ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.1294.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 1294/2014-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2014 o dovolání, které podal obviněný F. R., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 55 To 371/2013, který rozhodoval jako soud odvolací, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 42 T 6/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. R. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný F. R. byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 26. 4. 2013, sp. zn. 42 T 6/2012, uznán vinným přečinem neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle §252 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §252 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podmínečně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Dále mu byl podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 250 denních sazeb po 200,- Kč, celkem 50.000,- Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku, pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců.
Výše uvedeného trestného činu se obviněný F. R. dopustil tím, že v době od 11. 2. 2010 do 5. 8. 2011 jako majitel a provozovatel restaurace U Rybníčku v D. bez oprávnění nepovoleně provozoval výherní automat Daytona 300.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci zamítl usnesením ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 55 To 371/2013, jako nedůvodné podle §256 tr. ř.
Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, a to prostřednictvím svého obhájce JUDr. Ladislava Ejema, které formálně podřadil pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V textu svého dovolání obviněný nejprve uvedl, že hodnocení důkazů soudem prvního i druhého stupně vybočuje ze zásad formální logiky, je neúplné a nebere zřetel na podstatné skutečnosti významné pro skutková zjištění a vyvození právních závěrů. Obviněný poukázal na výpovědi svědků, mezi nimiž není žádná osoba jménem K. V., jak je označena v rozsudku nalézacího soudu. Podle názoru obviněného ze žádné svědecké výpovědi nevyplývá jeho úmysl provozovat předmětný hrací automat. Pokud někdo z hostů si jej sám zapnul, nemůže být takové svévolné jednání přičítáno k tíži obviněného. Obviněný dále vytýkal napadeným rozhodnutím hodnocení jednotlivých výpovědí svědků, z nichž řada již v rozhodném období, za něž byl odsouzen, v restauraci nepracovala.
Další námitka obviněného směřovala proti uložení peněžitého trestu, jehož výše má odpovídat jeho majetkovým poměrům, které však nebyly soudem vůbec zjišťovány.
Závěrem svého dovolání obviněný vyslovil přesvědčení, že v průběhu trestního řízení byl zkrácen na svých právech, neboť jeho protiprávní jednání nebylo prokázáno. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 55 To 371/2013, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce se ke dni rozhodnutí k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného F. R. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný F. R. opřel jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy o nesprávné hmotně právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právním posouzení. Jím uplatněné námitky však obsahově tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají, stejně jako neodpovídají ani žádnému z dalších dovolacích důvodů taxativně vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
Nejvyšší soud poznamenává, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně nebo k přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Dosavadní praxe Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího důsledně vychází ze zásady, že trestní řízení je dvojinstanční a dovolání nepředstavuje další skutkovou instanci, takže námitky vztahující se primárně k objasňování skutkových okolností, za nichž došlo ke spáchání žalované trestné činnosti, a následně k hodnocení výsledků dokazování, nepředstavují žádný z dovolacích důvodů taxativně vymezených v §265b odst. 1 tr. ř. Tyto otázky mají ryze procesní charakter, jsou upraveny také v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a pokud nevybočují z běžného rámce logického uvažování a navazují na obsah provedeného dokazování, nemohou být předmětem přezkumu v dovolacím řízení.
Obviněný F. R. sice formálně tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ve skutečnosti však jeho konkrétní výhrady směřují výlučně proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů, které dokonce v odůvodnění napadených rozhodnutí postrádá. Jeho nesouhlas s výsledkem trestního stíhání vyplývá ze způsobu jeho obhajoby, v jejímž rámci zcela odmítl jakoukoli odpovědnost za provozování výherního automatu v rozhodném období. Předkládá vlastní hodnocení svědeckých výpovědí, v němž však zcela pomíjí skutečnosti, které svědčí v jeho neprospěch, o něž soudy opřely výrok o vině.
Obviněný navíc ve svém mimořádném opravném prostředku předložil naprosto totožné námitky, které uplatnil již ve svém odvolání, a s nimiž se odvolací soud dostatečným a srozumitelným způsobem vypořádal. Nejvyšší soud připomíná svou rozhodovací praxi, že dovolání, v němž obviněný opakuje argumenty, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí prvního stupně, odvolací soud se jimi zabýval a náležitě se s nimi vypořádal, je zpravidla zamítnuto jako neopodstatněné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha). V posuzované věci jde právě o totožný případ, obviněný F. R. znovu vyjádřil pochybnosti nad správností úvah, jimiž byl veden již soud prvního stupně a které odvolací soud doplnil a zhodnotil jako správné. Nejvyšší soud neshledal na podkladě trestního spisu v postupu soudů obou stupňů žádnou odchylku od pravidel logického a důkazům odpovídajícího uvažování, které vyústilo v odsouzení obviněného.
Svědek L. R. skutečně ve své výpovědi neuvedl, kde v provozovně byl hrací automat umístěn, ani že by byl obviněným provozován nepovoleně. Již soud odvolací však na straně 3 napadeného usnesení správně konstatoval, že skutečnosti uváděné v jeho výpovědi korespondují s výpověďmi dalších svědků a ve svém celku spolehlivě usvědčují obviněného z úmyslného provozování hracího automatu. Období, za něž byl obviněný shledán vinným, jak je vymezeno v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, rovněž odpovídá době, po kterou restauraci U Rybníčku v D. provozoval sám obviněný. Pakliže soudy v odůvodnění svých rozhodnutí odkazují na výpovědi svědků z doby před 11. 2. 2010, které potvrzují skutečnost, že automat byl v režii obviněného, dokreslují celkový obraz, jak obviněný s automatem nakládal a jsou zcela v souladu s listinnými důkazy a výpověďmi ostatních svědků, kteří v předmětné době v restauraci pracovali, není důvod pochybovat o jejich věrohodnosti pouze s odkazem na to, že v restauraci pracovali krátce před obdobím, za něž byl obviněný odsouzen. Jeho minimálně nepřímý úmysl nejen k jednání, ale i k následku předvídanému ustanovením §252 odst. 1 tr. zákoníku je kromě svědeckých výpovědí podporován také umístěním předmětného automatu mimo hlavní část restaurace (zadní část chodby vedoucí k WC), jak správně připomněl soud druhého stupně.
S výtkou obviněného, že žádná svědkyně K. V. v jeho trestní věci nevystupovala, se rovněž vypořádal již odvolací soud na straně 3 napadeného usnesení tak, že se zjevně jedná o písařskou chybu v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Jedná se totiž o svědkyni K. K., jejíž výpověď v rámci podaného vysvětlení podle §158 odst. 5 tr. řádu ze dne 15. 11. 2011 byla za souhlasu stran čtena v průběhu hlavního líčení.
Obviněný dále namítl, že nelze k jeho tíži přičítat zapínání automatu některým z hostů. Nejvyšší soud k tomu uvádí, že se obviněný nemůže zbavit svojí odpovědnosti tím, že by hrací automat byl uváděn do provozu vždy jen zákazníkem restaurace, navíc pokud tak mohl kdokoli učinit pouze připojením kabelu do elektrické sítě. Právě z výpovědi svědkyně K. K. (na č. l. 29 tr. spisu) vyplynulo, že přestože si jej zapínali samotní hosté, byl automat plně v režii obviněného a dokonce byl na jeho pokyn přikrýván látkou pro případ možné kontroly. Také např. svědkyně S. P. (viz č. l. 32 trestního spisu), vypověděla, že ji obviněný instruoval tak, aby automat byl přes den vypnutý, jako že nefunguje, nicméně se na něm hrálo a stálí hosté si jej zapínali sami. Lze se tedy plně ztotožnit se závěrem odvolacího soudu o tom, že obviněný si byl plně vědom neoprávněnosti svého počínání, tedy provozování automatu bez potřebného povolení.
K námitce obviněného, podle které není důvod k tomu, aby mu byl uložen peněžitý trest, jehož výše má odpovídat jeho majetkovým poměrům, a přitom nebyly soudem vůbec zjišťovány, je možné uvést, že se jí rovněž zabýval odvolací soud v napadeném usnesení, a k jeho závěrům není nutné cokoli doplnit. Navíc je námitka proti druhu uloženého trestu zcela mimo uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K nápravě vad výroku o trestu je primárně určen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který vymezuje dvě možné alternativy pochybení soudů, jež mohou být v dovolacím řízení přezkoumány. Jednou z nich je sice nepřípustný druh trestu, ale obviněnému byl v předmětné trestní věci uložen trest v souladu se zákonnými podmínkami ustanovení §67 odst. 1 tr. zákoníku, rovněž výměra tohoto trestu je v souladu s ustanovením §68 odst. 1, 2, 3, 4 a 5 tr. zákoníku.
Dovolání obviněného F. R. proto Nejvyšší soud posoudil jako podané z jiného než zákonného důvodu, neboť nevytýkalo žádnou vadu spočívající v porušení hmotného práva, a odmítl je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. října 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová