ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.1418.2013.1
sp. zn. 5 Tdo 1418/2013-48
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. února 2014 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného J. Š., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 3 To 390/2013 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 67/2013, takto:
Z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce se podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušují usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 3 To 390/2013 a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 5. 2013, sp. zn. 6 T 67/2013.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Českých Budějovicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích svým usnesením ze dne 31. 5. 2013, sp. zn. 6 T 67/2013 zastavil podle §314c odst. 1 písm. b) tr. ř. z důvodu §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. trestní stíhání obviněného J. Š. pro skutky kvalifikované jako přečin poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 tr. zákoníku.
Prvního přečinu se měl obviněný dopustit ve stručnosti tím, že jako jednatel a společník společnosti MYČKA MERCURY s. r. o. se záměrem zmařit uspokojení věřitelů této společnosti, vědom si pravomocného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 13 Cm 1520/2009, jímž byla jmenované společnosti uložena povinnost zaplatit společnosti SOS – K. stavebně obchodní spol. s r. o. částku ve výši 200 270,- Kč, uzavřel dne 26. 3. 2010 kupní smlouvu za prodávající společnost MYČKA MERCURY s. r. o. a společností Autocentrum RK cb s. r. o. jako kupujícím o prodeji zařízení myčky osobních vozidel v obchodním centru Merkury v Č. B. za cenu 1 200 000,- Kč, která mu byla uhrazena ve čtyřech splátkách do 16. 4. 2010, čímž zmařil uspokojení pohledávek nejméně osmi ve výroku vyjmenovaných věřitelů.
Přečinu podle §254 odst. 1 tr. zákoníku se pak opět ve zkratce měl dopustit ve stejném postavení v obchodní společnosti MYČKA MERCURY s. r. o. vědom si svých zákonných povinností statutárního orgánu a se záměrem zastření skutečného hospodářského stavu uvedené společnosti a snaze vyhnout se splacení finančních závazků společnosti poté, co byl ukončen smluvní vztah se společností DAFI CZ s. r. o., jež zpracovávala účetnictví pro firmu MYČKA MERCURY s. r. o., v době od 1. 4. 2010 nevedl účetnictví posledně jmenované společnosti, ani nezajistil, aby bylo vedeno jiným subjektem (zpracovatelem), zejména pak hlavní knihu a peněžní deník, přičemž nezaevidoval ani přijetí hotovostních splátek po 300 000,- Kč uhrazených v termínech 26. 3., 2. 4., 9. 4. a 16. 4. 2010 na úhradu za prodané zařízení myčky osobních vozidel, čímž znemožnil zjištění reálné ekonomické situace společnosti MYČKA MERCURY s. r. o. a ohrozil tak nejméně vymožení pohledávky společnosti SOS K., stavebně obchodní spol. s r. o. ve výši 200 278,- Kč.
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích podal proti citovanému usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích stížnost, o které rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 3 To 390/2013 tak, že ji zamítl jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Usnesení krajského soudu napadl dovoláním nejvyšší státní zástupce a to v neprospěch obviněného. Svůj mimořádný opravný prostředek nejvyšší státní zástupce opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí opravného prostředku proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. c) tr. ř., přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
Důvodem k zastavení trestního stíhání obviněného J. Š. bylo jeho další trestní stíhání probíhající u Krajského soudu v Českých Budějovicích pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Soud prvního stupně se opíral o rozsudek vyhlášený v této věci dne 10. 5. 2013, sp. zn. 16 T 53/2012, v němž byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu pěti let se stanovením dohledu. Okresní soud v Českých Budějovicích odkázal na zásady rychlosti a hospodárnosti trestního řízení, které upřednostnil s tím, že v úvahu přichází uložení souhrnného trestu obviněnému a s ohledem na trestní sazby obou přečinů a zločinu podvodu, považoval soud za dostatečný již uložený trest, byť nepravomocný. Soud druhého stupně odůvodnil zamítnutí podané stížnosti tím, že horní sazba u obou stíhaných přečinů činí dva roky, přičemž ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 16 T 53/2012 obviněnému i nadále hrozí trest odnětí svobody v zákonné sazbě §209 odst. 5 tr. zákoníku stanovené od pěti do deseti let. Soud vyslovil přesvědčení, že s ohledem na okolnosti spáchání obou přečinů hrozí obviněnému uložení jen mírně přísnějšího souhrnného trestu, event. přichází v úvahu i upuštění od uložení souhrnného trestu. Proto označil rozhodnutí o zastavení trestního stíhání obviněného soudem prvního stupně za správné.
