ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.1383.2013.1
sp. zn. 5 Tdo 1383/2013-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. února 2014 o dovolání, které podal obviněný Mgr. J. T. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2013, sp. zn. 5 To 22/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 41 T 48/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. J. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 10. 2012, sp. zn. 41 T 48/2012, byl obviněný Mgr. J. T. uznán vinným přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 5. 1. 2010 na Úřadu Městské části Praha 6, v Praze 6, Československé armády 601, s vědomím, že představenstvo společnosti NOKINA, a.s. si již nepřeje, aby jménem společnosti uzavíral smlouvy o prodejích pozemků, podepsal na základě plné moci udělené mu dne 13. 2. 2009 předsedou představenstva společnosti NOKINA, a.s. Ing. L. K., za společnost NOKINA, a.s. se sídlem v Praze 7, Bubenská 1536/43, kupní smlouvu na prodej pozemků v katastrálním území ...... K., obec V., Katastrální pracoviště T., zapsaných na LV .., konkrétně pozemky par. č. ... ...., ..., ..... a .... o celkové výměře 13.916 m2, dále na témže LV pozemky ve zjednodušené evidenci, konkrétně par. č. ..., ..../., ..../., ...., ...., ..., ...., ...., .../., .../., ..../., ..., ., .., ..., ...., ...., ...., ..., ...., ...., ....., ....., ....., ..../., .../.., ..., ....., ....., ...., ....., ....., ....., ...., ...., ....., ..., ....., ...., ...., ....., ......, ....., ..., ....., a ..... o celkové výměře 169.889 m2, čímž uvedené pozemky v hodnotě 1.372.843,- Kč prodal společnosti NEBEL s.r.o. se sídlem Bělohradské náměstí 9, 530 02, Pardubice-Bílé Předměstí, zastoupené jednatelem V. P. za kupní cenu 374.000,- Kč, kdy tato cena měla být navíc zaplacena k rukám prodávajícího až po vkladu vlastnického práva kupujícího k těmto pozemkům, přičemž věděl, že takováto kupní cena rozhodně neodpovídá hodnotě pozemků a ujednání o úhradě kupní ceny je pro prodávajícího, tj. společnost NOKINA, a.s. nevýhodné, čímž způsobil společnosti NOKINA, a.s. škodu ve výši 1.372.843,- Kč, neboť následně, aniž společnost NOKINA, a.s. obdržela obviněným sjednanou kupní cenu, společnost NEBEL s.r.o. prodala předmětné pozemky další osobě.
Za to byl podle §220 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla dále obviněnému uložena povinnost ve zkušební době podle svých sil nahradit škodu, kterou přečinem způsobil. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost NOKINA, a.s., se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Obviněný Mgr. J. T. podal proti rozhodnutí soudu druhého stupně dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Maška a opřel je o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Jeho konkrétní argumenty jsou založeny na odmítnutí výsledků dokazování, z nichž by bylo možné dovodit existenci objektivní i subjektivní stránky přečinu podle §220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Vyslovil své přesvědčení o tom, že nijak nepoškodil zájmy obchodní společnosti NOKINA, a. s., neboť jednal v souladu s dohodou jejích statutárních orgánů a v souladu s generální plnou mocí, sjednaná prodejní cena, jejíž ani nejmenší výše nebyla předem dohodnuta, odpovídá ceně na realitním trhu. Podle obviněného v daném případě chybí úmysl či nedbalost způsobit jmenované společnosti jakoukoli škodu. K tvrzenému odvolání udělených plných mocí podle obviněného nedošlo a zhoršení osobních vztahů s představiteli obchodní společnosti nastalo až po uskutečnění prodeje předmětných pozemků. Dále se obviněný ohradil proti závěrům znaleckého posudku zpracovaného Ing. Josefem Skřivánkem za účelem stanovení tržní ceny pozemků, které označil za nesprávné. Závěrem svého podání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2013, sp. zn. 5 To 22/2013, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného Mgr. J. T. vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Ingrid Záhorové Nedbálkové. Ta nejprve připomněla, že obviněnému byla udělena poměrně široce vymezená plná moc pro zastupování při jednání o převodu vlastnického práva k nemovitostem a obviněný meze této plné moci nepřekročil. Podle názoru státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se soudům nepodařilo zjistit existenci povinnosti, jež by naplňovala uvedený zákonný znak trestného činu, pokud daná plná moc nebyla vypovězena. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2013, sp. zn. 5 To 22/2013, stejně jako jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 10. 2012, sp. zn. 41 T 48/2012, a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný Mgr. J. T. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. předpokládá vadu v hmotně právním posouzení skutku, proto jej lze úspěšně uplatnit v případech, v nichž soudy zjištěné skutkové okolnosti spadají pod jiné hmotně právní posouzení, než jaké použily soudy. Směřuje tedy ke změně právní kvalifikace na jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným napadeným rozhodnutím, event. je možné namítat, že skutek nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení lze pak dovodit tehdy, jestliže určitá skutková okolnost byla soudy posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Tento dovolací důvod, ani žádný z dalších taxativně vymezených důvodů v §265b odst. 1, 2 tr. ř. není určen k přezkoumání tvrzených procesních pochybení. V dovolání proto nelze napadat způsob, jakým soudy ve věci rozhodující hodnotily provedené důkazy, ani jak postupovaly při dokazování. Předmětem právního posouzení v dovolacím řízení je tudíž skutek tak, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, a jímž je dovolací soud v podstatě vázán.
Dovolací námitky obviněného Mgr. J. T. mají v naprosté většině skutkový charakter. Již ze samotné jejich formulace vyplývá, že obviněný se domáhá změny hodnocení provedených důkazů, případně tvrdí, že v průběhu jeho trestního stíhání nebyly důkazy, jež by mohly vést k jeho odsouzení ani opatřeny. Určitou hmotně právní povahu je možné připustit jeho tvrzení o chybějícím porušení smluvní povinnosti, které by vedlo ke způsobení škody na majetku obchodní společnosti NOKINA, a. s. Obviněný v podstatě zopakoval svou dosavadní obhajobu spočívající v tom, že dodržel dohodu mezi ním a zástupci společnosti NOKINA, a. s., a pouze naplňoval obsah plné moci jemu udělené k prodeji nemovitého majetku. Na tomto místě považuje Nejvyšší soud za vhodné jen upřesnit nesprávné pojmové označení ukončení smluvního zastoupení, které obviněný v dovolání použil. Obviněný argumentuje tím, že plná moc mu nebyla „vypovězena“. V ustanovení §33b odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013, (dále jen ve zkratce „občanský zákoník) byl upraven jeden ze způsobů, jakým mohlo dojít k zániku plné moci jednostranným úkonem zmocnitele, jímž bylo „odvolání“. Naopak zmocněnec mohl trvání plné moci „vypovědět“ podle §33b odst. 1 písm. c) citovaného zákona.
Nejvyšší soud na podkladě trestního spisu, aniž by přezkoumával věc podle §265i odst. 3 tr. ř., dospěl k závěru, že dovolání obviněného není důvodné ani v části námitek, jež by bylo možné podřadit pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Stejně tak nelze přiznat žádné opodstatnění vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, pokud souhlasila s tvrzením dovolatele o neexistenci smluvní povinnosti, za jejíž porušení byl obviněný odsouzen. Protože dovolací soud nepřezkoumává obsah „vyjádření k dovolání“, považuje za vhodné pouze upozornit na právní úpravu smluvního zastoupení účinnou v době spáchání činu, tj. §31 a násl. občanského zákoníku. Bylo nutné důsledně odlišovat tzv. dohodu o plné moci a samu plnou moc. Plná moc totiž nebyla dvoustranným právním úkonem, jímž by se jedna strana (zmocněnec) zavazovala vykonat určitou činnost pro druhou ze stran (zmocnitele). Plná moc představovala formu, jíž strana, která je srozuměna s tím, že má obstarat určitou záležitost druhé strany, v podstatě přijímá takové pověření, a z její existence bylo možné dovodit, že mezi zmocnitelem a zmocněncem došlo k uzavření tzv. „dohody o plné moci“, jež byla dvoustranným právním úkonem a jejím obsahem bylo smluvní – dobrovolné zastoupení. Plná moc tak v podstatě navenek tj. vůči třetím osobám deklarovala existenci dohody o zastoupení. Proto bylo i v daném případě, jak bude rozvedeno níže, nutné posuzovat konkrétní jednání obviněného, jež činil jménem obchodní společnosti NOKINA, a. s. při prodeji pozemků, nikoli podle obsahu plné moci, ale bylo třeba zkoumat obsah smluvního ujednání mezi ním a zástupci této společnosti, jež byla vlastníkem předmětného nemovitého majetku. Jen pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že nová právní úprava provedená zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti 1. ledna 2014, v podstatě zachovala uvedené základní principy smluvního zastoupení shodně – srov. §441 citovaného zákona.
Ústní dohodu o prodeji pozemků za určenou cenu, tj. vyšší než byla cena pořizovací, uzavřenou mezi obviněným a Ing. L. K., předsedou představenstva společnosti NOKINA, a. s., lze obsahem i účelem podřadit pod institut příkazní smlouvy podle §724 občanského zákoníku. Jak již bylo naznačeno, jednalo se o dvoustranný právní úkon, kterým se příkazník zavázal, že pro příkazce obstará nějakou věc nebo vykoná jinou činnost. Z tehdy účinného občanského zákoníku nebyla pro tuto smlouvu předepsána písemná forma. Bylo ji tudíž možné uzavřít i ústně, k čemuž došlo i v případě obviněného. Ten totiž sice obdržel plnou moc od zástupců poškozené společnosti NOKINA, a. s., avšak za účelem naplnění dohody o jednání v zájmu této společnosti, tj. prodat předmětné pozemky s co nejvyšším možným ziskem. Konkrétní instrukce k jednání byly obviněnému sděleny ústně, jak vyplývá ze shodných výpovědí svědků Ing. L. K., JUDr. L. Ž. a rovněž Ing. V. K. Konkrétní plnou moc udělenou obviněnému tak bylo nutné chápat jako jednostranný neadresovaný úkon příkazce, jímž vůči třetím osobám osvědčoval, že příkazník je oprávněn jej zastupovat. Nelze proto souhlasit s dovolatelem, pokud plnou moc chápe jako dvoustranný právní úkon, z něhož byl oprávněn k majetkovým dispozicím s předmětnými pozemky. Fakt, že byl příkazník srozuměn s tím, že má obstarat určitou záležitost příkazce, nevyplýval z plné moci ani z jejího přijetí, ale z příkazní smlouvy, pro niž zákon účinný v době spáchání činu nepředepisoval písemnou formu (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. §460 až 880. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, str. 2196 a násl.).
Z hlediska trestní odpovědnosti obviněného proto není podstatné, pokud soudy vycházely ze závěru, že plná moc nebyla zástupci poškozené společnosti výslovně odvolána, neboť výsledky provedeného dokazování jednoznačně svědčí o změně ústní dohody mezi zúčastněnými stranami tak, aby obviněný neprodával předmětné pozemky. Proto je popis skutku ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku naprosto dostatečný pro vyjádření skutkových okolností významných z hlediska naplnění objektivní i subjektivní stránky přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, spočívající v jednání proti vůli příkazce a srozuměním obviněného, že uzavřením kupní smlouvy se společností NEBEL s. r. o. jedná v rozporu s pokyny zástupců společnosti NOKINA, a. s., a současně se zájmy této společnosti, pokud prodejní cena byla téměř třikrát nižší, než cena tržní. Navíc podle listinných důkazů založených v trestním spise byla pořizovací cena předmětných pozemků prakticky stejná, resp. vyšší než za niž prodával obviněný. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že v dané věci rozhodovaly soudy výrazně ve prospěch obviněného, pokud zjištěný skutek posoudily jako přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, neboť provedené důkazy nasvědčovaly spáchání trestného činu zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, event. podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, pro který byl ostatně obviněný žalován. Soudy tak výrazně ve prospěch obviněného hodnotily provedené důkazy, např. výpověď zástupce kupující společnosti svědka V. P., který si u hlavního líčení již „nevybavil“ komu předával kupní cenu, ačkoli současně předložil písemný doklad o jejím převzetí podepsaný obviněným Mgr. J. T. (viz č. l. 283 trestního spisu). Stejným způsobem soudy přistoupily k otázce, jež se stala předmětem dokazování, a to odvolání plné moci obviněnému. Všichni shora jmenovaní svědci shodně popisovali okolnosti a důvody, které je vedli ke ztrátě důvěry v obviněného, a proto s ním chtěli ukončit spolupráci na prodeji nemovitostí. Jejich výpovědi jsou potvrzovány také listinnými důkazy o korespondenci směřované vůči obviněnému, jejímž obsahem bylo odvolání plné moci (srov. č. l. 156, 256-7 trestního spisu). Nakonec i chování obviněného není pro Nejvyšší soud jinak pochopitelné než jako svévolné a popírající skutečnou vůli osob, jimiž byl původně zmocněn k prodeji pozemků, pokud i přes již existující neshody mezi ním a slyšenými svědky uzavřel kupní smlouvu se společností NEBEL s. r. o. a dokonce nepředal kupní cenu do majetku společnosti NOKINA, a. s., jíž jako vlastníku náležela.
Není totiž pravdou, jak obviněný ve svém dovolání tvrdí, že by ke konfliktům se zástupci poškozené společnosti došlo až po uskutečnění prodeje pozemků. Jak správně konstatoval i nalézací soud na straně 5 svého rozsudku, to, že obě strany byly ve sporu již od podzimu roku 2009, lze dovodit například z vyjádření Ing. L. K. (č.l. 249) a čestného prohlášení samotného obviněného (č.l. 248), které byly adresovány Katastrálnímu úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – východ. Neshody totiž vznikly v důsledku podobného jednání obviněného, který, taktéž na základě plné moci, prodal pozemky původně ve vlastnictví společnosti NAKIETA a. s. (se stejnými zástupci jako společnost NOKINA, a. s.) za pouhých 5 % jejich tržní ceny.
Obviněný se ve svém dovolání ohradil i proti ceně pozemků stanovené ve znaleckém posudku Ing. Josefa Skřivánka (č.l. 43 trestního spisu). Těmito výhradami se, byť stručně, zabýval již odvolací soud na straně 4 svého rozhodnutí. Vzhledem k charakteru těchto pozemků a způsobu jejich oceňování nemá ani Nejvyšší soud nejmenší pochybnost o správnosti znaleckého výpočtu, který se stal podkladem pro určení výše způsobené škody. Pouze nad rámec dovolání je vhodné připomenout dovolateli, že co se týče ceny těchto nemovitostí, nelze nechat bez povšimnutí, že pozemky o celkové rozloze téměř 184.000 m2, které společnost NOKINA, a. s. pořídila za cenu kolem 700.000,- Kč, jak vyplývá z vyjádření JUDr. L. Ž. (viz protokol o výslechu svědka mimo hlavní líčení – č.l. 427) , který byl jejím 50 % akcionářem, byly prodány za cenu o více jak polovinu nižší. Takový výsledek dispozic s nemovitým majetkem byl však naprostým popřením důvodu, pro který byla vůbec společnost NOKINA, a. s. založena, tj. dosažení zisku následným prodejem nemovitého majetku z jejího vlastnictví, jak vyplynulo z vyjádření JUDr. L. Ž. Pokud by došlo k prodeji pozemků za cenu 30,- Kč za m2, která byla podle svědeckých výpovědí mezi stranami ústně sjednána, společnost NOKINA, a. s. by obdržela téměř 6 milionů korun. Ve skutečnosti obviněný uzavřel kupní smlouvu s cenou pozemků 374.000,- Kč, tedy za cenu pouhé 2,- Kč za m2. Nakonec argumentaci obviněného, že pozemky byly prodány za cenu v tehdejší době obvyklou, vyvrací následný (ve velmi krátkém časovém úseku) prodej, jímž společnost NEBEL s. r. o. za tytéž pozemky obdržela od nového nabyvatele – společnosti MDO real, s. r. o. částku téměř trojnásobnou, tedy 919.025,- Kč.
Nejvyšší soud tak neshledal žádnou v dovolání tvrzenou vadu v hmotně právním posouzení skutkových zjištění soudů nižších stupňů, dovolání obviněného Mgr. J. T. z větší části ani neodpovídalo uplatněnému dovolacímu důvodu, a pokud ano, jednalo se o námitky zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tř. ř., aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení jemu předcházejícího. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. února 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová