ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.153.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 153/2014-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 2. 2014 o dovolání, které podal obviněný J. B., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. 9 To 192/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 5 T 55/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 5 T 55/2010, uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), který spáchal ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §173 odst. 1 a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 16. 3. 2011, sp. zn. 7 T 170/2010, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. 7 To 204/2011, a zrušena byla i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušený výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Podle §75 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest zákazu pobytu v okrese Ch. v trvání 6 let.
Obviněný J. B. se dopustil zločinu loupeže společně s jinými pěti odsouzenými spolupachateli a s dalšími neztotožněnými osobami tím, že dne 8. 5. 2010 ve večerních hodinách v Ch. v baru Victoria na E.ulici č. …, kam jeden ze spoluobviněných přivedl poškozené S. M., a S. E., občany Spolkové republiky Německo, s tvrzením, že jim zde prodá marihuanu, obvinění pak využili své početní přesily, zablokovali východ, oddělili poškozené od sebe a vyhrožovali jim zbitím, čímž je přinutili k vydání finanční hotovosti ve výši 215 euro. Prvního ze jmenovaných poškozených, který nechtěl uposlechnout obviněné, navíc tito chytili za paže, osahávali ho a sami mu vytáhli peněženku z kapsy. Obviněný J. B. participoval na popsaném jednání tím, že blokoval dveře vedoucí do baru, držel poškozeného S. M. za paže, hrozil mu zbitím a převzal od něj částku 50 euro a od poškozeného S. E. převzal peněženku.
Krajský soud v Plzni, který rozhodoval o odvolání obviněného J. B. podaném proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Chebu, rozsudkem ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. 9 To 192/2012, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl. Obviněného odsoudil podle §173 odst. 1 a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon ho zařadil podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 16. 3. 2011, sp. zn. 7 T 170/2010, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. 7 To 204/2011, a zrušena byla i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušený výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Jiný druh trestu nebyl obviněnému uložen.
Obviněný J. B. podal prostřednictvím své obhájkyně proti tomuto rozsudku odvolacího soudu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle názoru obviněného soudy nižších stupňů chybně postavily svá skutková zjištění na procesně nepoužitelných výpovědích poškozených ze dne 10. 5. 2010, tedy z doby předcházející zahájení trestního stíhání. Obviněný se domnívá, že tyto výpovědi nelze považovat za neodkladné nebo neopakovatelné úkony, protože poškození se posléze opakovaně dostavili k hlavnímu líčení. Jak dále obviněný zdůraznil, odvolací soud se opomněl zabývat jeho výtkami proti věrohodnosti svědka P. K., který byl v rozhodné době pod vlivem drog a u něhož nelze vyloučit, že se osobně podílel na útoku proti poškozeným, takže má důvod nevypovídat pravdivě. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby odvolacímu soudu přikázal ve věci znovu jednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil Nejvyššímu soudu pouze tolik, že po seznámení s obsahem dovolání se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný J. B. opírá své dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K výkladu tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že je dán především tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obviněný J. B. však ve svém dovolání nevytýká soudům nižších stupňů žádné pochybení při výkladu a použití hmotného práva ve výše vyloženém smyslu, protože neuvádí, podle jakého jiného ustanovení trestního zákoníku měl být posouzen jím spáchaný skutek, ani nijak nekonkretizuje, které zákonné znaky zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným, nebyly naplněny. Obviněný totiž v podstatě nesouhlasí jen se skutkovými zjištěními, k nimž ve věci dospěly soudy nižších stupňů, a s provedenými důkazy a jejich hodnocením. O výlučně procesní (nikoli hmotně právní) povaze jeho námitek ostatně svědčí i tvrzení obviněného, že původní usvědčující svědecké výpovědi poškozených byly opatřeny ještě před zahájením trestního stíhání a že nemohou mít povahu neodkladných nebo neopakovatelných úkonů, protože poškození byli poté vyslechnuti jako svědci i u hlavního líčení. Navíc obviněný zpochybnil věrohodnost jednoho ze svědků (P. K.) a vytkl soudům nižších stupňů, že jeho výpověď nesprávně posoudily a zhodnotily. Takové námitky se ovšem nijak netýkají právního posouzení toho skutku, který je obsažen ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ani jiného hmotně právního posouzení, což potvrzuje i skutečnost, že obviněný v této souvislosti nepoukázal na žádné ustanovení hmotného práva, jež mělo být porušeno, ale argumentuje výlučně poukazem na procení instituty upravené v trestním řádu, a to pokud jde o neodkladné nebo neopakovatelné úkony (§158a a §160 odst. 4 tr. ř.) a hodnocení výpovědi svědka (§2 odst. 6, §97 a násl. tr. ř.).
Lze tedy shrnout, že obviněný J. B. podřadil pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitky, které mu vůbec neodpovídají, jelikož jsou založeny výhradně na zpochybnění správnosti hodnocení důkazů z hlediska jejich procesní použitelnosti nebo věrohodnosti soudem prvního stupně i odvolacím soudem. Navíc stejné námitky obviněný již dříve uplatnil v podaném odvolání a odvolací soud se s nimi ve svém rozhodnutí dostatečně přesvědčivým způsobem vypořádal (viz s. 14 a 15 napadeného rozsudku).
Zcela nad rámec podaného dovolání i uplatněného dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná k tvrzení obviněného ohledně údajné procesní použitelnosti výpovědí poškozených ze dne 10. 5. 2010, že neodkladnost úkonu se posuzuje k okamžiku zahájení trestního stíhání, zatímco neopakovatelnost úkonu se posuzuje z pohledu řízení před soudem. V daném případě poškození – cizinci vracející se do svého domovského státu – oznámili policistům, že byli napadeni neznámými pachateli. K zahájení trestního stíhání konkrétních osob mohlo dojít až poté, co poškození popsali útočníky a označili je na předložených fotografiích zachycujících osoby odpovídající udávanému popisu. Jinak řečeno, neodkladnost úkonů zpochybňovaných dovolatelem spočívala v tom, že informace nutné k zahájení trestního stíhání v této trestní věci nebylo možné získat jinak, než právě výslechem poškozených a s nimi provedenou rekognicí podle fotografií, která je z povahy věci úkonem neopakovatelným. Výslechy i rekognice proběhly způsobem odpovídajícím trestnímu řádu a v přítomnosti soudce, který garantoval zákonnost jejich provedení (§158a tr. ř.). Skutečnost, že poškození se posléze osobně dostavili k soudu prvního stupně, aby učinili svědecké výpovědi u hlavního líčení, neovlivnila procesní použitelnost jejich dřívějších výpovědí. Soud prvního stupně nepochybil, když v hlavním líčení dne 19. 1. 2011 poté, co si poškození vzhledem k časovému odstupu od spáchání činu, jehož obětí se stali, nedokázali spontánně vybavit podrobnosti jednání pachatelů, přečetl protokoly zachycující dřívější výpovědi poškozených a průběh provedené rekognice. Soud přitom postupoval správně podle speciálního ustanovení §211 odst. 2 písm. b) tr. ř., neboť šlo o úkony neodkladné a zčásti i neopakovatelné.
K posouzení výpovědi svědka P. K. z hlediska její pravdivosti a věrohodnosti Nejvyšší soud pouze stručně poukazuje na ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. zakotvující zásadu volného hodnocení důkazů nejen jednotlivě, ale i v souhrnu v rámci dalších důkazů. V daném případě soudy obou stupňů posuzovaly svědeckou výpověď jmenovaného svědka i v kontextu s dalšími provedenými důkazy, a jelikož obsahově souhlasila s výpověďmi poškozených, o jejichž pravdivosti není důvod pochybovat, logicky ji označily za věrohodnou.
Po zjištění, že dovolání obviněného J. B. se opírá o důvody, které nepatří do okruhu dovolacích důvodů vymezených ustanovením §265b tr. ř., Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl podané dovolání. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení.
V Brně dne 19. 2. 2014
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y
Vyhotovila:
JUDr. Pavla A u g u s t i n o v á