Podle nejvyššího státního zástupce již soud prvního stupně ve svém rozhodnutí dostatečně nezohlednil především účel trestního řízení, jak je vyjádřen v ustanovení §1 odst. 1 tr. ř. a naopak přecenil potrestání obviněného v označené trestní věci týkající se zločinu podvodu, v němž navíc byl v době rozhodování okresního soudu vyhlášen sice odsuzující rozsudek, avšak nenabyl právní moci. Navíc byl obviněnému uložen trest odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby s podmíněným odkladem. Při rozhodování o případné neúčelnosti trestního stíhání ve smyslu §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. je nutné vycházet nejen z porovnání trestních sazeb za jednotlivé trestné činy, pro který je obviněný stíhán, ale jako předběžnou otázku je nutné posuzovat i výši trestu, která konkrétnímu obviněnému skutečně hrozí a to při zkoumání hledisek pro ukládání trestu, jak je vymezuje ustanovení §39 tr. zákoníku. V posuzované trestní věci je obviněný J. Š. sice ohrožen trestem odnětí svobody v maximální výměře dvou let a v souběžném trestním stíhání za zločin podvodu sazbou od pěti do deseti let, avšak nalézací soud využil možnosti mimořádného snížení trestu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku a navíc výkon trestu ještě podmíněně odložil. Nejvyšší státní zástupce připustil, že pokud by byl obviněný odsouzen v základní sazbě trestu odnětí svobody a byl by to trest spojený s omezením osobní svobody, akceptoval by i napadené rozhodnutí o zastavení trestního stíhání za dva přečiny.
Jinak se dovolatel domnívá, že soudní rozhodnutí v dané věci lze označit minimálně za předčasná především proto, že nelze spekulovat o možném zpřísnění trestu v odvolacím řízení, které v době podání dovolání neprobíhalo, dokonce nebyl vyhotoven ani písemný rozsudek. Odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu vydané ve věci sp. zn. 5 Tdo 800/2011 bylo nutné se zabývat reálností očekávaného trestu i z časového hlediska, tj. porovnat stav trestních řízení v probíhajících trestních věcech a zjistit, ve které z nich lze očekávat vydání pravomocného odsuzujícího rozhodnutí a uložení významnějšího trestu. Navíc u obviněného se zejména soud druhého stupně náležitým způsobem nevypořádal s důvodnými námitkami podané stížnosti, týkajícími se předcházející trestné činnosti obviněného J. Š., jež byla rovněž majetkového charakteru, byť podmíněný trest odnětí svobody nevykonal, neboť toto odsouzení bylo amnestováno rozhodnutím prezidenta republiky z 1. ledna 2013. Především však příslušný státní zástupce ve své stížnosti poukázal na téměř pětiletou dobu páchání podvodného jednání obviněným, přičemž stíhaných přečinů se měl dopustit souběžně s podvody a v podstatě se jedná o trestnou činnost související, neboť jí zakrýval skutečný stav svého podnikání před dalšími osobami, od nichž vylákal pod nepravdivými záminkami poměrně značné finanční částky. Poškozoval tedy nejen věřitele vlastní, tj. sebe jako fyzické osoby podvodným jednáním, ale žalovanými přečiny měl spáchat škodu i věřitelům obchodní společnosti MYČKA MERCURY s. r. o.
Za této situace nebyly podle nejvyššího státního zástupce splněny zákonné podmínky pro zastavení trestního stíhání obviněného J. Š., proto jsou naplněny důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Soud druhého stupně pak uvedenou vadu nenapravil, zamítl řádný opravný prostředek proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. c) tr. ř., je tudíž dán i důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích i jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích, a aby přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že nejvyšší státní zástupce podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], učinil tak včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. c) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
Nejvyšší soud shledal podané dovolání důvodným a to po přezkoumání napadeného rozhodnutí i jemu předcházejícího řízení podle 265i odst. 3, 4 tr. ř.
Samosoudce Okresního soudu v Českých Budějovicích zastavil trestní stíhání obviněného J. Š. z důvodu §172 odst. 2 písm. a) tr. ř., tj. proto, že trest, k němuž může trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne. Jak již bylo citováno v dovolání nejvyššího státního zástupce, soud prvního stupně využil zákonné možnosti nekonat hlavní líčení v této věci a zastavil trestní stíhání obviněného s ohledem na trest, který mu byl uložen ve věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 53/2012 ve výměře tří roků a jeho výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let za současného stanovení dohledu. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že samosoudce upřednostnil zásady hospodárnosti a rychlosti řízení vedeného proti obviněnému za uvedené přečiny a trest uložený mu za sbíhající se trestnou činnost ve výměře tří let považoval za dostatečný s tím, že trest jemu hrozící v předmětné trestní věci by byl bezvýznamný vedle trestu již uloženého. S ohledem na stav řízení v jiné věci, v níž v době jeho rozhodování nebyl ani vyhotoven písemný rozsudek, by bylo nutné z důvodu potřeby ukládat souhrnný trest vyčkat nabytí právní moci vyhlášeného odsuzujícího rozsudku, navíc bez výhledu významnější sankce, než k jaké byl již byť nepravomocně odsouzen.
Soud druhého stupně v napadeném usnesení, zdůraznil, jak konstatoval dovolatel, správně, že hlavním hlediskem pro použití ustanovení §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. musí být naplnění účelu trestu (jen pro upřesnění Nejvyšší soud dodává, že trestní zákoník již účel trestu neupravuje). Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně přitom citoval část právní věty z rozhodnutí publikovaného pod č. 36/1970 Sb.-I., jež mj. stanoví, že při rozhodování o zastavení trestního stíhání z citovaného důvodu je nutné vždy porovnávat nejen trestní sazby za jednotlivé činy, pro něž je obviněný stíhán, ale také tresty, „které by měly být podle jednotlivých kritérií za tyto trestné činy uloženy“. S ohledem na sbíhající se zločin podvodu s oběma přečiny odvolací soud vycházel z toho, že u obviněného přichází v úvahu uložení souhrnného trestu, který by jen nepatrně převyšoval trest již uložený, nebo trest, který jej podle očekávání postihne, event. také upuštění od uložení souhrnného trestu. Současně konstatoval, že s ohledem na stav souběžného řízení, které není dosud pravomocně skončeno, obviněnému J. Š. nadále hrozí uložení trestu odnětí svobody v sazbě od pěti do deseti roků.
Z citovaných odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je zřejmé, že jejich úvahy vedoucí k ukončení trestního stíhání obviněného pro přečiny nejsou založené na shodné představě o druhu, resp. výměře trestu, ačkoli shledaly podmínky pro zastavení trestního stíhání odkazem na trest odnětí svobody uložený pod dolní hranicí zákonné trestní sazby, jehož výkon byl podmíněně odložen. Soud druhého stupně pak nevyloučil možnost uložení trestu odpovídající zákonné trestní sazbě tj. v rozpětí od pěti do deseti let. Již tento rozpor naznačuje důvodnost podaného dovolání, v němž je napadené rozhodnutí označeno za předčasné. Nejvyšší státní zástupce v dovolání dokonce vyjádřil možný souhlas se zastavením trestního stíhání za přečiny, pokud by však obviněnému byl za zločin podvodu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v sazbě stanovené v §209 odst. 5 tr. zákoníku. Soud druhého stupně se však podrobněji nezabýval okolnostmi, které vedly senát 16 T Krajského soudu v Českých Budějovicích k použití ustanovení o mimořádném snížení trestní sazby podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, z odůvodnění napadeného usnesení není zřejmé, zda měl v době svého rozhodování k dispozici opis příslušného rozsudku, a lze s největší pravděpodobností předpokládat, že nikoli, neboť v trestním spise je založen pouze opis protokolu o konání hlavního líčení, na jeho konci byl tento rozsudek vyhlašován bez opisu jeho písemného vyhotovení.
Podle zjištění Nejvyššího soudu ani v době konání dovolacího řízení nebyla předmětná věc předložena odvolacímu soudu k projednání případných odvolání ve věci 16 T 53/2012, bylo doručováno opravné usnesení a proto si Nejvyšší soud vyžádal jen opis rozsudku s opravným usnesením. Přitom zjistil, že obviněný byl odsouzen za to, že v průběhu let 2006 až do začátku roku 2011 vylákal pod nepravdivými záminkami většinou od svých blízkých známých finanční částky v celkové výši 17 587 846,- Kč, které dosud nevrátil. Důvody mimořádného snížení trestu shledal soud jednak v jednání samotných poškozených a jejich do určité míry shovívavém postoji k obviněnému nejen při poskytování půjček, ale i po zahájení trestního stíhání. Současně zdůraznil nedostatečnou opatrnost poškozených při předávání peněz, neboť většina z nich znala výdělkové i majetkové poměry obviněného, event. měla možnost si příslušné informace opatřit alespoň v určité míře informační hodnoty. Soud přihlédl také k obviněným proklamované snaze vrátit škodu, kterou způsobil, k čemuž bude mít lepší podmínky při pobytu na svobodě. Za účelem ověření tvrzení obviněného a zajištění určité kontroly mu soud podle §85 odst. 2 tr. zákoníku uložil povinnost, aby v průběhu zkušební doby v rámci výkonu dohledu dokladoval probačnímu úředníkovi osobní, majetkové a výdělkové poměry a současně způsob a výši náhrady způsobené škody, jak vyplývá z usnesení o opravě ze dne 10. 1. 2014, sp. zn. 16 T 53/2012, (ačkoli na jiném místě svého rozsudku soud konstatoval, že „dosud obžalovaný ani symbolickým způsobem nepočal způsobenou škodu hradit“ – viz str. 31 rozsudku ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 16 T 53/2012.)
V rámci posuzování naplnění podmínek pro využití zákonné výjimky z povinnosti orgánů činných v trestním řízení konat trestní řízení proti pachatelům všech trestných činů, o nichž se dozví je důležité zkoumat konkrétní okolnosti v konkrétní trestní věci, v níž soud uvažuje o aplikaci této zákonné výjimky. Ustanovení §172 obsahuje jednak obligatorní podmínky zastavení trestního stíhání v odstavci prvním a ve druhém pak vyjmenovává okolnosti, za nichž může státní zástupce ukončit probíhající stíhání obviněné osoby /soudy tak činí za použití §223 odst. 2 tr. ř. v senátních věcech a §314c odst. 1 písm. b) tr. ř. ve věcech, v nichž rozhoduje samosoudce/. Z již citované formulace jedné z alternativ, jež je založena na vyřešení předběžné otázky spočívající v tom, zda trest již uložený nebo očekávaný za jiný skutek v jiné věci bude dostatečný k naplnění účelu trestních sankcí ve smyslu obecných zásad zakotvených v ustanoveních §§36 až 38 tr. zákoníku založených na jednotě generální a individuální prevence, jež v sobě zahrnuje jednak postih samotného pachatele ale i ochranu společnosti před pácháním trestné činnosti, jakož i poskytnutí určitého zadostiučinění osobám poškozeným při respektování zásady subsidiarity trestní represe výslovně upravené v §38 odst. 2 tr. zákoníku.
Odůvodnění:dovolání nejvyššího státního zástupce naprosto správně poukazuje na dlouhou dobu páchání majetkové trestné činnosti obviněného, který z velké části vkládal vylákané finanční částky do hazardu, přičemž k neoprávněnému opatření dalších peněz využil také svého postavení v obchodní společnosti MYČKA MERCURY s. r. o., a rovněž se obohatil na úkor jejích věřitelů, což se snažil zakrýt v účetnictví. Uvedená souvislost protiprávních jednání, o nichž se vedou samostatná trestní řízení, nebyla dosud soudy vůbec zohledněna, ani jeho předcházející odsouzení za majetkový trestný čin, byť se na ně vztahovalo rozhodnutí prezidenta republiky z 1. 1. 2013 o amnestii.
Na podporu již vyslovených argumentů dovolatele, s nimiž Nejvyšší soud souhlasí, je možné dodat, že dosavadní soudní praxe v judikatuře obecně nevylučuje možnost použít ustanovení §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. v případech vícečinného souběhu souběžně stíhaných trestných činů, kdy lze očekávat uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, který by jen nepatrně převyšoval trest již uložený, event. není vyloučena možnost upustit od uložení souhrnného trestu podle §44 tr. zákoníku (srov. rozhodnutí publikovaná pod č. III/1964 a 48/1978 Sb. rozh. trestních). Vždy je však nutné důsledně respektovat výjimečnost institutu zastavení trestního stíhání podle tohoto ustanovení, které vede k meritornímu skončení věci bez vyslovení sankce pachateli protiprávního jednání. Za situace, která nastala u obviněného J. Š. však soudy obou stupňů neměly náležitý podklad pro své úvahy o použití citovaného ustanovení, neboť vycházely z dosud nepravomocně uložené trestní sankce. Navíc, jak bylo uvedeno, soudy se poměrně výrazně odlišovaly v názoru na předpokládaný trest, který obviněného postihne v jiné věci a zejména soud druhého stupně se fakticky nijak nevypořádal s možností, kdy obviněnému nebude v odvolacím řízení trest zpřísněn, jak přitom naznačoval. Nejvyšší soud nezná důvody, které vedou senát 16 T Krajského soudu v Českých Budějovicích k prodlužování porozsudkové agendy a brání mu předložit věc odvolacímu soudu, nicméně je nutné vycházet z faktického stavu. Za této situace se rozhodnutí o zastavení trestního stíhání obviněného J. Š. v této trestní věci jeví jako předčasné právě s přihlédnutím ke stavu řízení v jiné věci a především při existenci velké nejistoty o způsobu, jakým odvolací Vrchní soud v Praze eventuelně rozhodne. Bez obsahu trestního spisu Nejvyšší soud nemá možnost ověřit, jestli vůbec podal příslušný státní zástupce ve sbíhající se trestní věci odvolání v neprospěch obviněného a zda mu tudíž hrozí uložení přísnějšího trestu. Rozhodnutí soudů obou stupňů je tudíž nutné označit za minimálně předčasná, a pokud vycházela z dosud nepravomocně uloženého trestu ve věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 53/2012, především nepřesvědčivá. Soudy se v napadených rozhodnutích v podstatě nezabývaly všemi okolnostmi významnými z hlediska zákonných hledisek pro ukládání trestu, jak jsou upravena v §39 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265k odst. 1 tr. ř zrušil usnesení soudů obou stupňů, neboť dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. l) a f) tr. ř. byly naplněny. Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. mohl Nejvyšší soud své rozhodnutí učinit v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. února 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová