ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.324.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 324/2014-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. května 2014 o dovolání, které podal obviněný Z. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2013, sp. zn. 3 To 119/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 34 T 2/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 6. 2013, sp. zn. 34 T 2/2012, byl obviněný Z. R. uznán vinným pokusem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §21 odst. 1 a §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Zároveň soud prvního stupně rozhodl o vině a trestu další obviněné, V. L.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze tak, že je usnesením ze dne 25. 10. 2013, sp. zn. 3 To 119/2013 odmítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný Z. R. dovoláním a učinil tak prostřednictvím svého obhájce Doc. JUDr. Milana Kindla, CSc. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Obviněný v úvodu svého dovolání označil skutková zjištění soudů obou stupňů za neúplná a nesprávná. Nicméně zdůraznil, že nepochybně bylo prokázáno, že předmětné zboží bylo dovezeno z ciziny společností QUATROMARKET spol. s r. o., za niž jednal, a v Německé spolkové republice je jménem společnosti DELTA TANGENS, s. r. o., zakoupila, resp. podepsala kupní smlouvu spoluobviněná V. L. Poukázal zároveň na zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném v době předmětného jednání, podle jehož ustanovení §443 odst. 1 kupující nabývá vlastnické právo ke zboží, jakmile je dodané zboží předáno. Podle skutkových zjištění soudů obviněný zboží v SRN nekupoval, přesto mu, resp. společnosti, jejímž jménem jednal, bylo dodáno a později předmětným zbožím disponoval. Vlastnické právo k němu tedy v souladu s tehdy platnou citovanou právní úpravou musela společnost QUATROMARKET spol. s r. o. nabýt, neboť případná výhrada vlastnictví ve smyslu §445 obchodního zákoníku sjednána nebyla. Nabytí vlastnictví se tedy podle obviněného nemůže odvozovat pouze od zaplacení daného zboží.
Přes toto tvrzení obviněný dále poukázal na další ustanovení tehdy platného znění obchodního zákoníku, a to §446, který stanovil, že kupující nabývá vlastnické právo ke zboží i od prodávajícího, který vlastníkem daného zboží není. Podle názoru obviněného tedy bylo zřejmé nabytí vlastnictví k předmětnému zboží obchodní společností DELTA TANGENS s.r.o., kterou zastupovala V. L. Soudy podle něj výše uvedenou právní úpravu nabývání vlastnictví nerespektovaly. Pokud by však, jak soudy tvrdí, obviněný, resp. společnost QUATROMARKET spol. s r. o., zboží nabyla dovozem ze SRN přímo, jednalo by se o činnost, která byla podle zákona o dani z přidané hodnoty také předmětem daně, neboť by se jednalo o pořízení zboží z jiného členského státu.
Obviněný závěrem svého dovolání shrnul své výhrady tak, že v obou skutkových možnostech, tedy ať již nabytí zboží společností DELTA TANGENS s. r. o., nebo, jak uzavřely soudy, společností QUATROMARKET spol. s r. o., jedná se o zdanitelné plnění a tudíž ani nemohl mít úmysl získat neoprávněnou výhodu ve výši zjištěné soudy, neboť na ni existoval nesporný právní nárok. Vzhledem ke všemu výše uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2013, sp. zn. 3 To 119/2013, zrušil, aniž by určil další procesní postup.
K dovolání obviněného Z. R. se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství Mgr. Martina Prokeše.
Jako jedinou námitku podřaditelnou pod uplatněný dovolací důvod tento státní zástupce uznal tvrzení o vadné aplikaci mimotrestních norem zásadních pro řešení otázky vlastnictví a vzniku daňové povinnosti. Současně však konstatoval, že tato výhrada dovolatele nemá opodstatnění. Poukázal na to, že předmětný „obchod“ a veškeré jednání vedoucí k němu bylo fiktivní, motivované snahou navýšit daň z přidané hodnoty pro neoprávněné uplatnění nároku na odpočet daně. Zboží ve skutečnosti nebylo zakoupeno v Německu společností DELTA TANGENS, s.r.o., za niž vystupovala spoluobviněná V. L., ale přímo společností QUATROMARKET, spol. s r.o., a to s vědomím obviněného Z. R. Soudy se tedy podle státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství nedopustily žádného obviněným tvrzeného pochybení, navrhl proto, aby Nejvyšší soud jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) zamítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud při zkoumání splnění formálních podmínek konání dovolacího řízení zjistil, že obviněný Z. R. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dopadá na případy, kdy skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, naplňuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, event. nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení lze pak dovodit tehdy, jestliže určitá skutková okolnost byla soudy posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě v zákoně výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu není možné napadat samotné závěry soudů, jež učinily ohledně skutkového stavu včetně jeho rozsahu, a především tento dovolací důvod není určen k námitkám proti způsobu, jakým soudy ve věci rozhodující provedené důkazy hodnotily ani jak postupovaly při dokazování. Jedná se totiž o procesní postup zakotvený zejména v §2 odst. 5, 6 tr. ř. a nejde tudíž o aplikaci hmotného práva. Pro Nejvyšší soud je v řízení o dovolání podkladem přezkumu zásadně skutek tak, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, a je jím vázán.
Pokusu trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §21 odst. 1 a §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku se měl obviněný dopustit ve stručnosti tím, že jako jednatel společnosti QUATROMARKET spol. s r. o. v úmyslu vylákat od Finančního úřadu v Mariánských Lázních výhodu na dani z přidané hodnoty v podobě uplatněného odpočtu této daně z plnění na vstupu ve výši 5.101.918,- Kč, podal dne 27. 10. 2008 Finančnímu úřadu v Mariánských Lázních jménem společnosti QUATROMARKET spol. s r. o. přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2008 vyhotovené dne 1. 1. 2008, které bylo doručeno finančnímu úřadu dne 27. 10. 2008. Uplatnil v něm nárok na odečet této daně za přijatá zdanitelná plnění s místem v tuzemsku ve výši 5.101.918,- Kč, své tvrzení o důvodnosti nároku doložil fakturou – daňovým dokladem č. ......... ze dne 23. 9. 2008, který vystavil dodavatel – společnost DELTA TANGENS, s.r.o., se sídlem Plzeň, Alej Svobody č. 56, za niž jako jednatelka vystupovala spoluobviněná V. L., označený daňový doklad představoval dodávku zboží v hodnotě 26.852.200,- Kč bez daně z přidané hodnoty, se sazbou daně 19%, pro odběratele společnost QUATROMARKET spol. s r. o., přičemž daň z přidané hodnoty představovala částku 5.101.918,- Kč. Obviněný Z. R. popsaným způsobem jednal, ačkoliv mu bylo známo, že společnost QUATROMARKET spol. s r. o. společnosti DELTA TANGENS, s.r.o. za zboží nikdy nezaplatila a deklarovaný obchod byl pouze fiktivní, k vyplacení finanční částky 5.101.918,- Kč nedošlo jen na základě aktivního jednání Finančního úřadu v Mariánských Lázních.
Dovolací argumentace obviněného, prostřednictvím níž vytkl soudům nesprávné použití příslušných ustanovení obchodního zákoníku, by mohla za jiných okolností naplnit uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Bylo by tomu tak v případech, kdy by použití hmotně právních norem jak trestního zákoníku, či jiného právního odvětví, mělo zásadní význam pro rozhodnutí o vině či nevině obviněného. V předmětném dovolání však obviněný opřel své konkrétní výhrady proti aplikaci zákonných norem o ryze skutkové námitky, jimiž se snažil prosadit svoji vlastní verzi skutkového stavu, než jaká se stala podkladem odsuzujícího rozsudku. Trval na své dosavadní obhajobě založené na tom, že společnosti QUATROMARKET spol. s r. o. příslušel nárok na daňový odpočet, neboť předmětné zboží od společnosti DELTA TANGENS, s.r.o., odebrala zboží a kupní cenu za něj zaplatila v hotovostních splátkách. Takové námitky však přesahují meze uvedeného dovolacího důvodu, navíc obviněný je z větší části již uplatnil ve svém řádném opravném prostředku – odvolání, odvolací soud se jimi zabýval a řádně se s nimi vypořádal.
Jak již bylo uvedeno, v dovolacím řízení je Nejvyšší soud zásadně vázán výsledky dokazování, které bylo provedeno soudy nižších stupňů a skutkovými závěry, k nimž na základě výsledků dokazování soudy dospěly. Soudy obou stupňů se v dané trestní věci při hodnocení provedených důkazů neodchýlily od procesních požadavků trestního řádu a také samotné dokazování proběhlo v rozsahu nezbytném k rozhodnutí v dané věci (srov. §2 odst. 5, 6 tr. ř.). Nejvyšší soud považuje za správné závěry odvolacího soudu, který se v podstatě ztotožnil s úvahami nalézacího soudu, jimiž v rámci příslušné části odůvodnění odsuzujícího rozsudku vysvětlil důvody, pro které odmítl pravdivost výpovědí obviněného a svědků V. H., V. Š. a J. V., naopak je označil za účelové, směřující k vyvolání dojmu, že společnost DELTA TANGENS, s.r.o., předmětné zboží zakoupila v Německu a posléze prodala společnosti QUATROMARKET spol. s r. o. za kupní cenu ve výši 31.954.118,- Kč, z čehož základ daně tvořil 26.852.200,- Kč a DPH 5.101.918,- Kč. Základ svých skutkových zjištění postavily soudy na výpovědi spoluobviněné V. L., která ač byla do trestné činnosti zapojena, a tímto se k ní fakticky doznala, poskytla soudům věrohodná tvrzení o skutečném průběhu fingované obchodní transakce mezi uvedenými obchodními společnostmi včetně významného faktu, že ve skutečnosti neproběhla žádná „úhrada kupní ceny“ v hotovosti. Popis událostí poskytnutých spoluobviněnou je také v souladu s listinnými důkazy a vytváří naprosto logický obraz, z něhož je patrný účel fingovaného obchodu, tj. navýšit mnohonásobně pořizovací cenu předmětného zboží, které, byť se po nějakou dobu nacházelo na území České republiky, bylo následně zpět „prodáno“ do Německé spolkové republiky. Smyslem tohoto výrazného zdražení hodnoty zboží bylo právě vylákání daňové výhody ve prospěch společnosti QUATROMARKET spol. s r. o., za niž jednal obviněný.
Obviněný ve svém dovolání poukazoval na právní úpravu nabývání vlastnického práva podle v rozhodné době účinného znění obchodního zákoníku a snažil se tím předložit dovolacímu soudu takový průběh obchodních transakcí, podle něhož spoluobviněná V. L. podepsala kupní smlouvu za společnost DELTA TANGENS, s.r.o. s německým dodavatelem zboží, které následně bylo prodáno obchodní společnosti QUATROMARKET s. r. o. za cenu 26.852.200,- Kč bez daně z přidané hodnoty, přičemž tuto kupní cenu odběratel v hotovosti také uhradil. Již soud prvního stupně zejména na str. 18 svého rozsudku a také odvolací soud především na str. 6 napadeného usnesení vysvětlily, z jakých důvodů a na podkladě jakých důkazů došly ke skutkovému zjištění, jež vyvrátilo obhajobu obviněného i tvrzení některých svědků, současně vyslovily důvodné podezření na osobní participaci dalších osob na jednání, jehož jediným cílem bylo vylákání daňové výhody prostřednictvím fingovaných obchodních transakcí. Přestože se v popisu skutku ve výroku o vině vyskytuje pojem „vlastník“ zboží, je nutné upozornit, že v daném případě vůbec není nutné zabývat se případnými zákonnými podmínkami nabývání vlastnictví k věci, jestliže základním předpokladem odsuzujícího výroku se stal předstíraný nákup zboží v Německé spolkové republice společností DELTA TANGENS, s.r.o., stejnou povahu – tedy fiktivnost – měl následný „prodej“ téhož zboží společnosti QUATROMARKET spol. s r. o. Posledně jmenovaná společnost měla sice po určitou dobu zboží ve své dispozici, ale jak správně uvedl vrchní soud, zjevně jen za účelem posílení věrohodnosti nepravdivého daňového přiznání. Proto není ani důvodná námitka dovolatele ohledně nutnosti snížit výši škodlivého následku o částku, kterou skutečně daňový poplatník vynaložil na pořízení daného zboží a v přiměřené výši měl proto nárok na vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty.
Smyslem zapojení společnosti DELTA TANGENS, s.r.o., bylo pouze „umělé“ navýšení kupní ceny předmětného zboží a úměrně tomu také daně z přidané hodnoty, aby společnost QUATROMARKET spol. s r. o. mohla uplatnit co nejvyšší nárok na odpočet této daně. Pokud tedy Z. R. podal dne 27. 10. 2008 Finančnímu úřadu v Mariánských Lázních jako její jednatel za společnost QUATROMARKET spol. s r. o. přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2008, ve kterém uplatňoval nadměrný odpočet ve výši 5.101.918,- Kč, svůj nárok přitom doložil fingovaným účetním dokladem, považuje Nejvyšší soud závěr o jeho vině pokusem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku za naprosto správný.
Při hodnocení obsahu podaného dovolání Nejvyšší soud nezjistil žádnou konkrétní výhradu, která by směřovala proti nesprávnosti mající svůj původ v aplikaci hmotného práva v řízení u soudů obou stupňů. Pochybnosti, které obviněný tímto způsobem projevil, jsou založeny na jiných skutkových základech, než k jakým dospěly soudy ve věci dosud rozhodující. Námitky takového druhu však nemohou zvrátit správná rozhodnutí, jež vychází ze skutkových okolností zcela odlišných, než jaká předložil dovolatel. Dovolací námitky, jež obviněný podřadil ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se proto míjí s jeho zákonnými předpodklady.
Druhý z dovolacích důvodů, na nějž obviněný v dovolání odkázal, tj. důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., zákon definuje ve dvou alternativách. Obviněný přitom nijak blíže nekonkretizoval, v čem naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřoval. Vzhledem k tomu, že odvolací soud konal veřejné zasedání o odvolání, které obviněný podal, první alternativa tohoto dovolacího důvodu nepřichází v úvahu. Druhá alternativa dopadá na situace, kdy již v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., v daném případě jej obviněný spatřoval v písmenu g). Vzhledem k tomu, že dovolání neobsahovalo námitky odpovídající důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohla být naplněna ani uvedená druhá alternativa důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto na podkladě trestního spisu a podaného dovolání shledal, že obviněný Z. R. podal svůj mimořádný opravný prostředek z jiných než zákonem stanovených důvodů a jeho dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. května 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová