachatele za přečiny krádeže podle §205 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 tr. zákoníku je úmyslné zavinění pachatele, které je vybudováno na složce jeho vědění (tj. pachatel na základě vnímání objektivní reality a svých znalostí a představ ví, že může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem) a na složce jeho vůle (tj. pachatel na základě svého v zásadě svobodného rozhodnutí chce porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem nebo je s tím alespoň srozuměn). Je-li tedy u osoby, která má být pachatelem trestného činu, eliminována možnost vědění nebo vůle (resp. obojího) v uvedeném smyslu, a to v důsledku její duševní poruchy, musí se tento závěr projevit v použití ustanovení §26 nebo §27 tr. zákoníku o nepříčetnosti či zmenšené příčetnosti, jimiž je odůvodněno buď úplné vyloučení trestní odpovědnosti takové osoby, nebo uložení trestních sankcí podle §40 tr. zákoníku, resp. §99 tr. zákoníku. Otázka zjišťování nepříčetnosti či zmenšené příčetnosti pachatele je otázkou právní, kterou soud hodnotí na podkladě posudku znalce z oboru zdravotnictví a v souladu s dalšími důkazy provedenými ve věci.
Jak přitom vyplynulo v trestní věci obviněného A. S. ze znaleckého posudku MUDr. Petra Navrátila, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (zařazeného na č. l. 384 trestního spisu), v době spáchání posuzovaného činu obviněný netrpěl duševní chorobou ve vlastním slova smyslu a byl zcela způsobilý rozpoznat jeho protiprávnost a ovládat své jednání. Z tohoto znaleckého posudku je rovněž patrné, že nebyl prokázán forenzně významný vliv omamných látek či léků na spáchání trestného činu. Nejvyšší soud proto považuje za správné a odpovídající zákonu závěry soudů obou nižších stupňů (viz s. 6 rozsudku soudu prvního stupně, resp. s. 5 usnesení odvolacího soudu), podle nichž obviněný byl v době spáchání daných přečinů plně příčetný. Ostatně nedostatečné zjištění zdravotního stavu obviněného z tohoto hlediska bylo i důvodem, pro který Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl o zrušení dřívějšího rozsudku soudu prvního stupně (viz usnesení odvolacího soudu ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 7 To 16/2014) a o přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně. Obvodní soud pro Prahu 4 pak opatřil posudek znalce k posouzení duševního stavu obviněného a provedl jím důkaz v novém hlavním líčení. Jeho závěry jsou jednoznačné a nevyvolávají žádné pochybnosti, takže nebylo důvodu, aby soud opatřil tzv. revizní znalecký posudek, kterého se obviněný domáhá i v dovolání.
K otázce příčetnosti Nejvyšší soud navíc připomíná, že trestní odpovědnost obviněného by nebyla vyloučena ani v případě, kdyby se posuzovaných přečinů dopustil ve stavu nepříčetnosti. Pokud by totiž obviněný jednal v inkriminované době pod vlivem návykových látek, které by vyvolaly neschopnost ovládat jeho jednání a/nebo rozpoznat protiprávnost tohoto jednání, bylo by možné ve spojení s dalšími skutkovými okolnostmi dospět k závěru o tom, že obviněný se požitím návykové látky (§130 tr. zákoníku) zaviněně přivedl do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustil jednání vykazujícího znaky činu jinak trestného (tzv. kvazideliktu). Přitom obviněný měl z minulosti již dostatek zkušeností s vlivem návykových látek na jeho osobu. V takovém případě by muselo být jeho jednání posouzeno jako trestný čin opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku.
Ze všech shora konstatovaných důvodů proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky obviněného, jimiž zpochybnil svou příčetnost v době spáchání posuzované trestné činnosti, jsou neopodstatněné.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který rovněž uplatnil obviněný A. S. ve svém dovolání, Nejvyšší soud připomíná, že ho lze naplnit ve dvou alternativách. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V této variantě jde o dovolací důvod procesní, který spočívá v porušení práva na přístup strany k druhé soudní instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení všech zákonných podmínek odvolací soud podle §256 tr. řádu zamítl jeho odvolání, neboť ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy byly splněny, neboť nedošlo k omezení obviněného v jeho přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohl být ani naplněn zmíněný dovolací důvod v jeho první alternativě.
Podle druhé alternativy lze dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu shledat za situace, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán jiný důvod dovolání obsažený v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Obviněný ve svém dovolání namítl existenci dovolacího důvodu v předcházejícím řízení podle již zmíněného ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K tomuto důvodu dovolání se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil již výše, přičemž zjistil, že obviněný uplatnil námitky, které mu zčásti neodpovídají a ve zbytku nejsou opodstatněné.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný A. S. podal dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyly naplněny uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Protože však námitky obviněného jim zčásti odpovídají, ale Nejvyšší soud je neshledal opodstatněnými, odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost ani odůvodněnost napadeného rozhodnutí, či správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud tímto způsobem rozhodnout o podaném dovolání v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 22. 10. 2014
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y