ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.154.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 154/2014-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 2. 2014 o dovolání obviněného F. N., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. 11 To 293/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 114/2012, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. 11 To 293/2013, a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 9. 2013, sp. zn. 6 T 114/2012.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Hradci Králové přikazuje , aby věc obviněného F. N. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný F. N. byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 9. 2013, sp. zn. 6 T 114/2012, uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“) a odsouzen podle §147 odst. 1, §67 odst. 2 písm. b), odst. 3 a §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 15 000 Kč (50 denních sazeb ve výši 300 Kč). Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému podle §69 odst. 1 tr. zákoníku uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Okresní soud dále rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému F. N. povinnost nahradit škodu 50 648 Kč Vojenské zdravotní pojišťovně, pobočka Hradec Králové jako náhradu nákladů léčení poškozené J. J.
Podle skutkových zjištění nalézacího soudu spáchal obviněný přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku stručně uvedeno tak, že dne 2. 8. 2011 kolem 16.50 hodin v katastru obce L. na křižovatce silnice ..... třídy č. .... a pozemní komunikace vedoucí od obce Ž. jako řidič motocyklu jedoucí povolenou rychlostí po hlavní pozemní komunikaci nesprávně a neadekvátně reagoval na přítomnost a pohyb cyklistky J. J., která vjela do křižovatky z vedlejší silnice asi 5 vteřin před střetem v okamžiku, kdy byl od ní vzdálen přibližně 92,3 metrů. Nesprávnost a neadekvátnost reakce obviněného na vzniklou dopravní situaci spočívala v tom, že ačkoli mu podélná vzdálenost od cyklistky umožňovala účinně střetu zabránit, aniž by sebe ohrozil náhlou změnou směru nebo rychlosti, zareagoval opožděně, rychlost výrazně nezpomalil a cyklistku začal objíždět zprava, v důsledku čehož došlo ke střetu motocyklu s cyklistkou, která utrpěla četná poranění, z nichž nejzávažnější bylo poškození pravé plíce mající charakter těžké újmy na zdraví.
Krajský soud v Hradci Králové, který rozhodoval jako soud odvolací, usnesením ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. 11 To 293/2013, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné.
Obviněný F. N. prostřednictvím obhájce JUDr. Jana Malého napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, které formálně podřadil pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Citovaný dovolací důvod obviněný F. N. spatřoval v tom, že byl uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti pouze za to, že podle skutkových zjištění okamžitým brzděním nezabránil střetu s cyklistkou a učinil úhybný manévr podjetí zprava namísto předjetí zleva, ačkoli prokazatelně cyklistka vjela do křižovatky z vedlejší silnice v okamžiku, kdy on přijížděl povolenou rychlostí po hlavní silnici a byl pro ni registrovatelným (sama přiznává, že slyšela jeho motocykl), přičemž křižovatku projížděla způsobem, který u něj vzbudil mylný dojem, že ho viděla a vědomě mu umožňuje podjetí zprava. Podle dovolatele primárně zapříčinilo dopravní nehodu to, že cyklistka přijíždějící po vedlejší silnici mu nedala přednost v jízdě a tím ho přiměla reagovat v průběhu desetin vteřiny na hrozící střet. Obviněný F. N. na podporu svých argumentů, že ho nelze mít za viníka dopravní nehody, jejímž důsledkem bylo vážné poškození zdraví cyklistky, odkázal na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešící obdobnou problematiku, zejména na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008 sp. zn. 11 Tdo 639/2008, ve kterém Nejvyšší soud s odkazem na svou předcházející judikaturu přehledně shrnul zásady trestně právního řešení dopravních kolizí.
Nad rámec výše uvedeného dovolatel zpochybnil skutkové zjištění soudu prvního stupně, které není uvedeno ve skutkové větě, ale plyne z odůvodnění napadených rozhodnutí, že cyklistka před vjezdem do křižovatky zastavila. Zdůraznil, že o tom nebyl proveden žádný důkaz a znalci připustili i opačnou verzi jako věrohodnou. Navíc bylo bez pochybností prokázáno, že cyklistka byla pod vlivem alkoholu, což zřejmě ovlivnilo její způsob jízdy. Pokračovala totiž v jízdě křižovatkou po své trajektorii (tu zpětně nelze přesně zjistit, ale nejela nejkratší cestou a nepřejela hlavní silnici rovně), aniž by jakkoli zareagovala na přijíždějící motocykl. Obviněný F. N. zdůraznil, že nepředpokládal absenci její reakce na evidentně hrozící střet, proto se domníval, že mu záměrně jízdou vlevo blíže středu komunikace dává najevo, aby ji podjel zprava, takže na vzniklou situaci reagoval jediným logickým způsobem, a to úhybným manévrem k pravé krajnici s brzděním. Střetu tím ale nezabránil. Obviněný se v dovolání vyjádřil i k výpovědi svědka dopravní nehody J. H., řidiče osobního automobilu, který jel za ním po hlavní silnici, zastavil na místě nehody a přivolal záchrannou službu. Upozornil na to, že jmenovaný svědek mohl jen obtížně správně určit rozměrové vzdálenosti s ohledem na vlastní vzdálenost od místa nehody. Konečně dovolatel argumentoval tím, že se nepodařilo objasnit přesnou trajektorii cyklistky při jízdě přes křižovatku, takže nelze určit přesnou dobu, po kterou byla před střetem na hlavní silnici, ani přesné místo střetu, natož místo, odkud ji mohl vnímat.
Závěrem svého dovolání obviněný F. N. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové a sám ve věci rozhodl zprošťujícím rozsudkem.
Nejvyšší státní zástupce nevyužil svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a písemně se k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný F. N. podal dovolání jako oprávněná osoba, učinil tak prostřednictvím obhájce, včas a na správném místě, a dovoláním, které obsahuje trestním řádem stanovené nutné náležitosti, napadá rozhodnutí, proti němuž je tento mimořádný opravný prostředek obecně přípustný.
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný F. N. opřel jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vadu napadeného rozhodnutí tedy spatřoval v nesprávném právním posouzení skutku. V mezích tohoto dovolacího důvodu namítl nesprávnost právních závěrů soudů nižších stupňů o hlavní příčině nehody a poukázal na zavinění poškozené, jíž je nutné přičítat primárně odpovědnost za způsobení dopravní nehody a zranění jejích účastníků.
Nejvyšší soud mohl na podkladě hmotně právních námitek obviněného týkajících se zkoumání příčinné souvislosti a zavinění nejen k jednání ale též ke škodlivému následku přečinu přezkoumat podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené rozhodnutí i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
V posuzovaném případě spočívala dopravní nehoda podle skutkových zjištění soudů ve střetu motocyklu řízeného obviněným F. N. s cyklistkou na křižovatce hlavní silnice s vedlejší silnicí. Obviněný přijížděl nižší než povolenou rychlostí po hlavní silnici v okamžiku, kdy byl od křižovatky vzdálen přibližně 90 metrů a z pohledu časového asi pět vteřin, a cyklistka vjela do křižovatky z vedlejší silnice na hranici bezpečného odbočení (k tomuto zjištění srovnej závěry ústavního znaleckého posudku zpracovaného jako revizního posudku na žádost soudu prvního stupně znaleckým ústavem MBL CRASH Expert s. r. o.). Ke střetu došlo poté, co cyklistka stihla přejet pomyslný střed vozovky a najíždět do pravého jízdního pruhu, přičemž byla asi 1,5 m vzdálená od pravé krajnice (šířka vozovky je v daném místě asi pět a půl metrů). Obviněný cyklistku zaregistroval krátce před křižovatkou, začal brzdit a snažil se jí vyhnout zprava, neboť se (mylně) domníval, že jízdou blíže středu silnice mu cyklistka podjetí záměrně umožňuje. Ta ho však vůbec neregistrovala a pokračovala v jízdě směrem k pravé krajnici, takže za křižovatkou došlo k nárazu kola a přední levé části motocyklu. Obviněný F. N. měl možnost střetu zabránit tím, že by cyklistku na dostatečnou vzdálenost bezpečně předjel zleva. Poškozenou, sebe ani jiného účastníka silničního provozu by tímto manévrem neohrozil, protože v protisměru nejelo žádné vozidlo. On ji však registroval se zpožděním dvou tří sekund. Cyklistka přijíždějící motocykl vnímala sluchem, ale podle svých slov ho neviděla, což mohlo být způsobeno tím, že byl v zákrytu z téže strany přijíždějícího vozidla řízeného svědkem J. H. Toto vozidlo poškozená vnímala, měla ovšem za to, že je dostatečně vzdáleno tak, aby mohla provést vjetí na hlavní silnici. Pro úplnost je na místě zdůraznit, že nebylo blíže objasněno, zda a jaký vliv měl na rozhodování a vnímání cyklistky požitý alkohol. Prokazatelně bylo zjištěno, že v době nehody byla ve stavu střední opilosti, měla v krvi 1,13 g/kg etylalkoholu. Újma na zdraví poškozené odpovídá těžké újmě na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, neboť u ní došlo k poškození stěny pravé strany hrudníku pravé plíce, jež vedlo k bezprostřednímu ohrožení života. Rovněž obviněný F. N. byl zraněn, utrpěl tříštivou zlomeninu levé holení nohy s posunutím úlomků, tedy delší dobu trvající vážnou poruchu zdraví, která rovněž má charakter těžké újmy na zdraví podle §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku (srovnej k tomu závěry znaleckého posudku na č. l. 9 spisu).
Nejvyšší soud připomíná, že se v rámci své rozhodovací praxe již opakovaně vyjádřil k případům dopravních nehod, přičemž mj. zaujal zásadní stanovisko, že, dojde-li ke střetu vozidla jedoucího po hlavní silnici s dalším vozidlem vjíždějícím do křižovatky z vedlejší silnice, je zásadně vinen ten řidič, který nerespektoval stanovenou přednost v jízdě. Pokud k nehodě přispěl i řidič jedoucí ve vozidle po hlavní silnici, může jít z jeho strany nejvýše o spoluzavinění (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. 7 Tdo 1411/2006, ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 11 Tdo 639/2008, ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 7 Tdo 38/2009). Od této zásady se lze odchýlit jen výjimečně, pokud je např. na straně řidiče jedoucího po hlavní silnici zjištěna extrémní míra porušení pravidel silničního provozu (výrazné překročení povolené rychlosti). Současně platí, že ten, kdo dává při jízdě křižovatkou přednost vozidlům přijíždějícím po hlavní silnici, nemá povinnost dát přednost absolutně všem vozidlům, která v libovolné vzdálenosti od křižovatky vidí, ale pouze těm, která jsou natolik blízko, že vjetím jím řízeného vozidla do křižovatky by u řidičů jedoucích po hlavní vyvolalo nebezpečí nutnosti náhlé změny směru nebo rychlosti jízdy (srov. již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 11 Tdo 639/2008, také usnesení ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 5 Tdo 1173/2004 nebo rozhodnutí publikované pod č. 44/2000 Sb. rozh. tr.). Zmíněnou judikaturu lze analogicky vztáhnout i na střet řidiče motocyklu s cyklistou, neboť podle §1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o silničním provozu“) je i cyklista řidičem vozidla a to vozidla bezmotorového.
V posuzované trestní věci je tudíž zřejmé, že s ohledem na povinnost řidičů při jízdě křižovatkou ve smyslu §22 zákona o silničním provozu dát přednost v jízdě, je zřejmé, že závěr soudů o tom, že odpovědnost za střet má primárně obviněný F. N. s ohledem na to, jaký manévrovací způsob zvolil v průběhu několika vteřin daných mu k řešení hrozícího střetu s poškozenou, vyznívá nepřesvědčivě. Reálně naopak přichází v úvahu varianta, že prvotní a zásadní příčinou nehody byla skutečnost, že cyklistka, která přijela ke křižovatce po vedlejší silnici, jež byla označena dopravní značkou „Dej přednost v jízdě“, sice před vjezdem do křižovatky zastavila (tato její výpověď nebyla vyvrácena), ovšem chybně si vyhodnotila stávající dopravní situaci, která jí neumožňovala bezpečné projetí, a vjela do křižovatky, ačkoli jí nic nebránilo v tom, aby se zamýšleným odbočováním posečkala. Nakonec soudy obou stupňů přičítaly poškozené nesprávné chování účastníka silničního provozu s ohledem na konkrétní dopravní situaci těsně před nehodou. Soud prvního stupně ho zmiňuje na stránce 12 odůvodnění odsuzujícího rozsudku, odvolací soud na stránce 13 napadeného usnesení. Nejvyšší soud k uvedenému zjištění považuje za potřebné doplnit, že poškozená podle své výpovědi zaregistrovala na hlavní silnici přijíždějící osobní motorové vozidlo a ačkoli připustila, že „slyšela“ i zvuk motocyklu, nezaznamenala jej zrakem a také tato okolnost svědčí o jejím nedostatečném vyhodnocení dopravní situace před jím zamýšleným vjetím do křižovatky. Nejméně v tento okamžik tedy porušila povinnost dbát zvýšené opatrnosti při odbočování na křižovatce zakotvenou v ustanovení §21 odst. 1 silničního zákona.
Na druhé straně se Nejvyšší soud neztotožnil s výhradou dovolatele proti správnosti skutkového závěru, že poškozená před vjezdem do křižovatky zastavila, neboť o tom svědčí výpověď očitého svědka J. H., který poškozenou viděl ke křižovatce přijíždět. Zatímco část jeho výpovědi lze označit za spekulativní (tam, kde vypovídá o tom, kdy obviněný poškozenou asi spatřil a jakou jel rychlostí), v tomto bodě není důvod její výpovědní hodnotu snižovat, protože jde o svědka nemajícího vztah k žádnému z účastníků nehody. Ovšem z toho, že poškozená zastavila před křižovatkou, nelze v kontextu následujícího průběhu nehodového děje dovozovat, že vinu za dopravní nehodu nese primárně obviněný F. N., který na vzniklou situaci reagoval brzděním a úhybným manévrem vpravo. Poškozená odbočovala ze svého hlediska vlevo, takže musela projet oba jízdní pruhy hlavní silnice, a situace v pravém jízdním pruhu byla z jejího hlediska nejasná, protože slyšela přijíždějící motocykl, ovšem neviděla ho, nemohla spolehlivě určit jeho vzdálenost a to, jakou rychlostí se pohybuje, a ona si ji evidentně chybně vyhodnotila. Současně bylo zjištěno, že poškozená se nacházela ve stavu střední opilosti (k tomu srovnej závěr znaleckého posudku znalce z odvětví soudního lékařství MUDr. Petra Laciny na č. l. 9, že poškozená měla v době střetu 1,13 g/kg alkoholu v krvi), z čehož vyvstává soudy doposud zcela opomenutá otázka, zda ovlivnění alkoholem mohlo, případně jak výrazným způsobem, snižovat pozornost a rozhodování poškozené. Soudy se rovněž nedostatečně vypořádaly se způsobem, jakým poškozená provedla odbočovací manévr, kdy nejela evidentně ideální trasou přímo k pravé krajnici, ale naopak šikmo, z čehož nakonec obviněný usoudil, že mu tímto způsobem umožňuje objetí zprava. S ohledem na zásadu v pochybnostech ve prospěch obviněného nebylo možné pominout i tuto skutkovou okolnost právě při hodnocení reakce obviněného na vzniklou situaci, pokud v popisu skutku je mu kladeno za vinu přijetí nesprávného rozhodnutí na vjetí poškozené na hlavní silnici, po níž se blížil k předmětné křižovatce. V tomto smyslu lze připustit důvodnost obhajoby dovolatele, pokud svůj vyhýbací manévr považoval za přípustný vzniklé situaci, kdy poškozená neodbočovala přímo k pravé straně po směru jízdy hlavní silnice, nýbrž na počátku vjížděla při jejím středu, a pro obviněného objetí zprava v ten okamžik znamenalo možnost, jak odvrátit střet s poškozenou.
Krajský soud v Hradci Králové, jako soud odvolací, ve svém usnesení ze dne 18. 1. 2013, sp. zn. 11 To 452/2012, kterým zrušil první odsuzující rozsudek v této věci, sice uložil soudu prvního stupně se výše popsanými okolnostmi blíže zabývat, ovšem v dalším řízení na své pokyny, které beze zbytku nalézací soud nesplnil, rezignoval.
Nejvyšší soud konstatuje, že soudy nižších stupňů v posuzované věci nepřípustně zlehčily význam okolností, které se týkaly chování poškozené, v jejich souhrnu. Ačkoliv soudy shodně dospěly k závěru, že nevhodné chování poškozené při vjíždění z vedlejší na hlavní silnici, vyvolalo potřebu obviněného přijmout rychlé rozhodnutí, a pokud zvolil objetí zprava, považovaly za primární příčinu dopravní nehody s následky na zdraví obou účastníků nehody jeho „chybnou volbu“, a současně vzaly za prokázané, že obviněný se věnoval řízení a sledoval dopravní situaci, protože na hrozící střet reagoval brzděním a úhybným manévrem. K zavinění poškozené soudy pouze konstatovaly, že nevytvořila obviněnému takovou překážku, na kterou by nestačil reagovat, a zákon o silničním provozu porušila jen v ustanovení §5 odst. 2 písm. b) tím, že jela na kole bezprostředně po požití alkoholického nápoje, přičemž toto porušení nebylo v přímé souvislosti s dopravní nehodou. Úvahy soudů ohledně posledního zmíněného závěru nelze přezkoumat, protože míru ovlivnění alkoholem u poškozené a její vliv na chování při jízdě na kole v průběhu trestního řízení blíže neobjasňovaly, ani v odůvodnění soudních rozhodnutí nezmínily žádné úvahy na danou skutečnost. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná rozhodnutí publikované pod č. 43/1982 Sb. rozh. tr., v němž je mj. konstatováno, že řidič, který má přednost v jízdě není povinen měnit směr nebo rychlost jízdy, povinnost zabránit střetu s řidičem vozidla (též cyklisty), který mu má dát přednost v jízdě, lze od něho požadovat jen v případě, kdy včas a na dostatečnou vzdálenost zjistí, že řidič vozidla, který mu má dát přednost v jízdě, si počínal tak, že nesplní on svou povinnost dání přednosti v jízdě. Případná volba „nesprávného řešení“ z možných reakcí na porušení povinnosti druhého účastníka silničního provozu, znamená odpovědnost za dopravní nehodu jen tehdy, pokud mu lze za takové jednání přičítat zavinění. V dané věci soudy otázku zaviněného přijetí nevhodné reakce obviněného na vjetí poškozené do křižovatky v podstatě nehodnotily vůbec. Pokud se vyjadřovaly o vytvoření „překážky“ poškozenou, která však pro obviněného nebyla náhlá, je nutné poznamenat, že zákon o silničním provozu za „překážku“ provozu na pozemních komunikacích podle §2 písm. e) považuje vše, co by mohlo ohrozit bezpečnost nebo plynulost provozu, např. náklad nebo jiné předměty či nepojízdné vozidlo. Nemůže jí být tudíž účastník silničního provozu, jakým poškozená ve smyslu §2 písm. a) silničního zákona v daném případě byla.
Napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové i rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové, jako součást řízení předcházejícího dovoláním napadenému usnesení odvolacího soudu, jsou s ohledem na výše uvedené skutečnosti rozhodnutími, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného F. N. zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. rozhodnutí obou soudů, včetně rozhodnutí na ně obsahově navazujících, která tím ztratila podklad, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
V rámci nového projednání věci se Okresní soud v Hradci Králové vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi a právními závěry, na které Nejvyšší soud shora poukázal, a ve věci znovu rozhodne. Především musí důsledně vyhodnotit veškeré okolnosti, které vedly k dopravní nehodě s následky na zdraví obou jejích účastníků, a v rámci právního posouzení zváží, zda skutečně konkrétní jednání obviněného může naplnit všechny znaky skutkové podstaty přečinu podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, včetně zavinění, nebo zda je věc možné postoupit k projednání jako přestupek. Přitom přihlédne k dosavadní judikatuře k trestným činům spáchaným v dopravě, zejména posuzování zásady gradace příčinné souvislosti, která je pro posuzovaný případ jednou z nejvýznamnějších pro přijetí správné hmotně právní kvalifikace skutku. Nejvyšší soud připomíná, že podle §265s odst. 2 tr. ř. nesmí v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného, neboť napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku jeho dovolání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. února 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová
Vyhotovila:
JUDr. Pavla Augustinová